Rodina Jaromíra Joo pochází z bývalé Jugoslávie, její kořeny sahají až do 18. století. „V roce 1791 založili moji předkové cirkus Jadran, s kterým jezdili po celé Evropě,“ říká Jaromír Joo.
Cirkus Jadran je historie. Dnešní Národní cirkus Jo-Joo je jedním z mála českých cirkusů, které nemají vážnější ekonomické problémy. Jeho minulost je však nejenom dlouhá, ale i značně pohnutá. V 50. letech byl cirkus rodině vyvlastněn a Jaromírův dědeček tenkrát přestal jíst, spát, mluvit a za krátkou dobu zemřel. Z celého cirkusu zbyl jen zub po lvu Césarovi, který nosí principál dodnes na krku a provázel ho i do Francie, kam po roce 1989 odjel, koupil malý stan a všechno spustil znovu od začátku.
„Dnes máme 46 zaměstnanců a okolo 40 zvířat,“ komentuje principál současnou situaci cirkusu. „Pracuje v něm samozřejmě celá rodina – maminka, kterou všichni poslouchají a mají z ní respekt, manželka Marcela, dcera Marcela, syn Patrik se svojí ženou, bratr se ženou a dcerou...“ Syn Patrik doplnil rodinný ansámbl i o dva vnuky. Jeden se stará o hudbu a světla, druhý, i když teprve pětiletý, už trénuje na vystoupení hod nožů a bojová umění.
To je ale cirkus
„Cirkus je vlastně vesnice na kolečkách,“ tvrdí Jaromír Joo. Někdy se přesouvá i za oceán. „Byli jsme třeba v Las Vegas, Singapuru, Finsku, Mongolsku, Spojených arabských emirátech, Uzbekistánu, na Kubě, teď v zimě poletíme do Japonska,“ vypočítává principál. „I artisty máme z různých zemí – z Kyrgyzstánu, Bulharska či Ukrajiny.“
Časté stěhování cirkusu vyžaduje perfektní organizaci. Provoz je poměrně nákladný. Je třeba platit za pronájem plochy, za reklamu, energie, jídlo pro zvířata a samozřejmě dávat pravidelnou mzdu zaměstnancům. O pracovníky nemá cirkus nouzi, většinou se ozývají sami, artisté, stejně jako technický personál. Jaromír Joo je rovněž majitelem tří obchodů v Praze, které pronajímá. Protože ať je sluníčko anebo zataženo, zaměstnanci musí dostat svou výplatu a zvířata potravu. Nikdo neví lépe než principál, co tohle stručné konstatování obnáší.
 |
ROZTOMILÉ A ŽIVÉ DÍTĚ: jak z něj vychováte malou hvězdu? |
Hadi v posteli
Program si Jaromír Joo vymýšlí většinou sám. Mezi jeho nejúspěšnější čísla patří výcvik tygrů. Naučil se, jak si získat důvěru zvířat, s nimiž tráví hodně času v jejich klecích. Často i celé noci. Některá zvířata – než si na něj zvyknou – si Jaromír bere do postele. Například hady. Manželka, mimochodem z rodu Berousků, se jich bojí. „Pro tyhle okamžiky má molitan ve skříni, kde přečká noc,“ směje se Jaromír.
Dnes se cirkusu daří
V novodobé historii cirkusu se vyskytly i krizové okamžiky, kdy mu hrozilo zavření. „Byly problémy s byrokracií, nedodržováním smluv, cirkus se ocitl v těžkých finančních problémech,“ vzpomíná Jaromír Joo. Díky zvířatům, mezi nimiž jsou například ussurijští tygři a která jsou na něho fixována, však vydržel, třebaže prvních osm let cirkus fakticky dotoval. V posledních třech letech se však situace zlepšila. „Momentálně je to dobré,“ pochvaluje si principál. „Víkendy máme často vyprodané, i v týdnu je plno.“
Lítý konkurenční boj
Překážky někdy stavějí úředníci. V některých městech musí cirkus odevzdávat procenta ze vstupného, což, jak Jaromír Joo tvrdí, jinde v Evropě není.
Existuje samozřejmě i konkurenční boj, který je v téhle branži pořádně tvrdý. „Jakmile například konkurence zjistí, kam máme namířeno, snaží se nás předběhnout a zabrat flek,“ popisuje Joo.
Nemá rád, když konkurenti používají lživou reklamu. „Napíšou na plakáty něco, co nemají. To já nedělám, chci, aby se k nám diváci vraceli. Mám dobrého manažera, který sehnal sponzory, což není u cirkusu vůbec obvyklé.“
Na otázku, co mu chybí, odpovídá: „Roky, kdy cirkus po vyvlastnění nemohl fungovat. Táta mi nemohl předat řemeslo.“ Na spoustu věcí musel přijít sám. Ale věří, že se na něj předci – hlavně děda – z nebe dívají a jsou na něho hrdí.
