Příplatek za přesčas

ostali jsme k podpisu dodatek pracovní smlouvy, v němž se do přiznané mzdy zahrnuje příplatek za práci přesčas ve výši maximálně 150 hodin ročně. Zaměstnavatel ví, že nejde o žádnou práci přesčas případnou, ale pravidelnou, a nutí zaměstnance, aby 150 hodin práce přesčas, kterou jim může nařídit, pro něho pracovali zadarmo. Je to správné?

K. Tomšík, Brno
J a k é k o l i v změny pracovní smlouvy musí být proto dohodnuty oběma stranami, tedy jak zaměstnavatelem, tak i zaměstnancem. Zaměstnanec není povinen souhlasit s dodatkem pracovní smlouvy, a pokud odmítne podepsat dodatek k pracovní smlouvě, platí dosavadní úprava pracovního poměru.
Práci přesčas může zaměstnavatel nařídit jen ve výjimečných případech: jde-li o vážné provozní důvody, a to i na dobu nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami, popřípadě za stanovených podmínek i ve dny pracovního klidu.
Nařízená práce přesčas nesmí u zaměstnance činit více než osm hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin v kalendářním roce.


Konat práce nad tento rámec lze pouze výjimečně, pokud k výkonu takové práce dá souhlas zaměstnanec. Za dobu práce přesčas má nárok na mzdu (za tuto dobu), zvýšenou o příplatek ve výši nejméně 25 procent průměrného výdělku. Namísto příplatku je možné po dohodě se zaměstnancem mu poskytnout náhradní volno v rozsahu práce konané přesčas.
V kolektivní i pracovní smlouvě by bylo možno sjednat mzdu i s přihlédnutím k případné práci přesčas. V takovém případě by příplatek ani náhradní volno zaměstnancům nepříslušely, ale toto řešení lze použít pouze tehdy, je-li současně sjednán v rámci stanoveného limitu práce přesčas nejvyšší rozsah této práce.
Práce přesčas nad takto dohodnutý rozsah už musí být zaměstnanci buď zaplacena i s příplatkem, nebo mu za ni musí být po dohodě s ním poskytnuto náhradní volno.