Pokud dnes "živí" jednoho důchodce 1,8 pracujícího, za necelých 40 let to bude už jen 1,2 pracujícího. Náhradový poměr (vztah mezi platem a důchodem) se bude razantně snižovat. Nestraším, konstatuji.
Přečtěte si také |
Nutnost spořit není potřeba nijak obhajovat. Ale proč je výhodné spořit si ve druhém pilíři? Ten, kdo se rozhodne spoléhat plně na státní důchod, bude i nadále odvádět na daních spolu se svým zaměstnavatelem 28 procent ze mzdy a v budoucnu dostane velmi nízký státní důchod. Já budu odvádět na daních jen 25 procent, budoucí nízký státní důchod budu mít o pár stokorun nižší, ale kompenzace z druhého pilíře mi celkový příjem navýší o tisíce.
O čem se nemluví
Všechny ty výpočty a komentáře na téma "pro koho se druhý pilíř vyplatí" srovnávají budoucí výnosy druhého pilíře s dnešními důchody. Pravda je však jiná. Státní důchody zkrátka budou v budoucnu o desítky procent nižší v porovnání s dneškem. Za oněch 40 let bude pravděpodobně průměrný důchod na úrovni dnešních cca sedmi tisíc korun. To je neoddiskutovatelný fakt. Úspory ve druhém pilíři však zůstávají konstantní. Díky tomuto jedinému jednoduchému argumentu mohu zodpovědně prohlásit, že se druhý pilíř vyplatí.
Významný bonus
Platit odvody na státní penzi zůstane i nadále povinné. Někdo 28, jiný 25 procent. Co se stane s těmito penězi, když mě v 50 letech srazí auto, nebo když v 70 letech (po čtyřech letech v důchodu) poklidně zemřu? Nic.
Ty peníze totiž dávno neexistují. Byly již před lety vyplaceny na penze těch, kteří měli to štěstí a dostávali vyšší důchody. Peníze na mém soukromém druhopilířovém účtu jsou ovšem mé a plně podléhají dědictví. Co si našetřím a nestihnu vybrat, zůstane mým blízkým. Hovoříme tady o stovkách tisíc korun. Kdo se nezapojí do druhého pilíře, tak neokrádá jen sebe, ale i svou rodinu.
Příjemná povinnost
Jsem prostě normální. Ve spoustě situací se chovám jako většina lidí kolem mě. Spořím si taky na důchod. Ale taky cestuju, občas si koupím auto nebo nějakou hračku pro velké kluky. Vydržím si dobrovolně spořit na důchod a koukat léta na velkou hromádku peněz? Možná ano, ale v případě důchodového spoření určitě ano. Mé úspory (tři procenta odvodů plus dodatečná dvě procenta) zůstanou v systému zamknuty až do mého důchodu a pak mi budou postupně vypláceny. Jsem za to rád. Mám jistotu, že budu spořit pravidelně, žádné: "letos vynechám a koupím si motorku". Něco mi říká, že tento přístup v budoucnu ocením.
O co se vlastně hraje?
Zůstat plně závislý na státu neznamená žádnou pohromu. Nějaká penze asi vždycky bude. To, že odvedu na sociálním pojištění třikrát více než v důchodu dostanu, je sice nepříjemné zjištění, ale on ten stát musí z něčeho žít, že.
Nechci se v budoucnu dívat na kamarády, kteří uměli počítat a nepodlehli levicové rovnostářské demagogii. Nechci se spoléhat na systém, který mě v důchodu spolehlivě vyčlení na ekonomický okraj společnosti. Zapojuji tedy zdravý selský rozum a druhému pilíři říkám ano.
