I když pro většinu domácích střadatelů jsou při rozhodování o tom, do kterého podílového fondu investovat, jedinou možností domácí fondy vedené v české koruně, není to jediná možnost, jak rozumně zhodnotit peněžní prostředky. V domácích fondech je zainvestován několikanásobně větší objem peněz, než v zahraničních, což má samozřejmě své důvody. Denominace v koruně (která je pořád ještě referenční měnou drtivé většiny obyvatel), jednoduchost a dostupnost hrají v rozhodování velkou roli.
Na druhé straně je korunových fondů, které nenabízejí možnost dostatečně diverzifikovat prostředky podle představ jednotlivců (zejména zkušenějších investorů, orientujících se na konkrétní odvětví, region, případně určitou strategii), přeci jen omezené množství. Konkrétně méně než sto.
I přes svůj hodně omezený počet v porovnání se zahraničními fondy (zahraničních fondů dostupných u nás je kolem tisícovky, spravuje jich přes dvacet společností a počet stále roste) spravují domácí fondy bezmála dvojnásobek majetku. V poslední době je však patrná určitá změna v chování investorů. A to nejen v rostoucí oblibě dynamických, rizikovějších akciových fondů, ale také v množství peněz přitékajících do fondů domácích i zahraničních. Podle Asociace pro spirálový trh a Unie investičních společností činil meziroční nárůst majetku zahraničních fondů v polovině tohoto roku téměř 40 %, přičemž domácí fondy si přilepšily o 12,5 % (neosvědčí se ani argument o nižší základně, v absolutním vyjádření to bylo 21,02 mld. Kč k 13,7 mld. Kč ve prospěch zahraničních fondů).
Co tolik přitahuje investory na zahraničních fondech?
 |
Jak investovat do nemovitostí v malém? Nejvýkonnější realitní fond + 40 % za rok. |
Dalším plusem je daňové prostředí. Mnoho fondů je registrováno například v Lucembursku, kde je daňové zatížení zisků, či dividend nulové, nebo v porovnání s našimi daněmi zanedbatelné (to však využijí zejména institucionální investoři, kteří nemají výhodu šestiměsíčního časového testu a daně z výnosů platí i při držbě podílových listů delší než půl roku).
Jednou z výhod je určitě velikost spravovaného majetku, který šetří náklady, případně dovoluje lepší diverzifikaci aktiv. S větší diverzifikací souvisí také zmiňovaný mnohem větší počet podílových fondů, které jsou dostupné na trhu. Na rozdíl od domácích fondů je tak na výběr mnohem větší množství strategií, které jsou v mnoha případech patrné již z názvů fondů.
Investor tak může při výběru zohlednit regionální hledisko a investovat přímo v určité části světa, např: Amerika, Evropa, Evropa bez Velké Británie (Euroland), východní Evropa, Asie, Asie bez Japonska (Asia ex Japan), rozvíjející se trhy (emerging markets), případně jednotlivé krajiny, nebo rovnou celý svět (world). V rámci některých regionů jsou v nabídce fondy investující do malých (small caps), středně velkých (mid caps), nebo velkých firem, případně nejvýznamnějších společností na trhu (blue chips).
Mnohem širší je i sektorové (odvětvové) členění, které umožňuje investorovi podílet se na vývoji pouze toho sektoru, který je podle něj v současné době nejvýhodnější. Toto rozdělení platí jak pro akciové (equity) fondy, tak i pro fondy dluhopisové (fixed income, bonds). Ty se navíc ještě dělí na fondy investující do dluhopisů investičního stupně (s vysokým ratingem) a neinvestičního stupně (high yeld), případně konvertibilních dluhopisů (convertible bond).
Pro některé investory je určitě výhodou také množství měn, ve kterých jsou zahraniční podílové fondy nabízeny. I když s převahou vedou fondy denominované v dolaru a zejména v euru, není problém nakoupit podílový fond třeba v australském dolaru, japonském jenu, britské libře, nebo řekněme v maďarském forintu.
Na druhé straně právě ona denominace je ještě stále limitujícím faktorem pro větší rozšíření zahraničních fondů u nás. Kromě toho, že jsou tyto fondy určeny zejména zkušenějším investorům, kteří většinou vědí, co chtějí a mají konkrétní představy o budování a zaměření svého portfolia, je problémem také měnové riziko. Většina domácností u nás totiž počítá výnosy v české koruně a jelikož přijetí euroměny je hudbou budoucnosti, výkyvy na devizových trzích budou ještě nějakou dobu představovat nezanedbatelné zvýšení rizika celé investice. Také proto by se na tyto fondy měly zaměřovat především ti, kteří počítají s delším investičním horizontem a investování do fondů pro ně není žádnou novinkou
V poslední době je však vidět tendenci ke stírání rozdílů mezi domácími a zahraničními fondy. Je to dáno tím, že za domácí fondy už nejsou považovány jenom ty, které jsou spravovány investiční společností založenou v ČR, ale také dceřinné společnosti zahraničních firem, využívající zázemí a zkušeností mateřské společnosti. Také původně domácí společnosti se stávají součástí mezinárodních finančních ústavů a využívají všechny výhody s tím spojené. Posledním příkladem mohou být také zahraniční fondy, které jsou zaměřeny na investování do českých cenných papírů. S rozhodnutím, zda je lepší domácí, nebo zahraniční fond, úzce souvisí také to, v jaké měně je fond veden. Domácí fondy jsou zpravidla vedeny v české koruně, i když to neznamená, že investují jen do českých cenných papírů. Korunové fondy jsou určeny zejména konzervativním investorům, investujícím do méně rizikových fondů, kde se není třeba obávat kurzovního rizika. Mohlo by se totiž stát, že výnos fondu sice bude 4 %, jenže znehodnocení měny o 6 % může tyto výnosy vymazat. Fondy vedené v cizích měnách jsou zase určeny spíše pro investory, kteří nevedou svá depozita v české koruně. Cizí měna je tak určena pro agresivnější investory zhodnocující prostředky do akciových fondů, u kterých kurzovní riziko vzhledem k očekávaným výnosům není tak podstatné.
|
|
Nevyznáte se v nabídce nových produktů bank či spořitelen? Chcete vědět, které produkty stojí za to? Na pochybách vás nenechá naše pravidelná rubrika- Vyplatí se? |
Preferujete investování do domácích nebo zahraničních podílových fondů? Napište nám své názory.
