pouta - vězení

pouta - vězení | foto: Profimedia.cz

Pro odhalení podvodů plaťte namísto kontroly raději zaměstnancům

Podle poslední studie neodhalují zločiny ve velkých firmách kontrolní orgány, ale především zaměstnanci ve spolupráci s médii. Náklady na pravidelnou kontrolu podvodů se proto často zbytečně míjejí účinkem. Lépe je využít jiná kontrolní model.

Ve své poslední studii si specialisté na podnikání a finance z University of Chicago Graduate School of Business vzali na mušku 230 případů obvinění z firemních podvodů v amerických společnostech v roce 1996 – 2004. Rozhodli se určit účinnost legislativních reforem na odhalování a potlačování firemních podvodů po velkých skandálech ve firmách jako World Com, Enron a desítkách dalších v posledním desetiletí.  

Ze studie vzešli hlavní činitelé, kteří se účastní odhalování firemních podvodů (viz přehled níže). Překvapením je, že to nejsou akcionáři, specializované kontrolní firmy ba ani auditoři, z jejichž strany lze předpokládat největší podíl na odhalení. Navíc se v konečném souhrnu většinou ani nejedná o jediný subjekt, který se na odhalení nepravostí podílí. Proces odhalení se odvíjí od řady spletitých vlivů jednotlivců, kdy každý z nich je účasten různým podílem, pod různým tlakem a také s různou motivací. Jedná se o spletité sítě činitelů.

Nejaktivnějšími oznamovateli podvodů ve firmách jsou (seřazeno od nejvíce aktivních):

1) Zaměstnanci
2) Média*
3) Regulátoři nefinančního trhu*
4) Komentátoři
5) Auditoři
6) Strategičtí hráči
7) SEC (Americká vládní komise regulující prodej cenných papírů)
8) Akcionáři
9) Firmy poskytující odborné služby
10) Spekulanti

*Zaměstnanci a regulátoři nefinančního trhu sdílí druhé místo

Síť odhalení lze demonstrovat na příkladu již zmíněného Enronu. Článek ve Wall Street Journal na toto téma nejprve zaujal manažera investičního fondu, ten pak upozornil časopis Fortune. Zde vyšel posléze článek „Má Enron nadsazenou cenu?“ a vzápětí jiný spekulant upozornil TheStreet.com, který následně psal o podezřelých „vzájemně souvisejících entitách“.  

Je zajímavé se podívat na otázku, co vlastně motivuje nejaktivnější složku v odhalování firemních podvodů – tedy zaměstnance jednotlivých firem. V tomto ohledu je třeba se nejprve zaměřit na 4 základní čtyři faktory, které mají vliv na to, kdy a jak lidé prozradí informace o podvodu:

- přístup k informacím za nízkou cenu
- podnět shromáždit další informace
- finanční nebo kariérní zisk z odhalení
- náklady vzniklé kvůli odhalení

Paradox odhalení
Zajímavé však je, že podle vědců dochází k tzv. paradoxu odhalení. Paradox proto, že nejméně motivovaní lidé jsou v odhalování podvodů daleko aktivnější než ti, kteří jsou do odhalování profesionálně zainteresování a tedy silně motivovaní.

Na jedné straně tedy stojí profesionálové v podobě regulátorů burzy, auditoři atd., kteří příliš aktivní nejsou a dá se na jejich činnost aplikovat tzv. hledání jehly v kupce sena, na druhé pak zaměstnanci, kteří odhalením podvodu čelí rizikům jako je ztráta zaměstnání nebo třeba fyzické ohrožování. Přesto druhá skupina jednoznačně funguje v odhalování daleko více.

Z tohoto nečekaného zjištění jednoznačně plyne, že se minimálně nelze při zacílení na odhalování podvodů zaměřit pouze na oficiální složky k této činnosti určené (ani reformy po největších skandálech na přelomu 20. a 21. století neměly významný vliv na odhalování podvodů), neboť jsou v konečném důsledku pro firmu drahé a neefektivní. Jako účinný vychází ze studie systém finančního zainteresování zaměstnanců do odhalení podvodů (odměna pro ty, kdo vynesou podvod na světlo). Takovýto systém již účinně funguje v USA ve zdravotnictví.
 
Sama logika naznačuje, že systém odměňování zaměstnanců za odhalení podvodů je nejefektivnější. Firma platí až za skutečně specifikované „zločiny“, ne za aktivity, které fungují bez ohledu na skutečnou existenci podvodů či jejich odhalení.