Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zhodnocuje peníze multimilionářů. Nevšední pohled do světa bohatých

aktualizováno 
Bankéři Raymondu Kopkovi pomohlo otevřít cestu do světa bohatých i jeho křestní jméno. K dnešní profesi privátního bankéře multimilionářů se však dostával poměrně složitě. Rodinný příběh ho zavál z tehdejšího Československa do Anglie.

Bankéř Raymond Kopka se privátnímu bankovnictví věnuje již deset let, ve svém oboru je uznávaným odborníkem. | foto:  Milan Bureš, MAFRA

"V roce 1987 se moje matka provdala do Londýna a odstěhovali jsme se tam," vzpomíná Raymond Kopka, který Velkou Británii dokonce reprezentoval na olympijských hrách v Barceloně. "Sport mě naučil vytrvalosti, nevzdávat se a dosáhnout cíle, nemít strach a učit se techniku. To se dá využít i v byznysu," poznamenává.

Raymond Kopka

  • Narodil se v roce 1971 v Nitře, v roce 1987 se s matkou se odstěhoval do Londýna.
  • Vystudoval londýnskou univerzitu Chartered Institute of Bankers a North East Surrey College of Technology, obor účetnictví a obchod.
  • Velkou Británii reprezentoval jako vzpěrač na olympijských hrách v Barceloně v roce 1992.
  • Privátnímu bankovnictví se věnuje již deset let. V Británii pracoval jako finanční poradce londýnské společnosti MSF IFA. Od roku 2008 působil jako ředitel privátního bankovnictví UniCredit Bank na Slovensku. Od ledna 2013 je ředitelem privátního bankovnictví UniCredit Bank pro ČR a Slovensko.
  • Je ženatý a má tři děti: syna Enzu a dcery Francescu a Robertu.
Anglické křestní jméno Raymond, které mu prozíravě dala do vínku jeho matka, mu

V Anglii vystudoval účetnictví a svět čísel ho nasměroval do několika profesí. Zkusil pracovat i pro velkou realitní kancelář na jihu Londýna jako finanční poradce. Začal úplně od nuly, ale postupně si otvíral cestu do světa velmi bohatých lidí. "S bohatými lidmi se velmi těžko pracuje," říká.

Anglické křestní jméno Raymond, které mu prozíravě dala do vínku jeho matka, mu v jeho profesi vždy pomáhalo a pomáhá. "V rychlém světě mají lidé problémy zapamatovat si, co dělali včera. Když máte jméno, kterým se odlišujete od jiných a dá se dobře vyslovit, je to vždy velká výhoda," přibližuje Raymond Kopka.

Dnes je v Česku i na Slovensku uznávaným odborníkem na privátní bankovnictví. Pracuje jako šéf privátních bankéřů UniCredit Bank a jeho zkušenosti potvrzují, že svět bohatých lidí není tak jednoduchý, jak se na první pohled může zdát.

Stalo se vám někdy, že jste se setkal s člověkem, který vůbec nevypadal na to, že je nesmírně bohatý?
Ano, stalo. U některých lidí jsem vůbec nechtěl věřit tomu, že mají na účtech tolik peněz. Když jsem viděl ty cifry, říkal jsem si: "To není možné." Na první pohled tak nevypadali. I někteří velmi bohatí Češi a Slováci se již snaží vypadat v běžném životě jako průměrní lidé. Proto se řídím základním pravidlem, že nesmíme soudit knihu podle obalu, protože nás obsah může hodně překvapit. Bohatí lidé mohou mít na sobě džíny, bílé tričko a možná jen opasek bude světové značky, ale jinak mohou vypadat všedně.

Kolik bych musela mít na účtu peněz, abych vám mohla zavolat a navrhnout: "Budete můj privátní bankéř"?
Musela byste mít minimálně deset milionů korun, nebo 400 tisíc eur.

Jména svých klientů nesmíte veřejně sdělovat, naznačíte alespoň, jak moc bohaté klienty máte na starost?
Našimi klienty jsou i miliardáři.

A kde se s nimi dá setkat?
Běžný člověk má šanci potkat tyto bohaté Čechy spíš v zahraničí, nebo na letištích, na ulicích je nepotkáte. Většina našich klientů žije i v zahraničí.

Máte zkušenost s britskými, slovenskými i českými multimilionáři. Kdo dává víc najevo, že má moc peněz?
Z těchto tří skupin jsou to Slováci a pak Češi. Britové jsou až na třetím místě.

Čím to je?
V Československu jsme měli socialistickou přestávku a lidé po roce 1989 dostali pocit, že musí rychle něco ukázat. Tím, že v kapitalistickém světě byl tento systém nepřetržitý, jsou na bohatství zvyklí. Pro bohaté z kapitalistických zemí je přirozené zviditelnit se při oficiálních akcích, ale v běžném životě preferují inkognito a fungují diskrétně.

Když porovnáte nejbohatší Čechy a Slováky, jsou mezi nimi rozdíly?
Češi jsou mnohem konzervativnější. Slováci jsou hodně podobní ruské nátuře a mentalitě. Když mají peníze, musí to každý vidět. Neplatí to ale u všech.

Jak se jedná s bohatými lidmi? Co k nim otevírá dveře?
V Anglii, kde jsem sbíral první zkušenosti, jsem měl to štěstí, že jsem byl v obrovské realitní kanceláři, která měla výbornou pověst. Bohatým lidem na mě dali reference, že jsem špičkový poradce na hypotéky s dobrým jménem a výsledky. Oproti mým předchůdcům jsem navíc začal pracovat jinak. Můj předchůdce byl typický Angličan, který seděl v kanceláři a čekal.

A nikdo z bohatých k němu nepřicházel.
Přesně tak. Já to obrátil, začal jsem za klienty chodit. Když mi zavolali, pracoval jsem bez ohledu na čas, i v sobotu třeba až do osmi do večera a v neděli do oběda. Fungovalo, když jsem jim řekl, nedělejte si s ničím starosti, všechno vám zařídím a přijdu za vámi do kanceláře. Takový servis od nikoho nedostávali, a díky tomu jsem je získával. Výhodou bylo i mé jméno Raymond a čistý jiho-londýnský přízvuk.

A co vám otevřelo cestu k českým a slovenským milionářům?
Jsou dvě cesty. První je ta, že máte v bance vybudované dobré jméno. A druhá, že máte dobré reference i navenek. Funguje to stejně jako v každém jiném oboru. Když poskytujete kvalitní servis, získáte dobré reference. Musíte být ale aktivní a o reference si umět říci. Statisticky totiž vychází, že když je většina lidí spokojená, nebude o tom nikde říkat. Ale když jsou nespokojení, budou o tom hodně mluvit.

Co tedy musíte dělat, abyste si klienty udržel a přibývali k nim další?
Privátní bankéř musí být velmi všestranný, pracovat na sobě. Musí se umět "obout" do životního stylu privátního klienta.

Takže musíte umět hrát třeba golf?
Golf je klišé, je důležitý, až když jste na partnerské úrovni. V první řadě musíte být pro klienta přidaná hodnota, ať už potřebují lékaře, právníka, dobrou vilu na Seychelech, v Miami, či kdekoli na světě. Jsem pro ně první kontakt, když si nevědí rady a volají: "Raymonde, nevíš náhodou…, můžeš mi poradit, co bych měl udělat…, nevíš, kdo by mi dal slevu?"

Zajímavé profese

V rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí. Další příběhy čtěte zde.

Musíte tedy fungovat i jako osobní poradce, chápu to správně?
Ano. Když se vžijete do života multimilionáře, na první pohled to vypadá, že mají lehký život. Ale není tomu tak. Trvalo mi deset let, než jsem se vžil do situace, čím si prochází bohatý člověk. S pocity štěstí jsou na tom mnohdy špatně. Když s nimi jednáte, musíte se vžít do jejich životního stylu. Když mají peníze, mají strach, že o ně přijdou. Třeba vás vyzvou "Nechceš jet s námi na dovolenou?" Musíte kývnout a investovat do své profese, ať už chcete, nebo ne. Naposledy jsem byl s klienty například v Thajsku v Pattayi. Nebylo to něco, o čem bych snil, ale profese vyžadovala, abych s nimi jel.

Na kolik korun takové pracovní cesty vyjdou?
Ty nejdražší až na 12 tisíc eur, což je v přepočtu na koruny kolem 340 tisíc.

Bohatí lidé mají problém navazovat přátelské vztahy. Považují vás někteří za přítele?
To by museli říci oni. Ale doufám, že ano, už podle toho, jakou mi dávají důvěru a podle výsledků, kterých mé oddělení dosahuje.

S jakým zhodnocením peněz je většina z nich spokojena?
Před pěti lety to bylo tak, že pod pětiprocentní zhodnocení se nešlo, což se dalo dosáhnout i na termínovaných vkladech. Teď je situace jiná. Většině klientů stačí, když se podaří udržet inflační krok a zhodnotit investici mírně nad inflací.

Jsou mezi vašimi klienty i takoví, kteří rádi riskují?
Samozřejmě, je to pro některé adrenalin. Pokud se dostanou do fáze, že mají obrovské množství peněz, část, například 80 procent, si bezpečně uloží, aby jim vytvářela hodnotu. A 20 procent si nechají na hraní.

Vy jim vždy radíte, ale konečné slovo, kam investovat peníze, je vždy na klientech. Rozhodli se někteří z vašich klientů chybně a přišli o dost peněz?
Ano, stalo se to. Bylo to v roce 2008, kdy došlo k výraznému propadu akcií. Investovali bez toho, aniž uvažovali o riziku a investičním horizontu. Při pádu akcií zpanikařili a prodali je se ztrátou.

Jaký největší propad jste zažil, o kolik peněz tehdy přišli?
Největší propad byl 60 procent, z deseti milionů to byla šestimilionová ztráta. Šlo většinou o lidi s velkým majetkem, jejichž investice byly více rizikové. Samozřejmě i dnes se může stát cokoliv, investice však nyní máme rozloženy takovým způsobem, abychom udrželi jejich hodnotu i v případě propadů.

Umí bohatí lidé uznat svou chybu a nesvádějí ztrátu na bankéře, že měl být důraznější a více přemlouvat, aby tak neriskovali?
I to se občas stane. Většina však umí uznat své chybné rozhodnutí a po vysvětlení krizové situace, že nejde o konec světa, se uklidní. Držíme se teď i nové filozofie. S klienty komunikujeme skupinový názor českých i zahraničních odborníků a nikoliv jen jeden názor privátního bankéře, jak tomu bylo dříve. To je obrovský rozdíl. V minulosti jste mohli mít 20 privátních bankéřů, ale každý měl jiný názor.

Když někdo sní, že chce zbohatnout, co byste mu poradil?
Vydělat se dá kdekoliv, když má člověk vytrvalost a nemá strach. Když se zeptáte kohokoliv, kdo má miliardy, řekne vám, že se nikdy nebál do toho jít, že neměl strach. Ale většina z nás strach má. Zkuste si odpovědět: Půjdu bez strachu podnikat na vlastní pěst, když jsem již v určité pozici v zaměstnání a chci být desetinásobně bohatší? Budu se bát? Mám přece již nějaký životní standard, děti. Půjdu do rizika? Všechno je postaveno na strachu. Když nemáte strach, nemáte žádné zábrany, jdete za svým cílem.

A když nebudu mít strach a vydělám miliony, jaký mi poskytnete recept, jak je dobře zhodnotit?
Recept? Nefunguje to tak, že přijdete a řeknete, dělejte si s miliony co chcete, ale chci roční výnos minimálně tři procenta. Nejprve si musíme sednout, otevřeně si popovídat a říci si, co chcete, jaké máte cíle, jak jste zabezpečená, zda jsou vaše peníze investovány konzervativně či agresivně. Když bankéř nezná celý příběh klienta, nemůže mu dobře poradit ohledně jeho peněz. Když máte peníze rozložené v několika bankách a privátní bankéř o tom neví, ani tehdy nemůže dobře poradit. Když byste totiž měla agresivní portfolio na několika místech a investice padnou, jste v koncích. Vsaďte si na jednoho hráče, řekněte mu celý svůj příběh, dejte ho na stůl a teprve tehdy vám může privátní bankéř začít dobře radit.

Autor:


Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.