ČEZ je na uhlí závislý
V České republice operují tři významné hnědouhlené společnosti, které ČEZu dodávají většinu své produkce. Jedná se o státní Severočeské doly a Sokolovskou uhelnou a soukromou Mosteckou uhelnou (z pohledu majority). Největší Severočeské doly vytěží zhruba 22 mil. tun uhlí za rok, Mostecká asi 16 mil. tun a nejmenší Sokolovská téměř 9 mil. tun. Hnědé uhlí představuje pro ČEZ hlavní palivo pro výrobu elektrické energie. Vloni ČEZ spálil zhruba 30 mil. tun hnědého uhlí. Jeho cena tudíž výrazně ovlivňuje konkurenceschopnost a ziskovost ČEZu. To je hlavní důvod, proč ČEZ již před nějakou dobou koupil téměř 40% Severočeských dolů, svého hlavního dodavatele. Zajišťuje si tak přísun levného uhlí, tj. pod světovými cenami, což je pro něj velmi výhodné. Je tedy jasné, že ČEZu bude velmi záležet na osudu nejméně dvou českých hnědouhelných společností a rád by měl určování cen jejich uhlí pod kontrolou. A zrovna dvě hnědouhelné firmy jsou stále pod kontrolou státu. To jistě svádí k zajímavým úvahám.
Ekologické závazky mohou snížit cenu ČEZu
Úmysly vlády ohledně privatizace hnědouhelných společností zatím nebyly hlasitě prezentovány. Existují nejméně dva faktory, které budou hrát v rozhodování vlády v souvislosti s budoucností uhelných podniků podstatnou roli. Zaprvé je to snaha o zachování maximální možné zaměstnanosti a za druhé ekologické závazky, za které má stát odpovědnost. Tyto závazky zatím nebyly přesně vyčísleny, nicméně se jejich velikost odhaduje na desítky miliard korun. Spojení privatizace ČEZu s privatizací Severočeských dolů a Sokolovské uhelné by mohlo elegantně vyřešit všechny výše zmíněné problémy, a to zajištění dodávek levného uhlí a tím i zaměstnanosti a zbavení se hnědouhelných dolů a jejich ekologických závazků. Navíc má Sokolovská uhelná pro ČEZ zajímavou paroplynovou elektrárnu, jejíž špičková kapacita je využívána pouze zhruba z 50%. Takovýto projekt by také vyhovoval megalomanským představám ministra Grégra. Tento scénář by měl být zajímavý i pro strategického partnera v případě, že se privatizační cena sníží o odhadované ekologické závazky.
Garance nebo další monopol
I když se spojení privatizace ČEZu s privatizací hnědouhelných společností jeví jako velmi logické a prospěšné pro většinu zainteresovaných stran, v úvahu připadají i další scénáře, i když méně pravděpodobné, na které by se nemělo při úvahách o budoucnosti ČEZu a důlních společností zapomenout.
Zaměstnanost v důlních společnostech by se dala vyřešit i garancí ČEZu na odběr určitého množství uhlí. V této souvislosti se hovoří o garanci ve výši 35 mil. tun ročně. Toto číslo je ale nadhodnocené jak vzhledem ke spotřebě ČEZu, tak i díky existenci jiných výrobců elektřiny (= spalovačů uhlí). Takto vysoké garance by se zřejmě nelíbily strategickému investorovi, což by se projevilo na ceně ČEZu.
Scénář spojení privatizace ČEZu s důlními společnostmi by byl solí v očích Mostecké uhelné, která pochopitelně proti tomuto silně lobuje. Její představa spočívá ve spojení všech tří uhelných společností, a tím i posílení vyjednávací pozice vůči ČEZu a zajištění odběru svého uhlí. Monopson ČEZu by tak náhle čelil monopolu uhelných společností, což by samozřejmě vyústilo ve snížení ceny za ČEZ. To by vláda chtít neměla.
Pláč minoritních akcionářů
Bohužel, jakýkoli výše zmíněný scénář je pro minoritní akcionáře spíše špatný (více či méně) než dobrý. Každý z nich totiž představuje přesun hodnoty ČEZ od minoritních akcionářů na stát (garance), strategického partnera (hromadná privatizace) nebo hnědouhelné společnosti (garance či fúze dolů). Nejpravděpodobnější scénář hromadné privatizace znamenající výrazné snížení ceny za převzetí ekologických garancí bude také zřejmě představovat špatný signál pro sentiment trhu, který čeká na výraznou prémii od strategického partnera vůči současné tržní ceně.
Navíc může být pro minoritní akcionáře celý kolos značně neprůhledný kvůli snadné možnosti přelévat zisky mezi výrobou a distribucí elektřiny, případně i těžbou uhlí. V takovém případě je nejlepší buď akcie ve zmíněných společnostech prodat nebo naopak nakoupit v celém vertikálním řetězu a být vůči případnému transferu zisků imunní. Navíc šance na stažení akcií z trhu a tudíž štědrý veřejný odkup jsou nízké, protože odkup by představoval velké dodatečné náklady k již tak obrovskému privatizačnímu výdaji.
Myslíte si, že by ČEZ mohl ze spojení s uhelnými společnostmi něco „vytěžit“? Nebo byste akcie ČEZu spíše prodali?
