Na prvním místě je to například ochota leasingové společnosti financovat až 100 % pořizovacích nákladů na stavbu nebo rekonstrukci nemovitosti, a není tedy nutné vkládat vlastní kapitál jako obvykle u bankovních úvěrů.
Každá z leasingových společností má jinak nastavené limity pro nejnižší hranici financování. Projekt je zajímavý, pokud investiční náklady dosahují například minimálně 20 milionů korun.
Pružnost umožňuje stanovení doby splácení. Průměrná doba trvání leasingových kontraktů činila v minulých letech zhruba 16 let. Leasing umožňuje sjednání individuální doby splácení a je limitovaný výnosností dané nemovitosti.
Leasing nemovitostí rovná se kompletní vedení stavby
Přístup leasingových společností k celému projektu je zcela jiný než při pouhém správcovství úvěrové smlouvy. Protože je leasingová společnost vlastníkem nemovitosti, sleduje i stejné zájmy jako klient. Hlídá finanční efektivitu výstavby nebo rekonstrukce, technické parametry projektu a všechny právní úkony ověřují právníci specializující se na reality. Leasingová společnost vychází ze zkušeností z řady již realizovaných projektů a díky tomu může ušetřit klientům finanční prostředky, čas, stejně jako může předejít řadě různých omylů.
Protože leasingová společnost uzavírá řadu pojistných smluv, umí nabídnout za výhodnějších podmínek zajištění krytí rizika prostřednictvím individuálních pojišťovacích balíčků. Pojištění nemovitosti se uzavírá jak ve fázi výstavby díla, tak po jejím dokončení. Příkladem je "All risk“ krytí díla na základě mezinárodního pojistného programu. Navíc mohou být sjednána i speciální ujednání, jako například riziko poškození životního prostředí, terorismu a pojistné plnění pro případ leasingové (nájemní) smlouvy.
Účetní pohled na leasing nemovitostí
Z pohledu firemního účetnictví se leasing nemovitostí chová rozvahově neutrálně a vylepšuje tím jisté rozvahové ukazatele. Leasing je takzvaným "off-balance financováním“, při kterém jsou leasingové splátky jako náklady na pronájem odpočitatelné od základu daně.
To je výhodou hlavně v souvislosti s přechodem bank a dalších finančních institucí na pravidla BASEL II. Dle těchto pravidel, díky kterým by měly banky zohledňovat ve svých úvěrových sazbách rizikový profil firmy – žadatele o úvěr, není výhodným řešením mít fixní aktiva (například právě nemovitosti) v rozvaze firmy. Zhoršuje se tak ukazatel likvidity, a to může vést k horšímu ohodnocení firmy bankou. Proto firmy využívají také formu tzv. zpětného leasingu, kdy je budova vlastněná firmou zpětně odprodána leasingové společnosti a následně splácena. Firma tímto způsobem vyřadí nemovitost z fixních aktiv a zároveň získá volné finanční prostředky.
