Proč (ne)uzavřít penzijní připojištění v osmnácti?

  • 23
Paleta darů osmnáctiletému potomkovi je v dnešní společnosti velmi široká. Obecně dominují hmotné věci, avšak některý rodič se rozhodne pro finanční dar. Tím bývá zpravidla konkrétní peněžní suma. Ve výjimečných případech rodič obdaruje potomka uzavřením konkrétního finančního produktu. Je penzijní připojištění vhodným darem pro právě plnoletého syna či dceru?

Pokud by otec s matkou podlehli doporučení čelních představitelů penzijních fondů nebo Asociace penzijních fondů, pak by neváhali ani chvíli. Podle jejich doporučení by právě ti nejmladší měli se spořením na zajištění důstojného stáří začít co možná nejdříve. Takové argumenty bývají zdůrazněny zejména krizí důchodového systému, který v horizontu několika let nebude schopen udržet současnou kupní sílu důchodů. Tento trend by se měl s ohledem na zvyšující se podíl důchodců ve společnosti prohlubovat a doplňkový systém financování stáří by měl být samozřejmostí. Mají tito lidé pravdu a je třeba s penzijním připojištěním spěchat?

Odpověď hledejme v rovnováze výnosu, rizika a likvidity

Zcela určitě neexistuje paušálně doporučovaný věk, kdy by si měl účastník penzijního připojištění uzavřít smlouvu a začít přispívat konkrétní částku do systému. Odpověď lze najít v hledání rovnováhy mezi výnosem, rizikem a likviditou v kontextu konkrétní finanční situace jednotlivce. Pojďme ovšem rozložit karty na stůl v každé oblasti magického trojúhelníku osobních financí.

Výnos zvyšuje státní příspěvek a daňové odpočty

Penzijní připojištění je sice považováno za produkt určený k zajištění důstojného stáří, avšak nemá charakter spořicího produktu. Jinými slovy nemáme zaručenou konkrétní hodnotu výnosu jako kupříkladu u termínovaného vkladu. Uložíme-li kupříkladu sto tisíc korun na dobu jednoho roku na termínovaný vklad, pak víme přesně kolik bude výnos po uplynutí jednoho roku dosahovat. Samozřejmě jde o hodnotu nominálního výnosu. U penzijního připojištění takovou jistotu nemáme a zhodnocení závisí na úspěšnosti investiční strategie penzijního fondu a jeho hospodaření.

Hledáte informace o penzijním připojištění? Pokud ano, pak navštivte tuto specializovanou sekci.

Výnosnost penzijního připojištění je ovlivněna třemi faktory: V první řadě je to úspěšnost investiční strategie penzijního fondu a v řadě druhé využitím státní podpory. Podpora státu je tvořena na jedné straně přímými příspěvky státu a na straně druhé nepřímo v podobě možnosti snížení daňového základu o příspěvky.

Co se týče vlastní výnosnosti portfolia musí penzijní fondy dodržovat poměrně úzké mantinely vymezené zákonem o penzijním připojištění. Ten jim kupříkladu umožňuje investovat pouze ve velmi omezené míře do výnosných, avšak volatilních aktiv. V důsledku toho drží převážnou většinu portfolia v dluhopisech vydaných velmi kvalitními emitenty. Není divu, že tato strategie přináší výnos v průměru pohybující se jeden či dva procentní body nad hodnotu inflace.

Reálné zhodnocení je ovšem zvyšováno prostřednictvím státního příspěvku a daňového zvýhodnění. Maximální hodnota státního příspěvku činí 150 korun a účastník má na ní nárok v případě úložky ve výši 500 korun. To se samozřejmě může zdát jako neuvěřitelně výhodné, když téměř třetinu úložky poskytne stát. Tento příspěvek se ovšem váže pouze k aktuální úložce a nemá žádnou vazbu vůči celkové hodnotě prostředků klienta v systému. Je tedy logické, že úloha státního příspěvku se z hlediska vlivu na výnosnost penzijního připojištění s rostoucí délkou trvání smlouvy snižuje. Zatímco v prvních letech trvání smlouvy státní příspěvek hraje roli klíčovou, tak po deseti, dvaceti či třiceti letech je rozhodující hodnota zhodnocení, které dokáže konkrétní penzijní fond vytvořit.

Na daňové zvýhodnění se klient může dostat pouze v případě vyšších úložek. Konkrétně jde o měsíční úložky v intervalu od 500 do 1 500 Kč. Ročně si ovšem může poplatník snížit daňový základ maximálně o 12 tisíc korun. Vyšší úložky tedy umožní účastníkovi systému daňový odpočet a maximální státní příspěvek, avšak zároveň za cenu velmi rychlých přírůstků na klientově účtu. To je samozřejmě z hlediska budoucího zajištění stáří pozitivní jev, avšak s ohledem na konzervativní portfolio penzijních fondů a poměrně nízké zhodnocení to nemusí být z pohledu financí optimální varianta. Nyní je ideální čas se podívat na likviditu tohoto produktu.

Likvidita penzijního připojištění není příliš dobrá

Pakliže budeme definovat likviditu jako míru schopnosti získat z konkrétního produktu hotové prostředky v co možná nejrychlejším čase a s co možná nejnižšími náklady, pak penzijní připojištění není úplně optimální produkt. Není se čemu divit, neboť jde o produkt, který by měl klienty motivovat k zajištění důstojného stáří a nikoli ke spotřebě prostředků v období produktivního věku.

Nechte svého zaměstnavatele, ať vám spoří na důchod. Informace nejen o této zaměstanecké výhodě naleznete ve speciální příloze zamestanci.idnes.cz

Nárok na výplatu státní podpory v podobě připisovaných příspěvků má pouze účastník systému, kterému trval smluvní vztah nejméně pět let a zároveň dosáhl věku 60 let. Pokud účastník spoření nedodrží tato kritéria a požádá o výplatu prostředků z penzijního připojištění dříve, pak bude uspokojen prostřednictvím odbytného. Tato varianta ovšem není z hlediska daní příliš optimální. Nedojde totiž k vyplacení státních příspěvků a navíc bude výnos zdaněn sazbou 25 procent. Výnosem se pro tyto účely rozumí rozdíl mezi celkovou hodnotou prostředků a výší příspěvků (od účastníka i od zaměstnavatele, přispívá-li).

Pokud klient splní podmínky pro vyplacení státních příspěvků a nechá se vypořádat jednorázovým vyrovnáním, pak budou výnosy z vkladů účastníka, státních příspěvků i příspěvků zaměstnavatele zdaněny patnáctiprocentní sazbou. Daňově nejvýhodnější je vyplácení pravidelné penze, kde jsou patnáctiprocentní sazbou daněny pouze vklady účastníka a státní příspěvky. V případě hodnocení likvidity je třeba zmínit možnost klienta si nechat vyplatit již po patnácti letech trvání smlouvy (bez ohledu na věk) až polovinu státní podpory, vkladů a připsaných úroků.

Riziko je u penzijního připojištění zanedbatelné

Příspěvky do penzijního připojištění sice nejsou ze zákona pojištěným vkladem, avšak ustanovení zákona o penzijním připojištění v oblasti možnosti nakládání s prostředky klienta riziku zneužití zabraňují. Vytunelování penzijních fondů rozhodně nehrozí. Vzhledem k velmi konzervativním investičním možnostem penzijních fondů zároveň nemůže dojít k výkyvům výnosnosti portfolia, která se bude zpravidla pohybovat několik procentních bodů nad hodnotou inflace.

Na základě stručné analýzy těchto tří vrcholů trojúhelníku lze najít slabiny tohoto produktu především v poměrně nízké likviditě. Pokud by chtěl skutečně někdo s penzijním připojištěním začít ve zmiňovaných 18 letech, pak by bylo optimální začít spíše se symbolickými úložkami. Vzhledem k  očekávaným budoucím potřebám mladého člověka v oblasti financování bydlení či třeba vzdělání by bylo nerozumné alokovat větší množství prostředků do právě málo likvidního penzijního připojištění.

Jiná situace je ovšem již u klienta s vyřešenou otázkou bydlení a navíc s vyššími příjmy. V jeho případě je již nepoměrně vyšší pravděpodobnost, že na prostředky v penzijním připojištění sáhne až v okamžiku dovršení důchodového věku. Dalším aspektem proti skutečně dlouhodobému využití PP je zmiňovaná nízká výnosnost. Vhodnější alternativou je spíše zhodnocování prostředků ve výnosnějších instrumentech a kupříkladu ve 45 či 50 letech zvýšit příspěvky do PP na optimálních 1 500 Kč měsíčně. Takovým krokem lze snížit riziko předčasného ukončování smluvního vztahu s důsledky výše uvedenými.

Další informace, které vám napoví něco o výhodnosti spoření se zaměstnavatelem naleznete ZDE.

Do jiné roviny se u mladších klientů dostane penzijní připojištění v případě příspěvků zaměstnavatele. Situace, kdy zaměstnavatel přispívá zaměstnanci na penzijní připojištění umožní poplatníkovi si snížit daňovou zátěž i při nižších úložkách. To je zásadní rozdíl v porovnání se situací, kdy si přispívá pouze sám. Rozhodně by tedy nebylo na místě odmítnout příspěvky zaměstnavatele i v případě nízkého věku účastníka penzijního připojištění. Navíc dochází k tomu, že si daňovou zátěž optimalizují obě strany - zaměstnanec i zaměstnavatel - a tudíž jde o oboustranně výhodný vztah.

V kolika letech a s jakou úložkou jste uzavřeli penzijní připojištění? Jaký je podle vás optimální věk na jeho uzavření? Měli by ho uzavírat skutečně mladí lidé podle doporučení penzijních fondů? Těšíme se na vaše názory. 


Komerční sdělení:

Smlouvu o penzijním připojištění se státním příspěvkem můžete uzavřít v kterékoliv pobočce Komerční banky nebo ZDE prostřednictvím serveru iDNES