Nejoblíbenější stavbou Emílie Pikešové je chrám sv. Mikuláše se zvonicí. "Než jsem v roce 1981 absolvovala kurz pro průvodce, obdivovala jsem hlavně gotické stavby pro čistotu stavebního slohu. Postupem času mě nadchl i barokní sloh, stavby baroka jsou velmi působivé, ale samozřejmě v každém historickém období najdeme příklady vynikající architektury," poznamenává.
Kolik to měří?
Dnes už Emílie Pikešová provází spíše příležitostně, ve středisku Pražské informační služby se totiž věnuje školení a vzdělávání nových průvodců. "Organizuji kurzy a učím pražskou topografii, to znamená, že s účastníky kurzů procházím turistické trasy a seznamuji je se všemi historickými památkami."
V kurzech se budoucí průvodci seznámí s nejdůležitějšími turistickými trasami v Praze. Těchto topografií je v kurzu celkem osm a na každé z nich stráví se svými studenty kolem tří hodin.
"Pro studenty je to náročné a na mě padne únava, až když výklad po trase skončí," říká s tím, že nejnáročnější bývá většinou zimní kurz, kdy topografie v období mrazů rozhodně není příjemnou procházkou po Praze. "Ale když za vámi přijdou posluchači s tím, že po absolvování kurzu objevili nový svět památek, architektonických detailů a dívají se na Prahu novým pohledem, je to dobrý pocit…"
Nezbytná pro práci průvodce je také fyzická i psychická odolnost. Silnou psychiku průvodci potřebují především kvůli různým malérům, které musí řešit – jako jsou kapesní krádeže nebo třeba i náhlé zdravotní příhody. Průvodce totiž nemusí jen výborně znát dějiny a topografii místa. Učí se také metodika a technika služeb cestovního ruchu, pojištění, doprava, ubytování, stravování, cestovní šeky a doklady.
"Turisté jsou dnes mnohem náročnější než před lety a vysoká odborná úroveň výkladu je základem práce průvodce. Někteří turisté mají otázky typu – jak je to vysoké, kolik to váží a jakou to má cenu. I na tyto otázky by měl průvodce znát správnou odpověď. Za každé situace si musíte zachovat úsměv a nenechat se vyvést z míry," vysvětluje.
Tvrdá konkurence
Dobrý průvodce však nezná jen dobře historii, ale umí zaujmout i svým projevem. "Musíte udržet pozornost turistů a k tomu nejlépe slouží zábavné historky a různé legendy," prozrazuje. Emílie Pikešová každoročně pod Pražskou informační službou vyškolí zhruba 200 až 300 lidí.
"Ne všichni zájemci o kurzy chtějí dělat průvodce. Často se k nám do kurzů hlásí i ti, pro které je historie koníčkem," vysvětluje. Přesto je podle ní konkurence mezi průvodci vysoká. "Do loňského roku musel každý průvodce skládat zkoušky, aby získal živnostenský list. Osvědčení o absolvování kurzu však stále vyžadují cestovní kanceláře. K nám do kurzů se hlásí lidé se středoškolským vzděláním a mohu říci, že ze školních hodin dějepisu někdy posluchači vědí opravdu velmi málo," stěžuje si.
