Zdánlivě banální otázka - proč je dobré se penzijně připojistit - má spoustu dobrých, avšak nikoliv vždy optimálních odpovědí. Bezesporu dojdeme ke shodě v tom, co už naznačily odpovědi lidí, kterým tato otázka byla položena: Připojišťujeme se jednak proto, abychom měli na stáří vlastní úspory, jednak proto, že chceme své peníze zhodnocovat, říkají obvykle.
Ale ani jedno, ani druhé přece není exkluzivní výsadou jen penzijního připojištění! K vysokým úsporám se dnes člověk může dostat třeba cestou pravidelného spoření „do slamníku“ (ovšem jen tehdy, když si nebude příliš všímat inflace), k ještě vyšším cestou pravidelných úložek na bankovním kontu či spořením ve spořitelně, nemluvě o stavebním spoření či o nákupu akcií (ovšem jen titulů, jejichž kursy porostou), ale také nemovitostí (ovšem zas jen těch, které budou mít v čase, který bude pro mne důležitý, ještě nějakou hodnotu) a podobně. Příkladů je jistě povícero – ale všimněme si, že penzijní připojištění je přece jen trochu odlišnou metodou, jak se k cíli dostat.
Co je pro ně charakteristické, a proč je vlastně dobré mít včas uzavřenou smlouvu?
Za prvé: jde v zásadě o velice dlouhodobou, přesněji řečeno s ohledem na dobu trvání penzijního připojištění až generační záležitost, kdy – zejména odpovědný – člověk získává jistotu, že přemýšlí s potřebným předstihem o své budoucnosti.
Smyslem penzijního připojištění je postupně, po poměrně malých částkách příspěvků nahromadit na osobním účtu v době, kdy člověk končí s aktivní pracovní činností a přestává mít příjem ze zaměstnání (či obecně z jakékoliv významné výdělečné činnosti), určitý osobní kapitál. Kdy jindy si ho vytvářet právě tímto bezpečným a poměrně nenáročným způsobem než v době, kdy člověk vydělává a má možnost volby, jak s příjmy naloží.
Částka, která by měla do úspor směřovat, by měla být vyvážená: na jedné straně by neměla neúnosně zatěžovat běžný rozpočet, na druhé straně zas tak vysoká, aby její následné dlouhodobé odčerpávání garantovalo člověku v období seniorského věku poměrně významnou složku jeho vlastního rozpočtu. To je nesporně první důvod.
 |
Jakou budeme brát penzi? Na vyskakování to asi nebude. Více čtěte ZDE. |
V čem je však zvláštnost připojištění?
Srovnejme to: Jestliže u většiny ostatních způsobů investování (které snad mohou být i krátkodobě výnosnější, ale obvykle o to i rizikovější) je případné nedosažení zamýšlené mety sice krajně nežádoucí a vždy nepříjemné, ale v zásadě se až tak moc neděje: Jestli například někdo i více let investuje své peníze formou nákupu a prodeje akcií či obligací s cílem koupě nového automobilu, a očekávaný výnos se nejen nedostaví, ale jejich finální prodejní ceny dokonce nebudou krýt ani dřívější náklady na jejich pořízení, pak jednoduše koupi vozu odloží a bude dál jezdit ve starém, či koupí ojetinu za přijatelnou cenu v bazaru. Obecněji řečeno: To, zda cíle investování dosaženo bude či nebude, nemá pro člověka v tomto případě snad fatální, doslova existenční důsledky.
U penzijního připojištění je tomu poněkud jinak: Je velká jistota, že občan své úspory – a navýšené díky různým formám státní podpory i podílům na výnosech z hospodaření penzijního fondu – také uvidí a bude si jich moci užívat. To je důvod velmi striktní regulace kapitálového investování.
Dále si ukážeme, k jakým praktickým důsledkům to v případě českého modelu penzijního připojištění vede (na rozdíl třeba od britského či amerického modelu). Penzijní připojištění v tomto směru záměrně nepatří mezi nějaké rizikové investice, naopak: v našem případě to je spíše sázka na jistotu.
Za druhé: příjmy z penzijního připojištění bude člověk nejspíš nezbytně potřebovat, protože budou nízké státní penze. Jak si ukážeme za chvíli, člověku s běžným příjmem by v budoucnu bez přilepšení v podobě pravidelné výplaty dávek z penzijního připojištění hrozilo riziko, že přižití jen ze svého starobního důchodu se jeho příjmová pozice bude nacházet blízko hranice životního minima. Tady proto není alternativa, než se postarat o dodatečný příjem. Všechny propočty, které byly provedeny ve vztahu k budoucím příjmům seniorů již v horizontu nejbližších deseti – dvaceti let a bohužel tím spíše v delším období – vcelku jednoznačně vypovídají o tom, že bude nejspíš krajně obtížné zabránit již probíhajícímu poklesu podílu průměrného starobního důchodu k průměrné mzdě zaměstnanců.
Na vině je především nejprve bohorovné přehlížení, poté zlehčování a zatím pořád ještě zásadní nezvládání demografické krize. Ukažme si ve velké stručnosti alespoň její základní kontury na základě dosavadních poznatků, protože je nepochybné, že právě změny v demografi cké struktuře mají přímý dopad do důchodového pojištění (resp. otevírají prostor pro penzijní připojištění).
|
Ukázky z knihy | |
Úryvek je z knihy "Penziní připojištění, 2.rozšířené vydání" vydané nakladatelstvím Grada Publishing, které vydává další publikace v edici FINANCE jako např:
Naučte se investovat, 2. rozšířené vydání
Investování pro začátečníky
Finanční matematika pro každého, 5.vydání
