Jan Suchopárek, 32 let, Chrudim
Na gymnáziu jsem hodně sportoval a chtěl jsem pokračovat na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze. Pro nedostatek míst jsem nebyl přijat. Od známého jsem se dozvěděl, že hasiči přijímají středoškoláky a nabízejí docela dobré platové podmínky. Po nástupu jsem absolvoval několikatýdenní školení a začal vyjíždět k případům. Tahle práce se mi líbí, protože jde o týmovou spolupráci a přitom má každý velikou vlastní zodpovědnost. Je to práce fyzicky i psychicky hodně náročná. Ale když se nám podaří někomu pomoci či někoho dostat z nebezpečí, je to pro mě veliký pocit zadostiučinění. Naopak velmi těžce snáším výjezdy k vážným dopravním nehodám. Jsme na to sice speciálně připravováni, ale některé situace je opravdu nesnadné psychicky zvládnout.
Karel Bohumínský, 28 let, Ostrava
Vybral jsem si tuto práci, protože když jsem byl dítě, můj otec pracoval ve sboru dobrovolných hasičů a mně se to velmi líbilo. Nebezpečnost tohoto povolání mi imponovala. Technika a systém práce je s tím, co jsem obdivoval jako malý, nesrovnatelná. To, že člověk pomáhá lidem v mezních situacích, však zůstává stejné.
Radek Halík, 35 let, Praha
Vystudoval jsem Pedagogickou fakultu UK v Praze. S učitelským platem jsem nebyl schopen uživit rodinu, když manželka zůstala na mateřské dovolené. Odmalička hodně sportuji, věnuji se například taekwondu. Abych využil své fyzické kondice, přijal jsem nabídku pracovat u hasičů. Prošel jsem různými výcviky a kursy. Učili jsme se třeba pracovat pod vodou, ve výškách a v hloubkách, vyprošťovat lidi při různých katastrofách. Je to práce, která mě baví, a doufám, že ji budu dělat ještě dlouho. Vyhovuje mi také, že máme k dispozici špičkovou techniku.
- čtvrtek 23. listopadu 2000
