Drtivá většina příjmu státu pochází z různých forem daní. Státní aparát při své strnulosti v ostatních oblastech správy státu překvapuje svojí inovační aktivitou v oblasti zdanění – cílem státu je zdanit cokoliv a to nejlépe takovým způsobem, že poplatník ani neví, že platí daň. V širokém pojetí daní jsou za daň označovány veškeré srážky státu, které občan musí platí ať již chce či nechce. Za daň tak lze považovat nejen daň z příjmu, daň z přidané hodnoty, spotřební daň, daň z nemovitosti, silniční daň a jiné, ale i zdravotní pojištění, sociální pojištění a různé místní poplatky.
Je samozřejmé, že zdanění je pro poplatníky nepříjemné, a tudíž je snahou státu co nejvíce daní konstruovat tak, že se jim poplatník nemůže vyhnout, nebo o nich vůbec neví. To je také důvod, proč se v posledních deseti letech čím dál více zvyšuje podíl tzv. nepřímých daní na úkor přímých daní. Mezi nepřímé daně patří především daň z přidané hodnoty a spotřební daň. Tyto daně mají tu vlastnost, že jsou částečně skryty zraku poplatníka, poplatník se jim jen stěží vyhne, a tudíž v konečném efektu poskytují státu velice stabilní a zaručený daňový příjem. Vsadil bych se, že většina našich spoluobčanů neví, že kolonka DPH na každé účtence znamená daň státu. U spotřební daně jsem si jist, že většina spotřebitelů neví, kolik zaplatí státu z jednoho litru benzínu, jednoho piva či jednoho litru rumu. Skutečná výše daní by je zajisté překvapila a možná by poté mnoho alkoholiku a kuřáku skoncovalo se svým návykem.
Zajímá Vás, jak a kolik státu celkem zaplatíte na daních? Vezměme si na ukázku pana Josefa Nováka, který pro nás bude představovat průměrného Čecha : Pan Novák vyživuje jedno dítě, měsíčně vydělává průměrnou mzdu ve výši 13 500 Kč, měsíčně nakoupí zboží a služby odpovídající spotřebnímu koši a měsíčně ušetří 10% svého čistého příjmu. Pan Novák vypije v průměru 2 piva denně, 10 litrů tvrdého alkoholu ročně, vykouří denně 10 cigaret a ročně ujede svým autem 10 000 km.
Pan Novák žije v iluzi, že jeho mzda je 13 500 Kč měsíčně. Ve skutečnosti je mnohem vyšší, protože zaměstnavatel pana Nováka musí měsíčně odvádět státu za pana Nováka 26% jeho hrubé mzdy na sociální a 9% na zdravotní pojištění (tj. celkem 35%). Kdyby toto pojištění nemusel odvádět, platil by panu Novákovi vyšší mzdu, přesně 18 225 Kč. Toto zdanění je panu Nováku dokonale skryto – na své výplatní pásce vidí pouze sociální a zdravotní pojištění, které odvádí státu sám. Sociální pojištění odváděné samotným panem Novákem činí 8% jeho hrubé mzdy, zdravotní pojištění pak dalších 4,5%, celkem 1688 Kč Po stržení pojištění tak panu Novákovi zůstává 11 812 Kč. Tento příjem musí ale ještě zdanit daní z příjmu, která v případě pana Nováka činí 1002 Kč měsíčně. Čistý příjem pana Nováka je tedy 10 810 Kč, které může „vesele“ utratit.
Pan Novák utratí 90% svých příjmů, tj. 9 730 Kč měsíčně. Za 2000 Kč nakoupí potraviny, za 1000 Kč nakoupí alkohol v obchodě a cigarety, 500 Kč vydá na odívání, na bydlení 2500 Kč, za dopravu vlastním automobilem 1500 Kč měsíčně, za telefon 300 Kč, za dovolenou a kulturu 1000 Kč měsíčně, za stravování a za alkohol v hospodě zbytek 930 Kč. Na dani z přidané hodnoty tak zaplatí každý měsíc státu 1122 Kč. Pan Novák má bohužel špatné návyky – kouří, pije a navíc rád řídí auto. Také za to musí zaplatit – měsíčně na spotřební dani zaplatí 953 Kč.
Své měsíční úspory ve výši 1080 Kč pan Novák ukládá na termínovaný účet v bance. Za svůj dosavadní život si pan Novák ušetřil 100 000 Kč. Při úrokové sazbě z termínovaného vkladu ve výši 3,50% ročně pan Novák zaplatí ročně na daních z úroků 525 Kč, tj, měsíčně zhruba 44 Kč.
Celkem pan Novák na daních zaplatil 9533 Kč, tj. více jak 52% jeho hypotetické mzdy 18 225 Kč, kterou by dostával od zaměstnance v případě neexistence povinného placení zdravotního a sociálního pojištění. Postup zdanění a jeho výši shrnuje následující tabulka:
Měsíční příspěvek pana Nováka státu | Daň | |
Teoretická
mzda | 18
225 Kč | 4
725 Kč |
Hrubá
mzda | 13
500 Kč | 1
688 Kč |
Mzda
po zaplacení poj. zaměstnancem | 11
812 Kč | 1
002 Kč |
Čistá
mzda | 10
810 Kč | |
z toho utraceno | 9
730 Kč | |
DPH | 1
122 Kč | 1122
Kč |
Spotřební daň | 953
Kč | 953
Kč |
z toho uspořeno | 1
080 Kč | |
Daň z úroku | 44
Kč | 44
Kč |
Zaplacená
daň celkem | | 9
533 Kč |
Na tomto místě je zapotřebí říci, že ne všechny peníze, které odvedete státu, jsou vyhozeny do vzduchu. Občané našeho státu se těší bezplatnému zdravotnímu ošetření a státem zaručeným důchodovým příjmům. Zároveň se stát za naše peníze stará o naši bezpečnost, vzdělání, stará se o kulturní památky, atd. Náš stát tak patří mezi státy se silným sociálním systémem, který se o své občany stará doslova od narození až do smrti (při narození dostanete porodné, po smrti zase pohřebné). Proti tomuto systému lze mít tři námitky:
- občané nemají možnost sami si vybrat mezi samostatným životem (a neplacením daní) a životem pojištěným státní péčí (a placením daní),
- stát hospodaří se svěřenými prostředky obvykle méně efektivně než soukromý subjekt,
- kvůli postupnému nárůstu pravomocí, počtu úřadů, počtu úředníků a výdajů státu příjmy státu nestačí na pokrytí těchto výdajů.
Co byste říkal platu vyššímu o 35%? Považujete míru zdanění v České republice za přiměřenou? Myslíte si, že stát hospodaří s Vašimi prostředky efektivně? Napište nám svůj názor.