"Některým dětem téměř chybí základní emocionální výbava, kterou by měl zdravý člověk běžně používat," souhlasí ředitel zlínského střediska výchovné péče Domek Karel Opravil. "Rejstřík jejich reakcí na podněty je zúžen jen na dvě polohy. Útok nebo útěk," říká Opravil.
ZÁKLADEM JE STAROST O TRÁPENÍ OSTATNÍCH
Příčinu přitom vidí v rodině a ve škole, kde se hovoří pouze o tom, co je třeba udělat, ale nikdy ne o tom, co koho trápí, nač myslí nebo na co se těší. "Z prostředí, kde se rodiče a učitelé vůbec nezajímají o vnitřní život svých dětí a žáků a soustředí se jen na jejich materiální pohodlí, nebo na kázeň a známky, mohou těžko vyjít citově vyrovnaní lidé, kteří rozumí sobě i svému okolí," dodává Opravil. "Často nám přijde až neuvěřitelné, proč se děti se svými běžnými trablemi nesvěří rodičům nebo sourozencům, ale volají k nám," říká vedoucí pražské linky bezpečí Vladimír Bosák. "Doma ani ve škole zřejmě není na jejich problémy nikdo zvědavý. Otec je v práci a matka má plno vlastních starostí, s nimiž se taky nikomu nesvěřuje," tvrdí Bosák. Může se stát, že chybějící zájem rodičů o trápení svého dítěte nahradí například jeho učitel. Učitelé, kteří by se o své žáky zajímali hlouběji než jen z pohledu výuky předmětu, jsou podle něj však spíš výjimkou. "Většina z nás byla zvyklá na autoritativní výchovu, kterou také dnes sami praktikujeme. Jako rodiče i jako učitelé. Spočívá v tom, že rodič spíš napomíná než poslouchá, spíš okřikne než by poradil," vysvětluje Bosák.
K DEMOKRACII MÁ PATŘIT I DEMOKRATICKÁ VÝCHOVA
Autoritativní přístup? Mnozí odborníci soudí, že ten je ve výchově už dávno přežitý. "Myslím, že ve společnosti založené na autoritě jednotlivce, ať už krále, císaře nebo třeba jedné politické strany, je autoritativní výchova adekvátní. Učí dítě podřízenosti a potlačení vlastních názorů a pocitů, což potom jako dospělý k životu v autokratické společnosti potřebuje," uvádí docentka Soňa Hermochová z katedry psychologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. "Dnes, kdy tvrdíme, že společnost je řízena demokratickými postupy - máme volby, senát, několik politických stran, skutečnou svobodu slova i přesvědčení je autoritářská výchova pro život nedostatečná a v dětech spíš vytváří zmatek," tvrdí Hermochová, která se právě z tohoto důvodu stala odborným garantem vzdělávacího projektu nazvaného Dokážu to?.
DOKÁŽU SE VZDÁT POHODLÍ A ZMĚNIT PŘÍSTUP K DĚTEM?
Sebeúcta, zodpovědnost, samostatnost. To jsou hesla stojící v záhlaví projektu Dokážu to?, určeného učitelům základních a středních škol. Tři z důležitých dovedností, kterým se dnešní děti v základní škole učí jen zřídka. Hlavní myšlenkou projektu vzniklého v kladenském Labyrintu - středisku volného času, vzdělávání a služeb je pomáhat učitelům, aby formou her se svými žáky tyto dovednosti rozvíjeli a kladli na ně stejný důraz jako například na násobilku, vyjmenovaná slova nebo dějiny Přemyslovců. "Jako učitel i jako rodič mám několik odstrašujících zkušeností se zkostnatělostí školy a vím, že společenská vůle ke změnám ve způsobech výuky je u nás zatím nedostatečná. Proto jsme se rozhodli uspořádat pro učitele, kteří se o změnu klasického přístupu ve škole zajímají, speciální zážitkové semináře," uvádí motivaci projektu jeho koordinátor Ivo Jupa. Pozitivem projektu je podle něj také fakt, že se jej jeho organizátorům podařilo financovat z prostředků komerčních firem. Program akreditovaný ministerstvem školství tak nečerpá ani korunu ze státního rozpočtu.
HROU A DIALOGEM POZNAT SÁM SEBE
Také učitelé zapojení do projektu získali účast na seminářích v celkové délce padesáti hodin zcela bezplatně. Jedinou podmínkou organizátorů bylo předat nově nabyté zkušenosti dětem, tedy strávit se svými žáky nejméně čtyřicet hodin vlastního volného času. V přírodě, ve škole či u učitele doma si pak děti hrály hry a modelovaly situace, předváděly divadelní scénky, vyprávěly příběhy nebo kreslily - stejně jako předtím jejich učitel pod vedením odborníků z Karlovy univerzity. "Tyto aktivity mají učiteli pomoci stmelit třídní kolektiv, najít v něm outsidery a dát jim možnost jejich pozici změnit. Mají naučit pedagogy i žáky, jak zvládat vlastní vztek nebo jak navázat kontakt a efektivně komunikovat. Semináře kooperativního učení a kreativního čtení jsou zase návodem, jak v dětech probudit tvořivost, zájem o spolupráci, ale i logické myšlení," uvádí příklady Jupa.
SPOKOJENOST ŽÁKA ZÁVISÍ NA SPOKOJENOSTI UČITELE
"Při seminářích mají učitelé možnost více se zamyslet nad sebou, svým chováním a něco dalšího si vzájemně sdělit," říká odborná garantka projektu Soňa Hermochová. "Pak se snaží své chování, ale i prožívání ovlivnit k lepšímu. Tedy jakýmsi skrytým záměrem je vzbudit u nich větší zájem o člověka kolegy, studenty, děti... Porozumění totiž posiluje takzvanou psychickou imunitu. Učitelé i děti jsou pak odolnější vůči stresům a zklamáním, jimž jsou denně vystaveni," dodává Hermochová. První její myšlenkou bylo udělat něco povzbudivého pro učitele. Výsledky projektu by sice měly být určeny pro kvalitnější práci s dětmi, ale toho lze dosáhnout jen tehdy, když bude mít jejich kantor v duši relativní klid. "Snažíme se proto o kantory dobře postarat, aby se pak oni dobře starali o své žáky," uzavírá s úsměvem Hermochová.
ZÁKLADEM JE STAROST O TRÁPENÍ OSTATNÍCH
Příčinu přitom vidí v rodině a ve škole, kde se hovoří pouze o tom, co je třeba udělat, ale nikdy ne o tom, co koho trápí, nač myslí nebo na co se těší. "Z prostředí, kde se rodiče a učitelé vůbec nezajímají o vnitřní život svých dětí a žáků a soustředí se jen na jejich materiální pohodlí, nebo na kázeň a známky, mohou těžko vyjít citově vyrovnaní lidé, kteří rozumí sobě i svému okolí," dodává Opravil. "Často nám přijde až neuvěřitelné, proč se děti se svými běžnými trablemi nesvěří rodičům nebo sourozencům, ale volají k nám," říká vedoucí pražské linky bezpečí Vladimír Bosák. "Doma ani ve škole zřejmě není na jejich problémy nikdo zvědavý. Otec je v práci a matka má plno vlastních starostí, s nimiž se taky nikomu nesvěřuje," tvrdí Bosák. Může se stát, že chybějící zájem rodičů o trápení svého dítěte nahradí například jeho učitel. Učitelé, kteří by se o své žáky zajímali hlouběji než jen z pohledu výuky předmětu, jsou podle něj však spíš výjimkou. "Většina z nás byla zvyklá na autoritativní výchovu, kterou také dnes sami praktikujeme. Jako rodiče i jako učitelé. Spočívá v tom, že rodič spíš napomíná než poslouchá, spíš okřikne než by poradil," vysvětluje Bosák.
K DEMOKRACII MÁ PATŘIT I DEMOKRATICKÁ VÝCHOVA
Autoritativní přístup? Mnozí odborníci soudí, že ten je ve výchově už dávno přežitý. "Myslím, že ve společnosti založené na autoritě jednotlivce, ať už krále, císaře nebo třeba jedné politické strany, je autoritativní výchova adekvátní. Učí dítě podřízenosti a potlačení vlastních názorů a pocitů, což potom jako dospělý k životu v autokratické společnosti potřebuje," uvádí docentka Soňa Hermochová z katedry psychologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. "Dnes, kdy tvrdíme, že společnost je řízena demokratickými postupy - máme volby, senát, několik politických stran, skutečnou svobodu slova i přesvědčení je autoritářská výchova pro život nedostatečná a v dětech spíš vytváří zmatek," tvrdí Hermochová, která se právě z tohoto důvodu stala odborným garantem vzdělávacího projektu nazvaného Dokážu to?.
DOKÁŽU SE VZDÁT POHODLÍ A ZMĚNIT PŘÍSTUP K DĚTEM?
Sebeúcta, zodpovědnost, samostatnost. To jsou hesla stojící v záhlaví projektu Dokážu to?, určeného učitelům základních a středních škol. Tři z důležitých dovedností, kterým se dnešní děti v základní škole učí jen zřídka. Hlavní myšlenkou projektu vzniklého v kladenském Labyrintu - středisku volného času, vzdělávání a služeb je pomáhat učitelům, aby formou her se svými žáky tyto dovednosti rozvíjeli a kladli na ně stejný důraz jako například na násobilku, vyjmenovaná slova nebo dějiny Přemyslovců. "Jako učitel i jako rodič mám několik odstrašujících zkušeností se zkostnatělostí školy a vím, že společenská vůle ke změnám ve způsobech výuky je u nás zatím nedostatečná. Proto jsme se rozhodli uspořádat pro učitele, kteří se o změnu klasického přístupu ve škole zajímají, speciální zážitkové semináře," uvádí motivaci projektu jeho koordinátor Ivo Jupa. Pozitivem projektu je podle něj také fakt, že se jej jeho organizátorům podařilo financovat z prostředků komerčních firem. Program akreditovaný ministerstvem školství tak nečerpá ani korunu ze státního rozpočtu.
HROU A DIALOGEM POZNAT SÁM SEBE
Také učitelé zapojení do projektu získali účast na seminářích v celkové délce padesáti hodin zcela bezplatně. Jedinou podmínkou organizátorů bylo předat nově nabyté zkušenosti dětem, tedy strávit se svými žáky nejméně čtyřicet hodin vlastního volného času. V přírodě, ve škole či u učitele doma si pak děti hrály hry a modelovaly situace, předváděly divadelní scénky, vyprávěly příběhy nebo kreslily - stejně jako předtím jejich učitel pod vedením odborníků z Karlovy univerzity. "Tyto aktivity mají učiteli pomoci stmelit třídní kolektiv, najít v něm outsidery a dát jim možnost jejich pozici změnit. Mají naučit pedagogy i žáky, jak zvládat vlastní vztek nebo jak navázat kontakt a efektivně komunikovat. Semináře kooperativního učení a kreativního čtení jsou zase návodem, jak v dětech probudit tvořivost, zájem o spolupráci, ale i logické myšlení," uvádí příklady Jupa.
SPOKOJENOST ŽÁKA ZÁVISÍ NA SPOKOJENOSTI UČITELE
"Při seminářích mají učitelé možnost více se zamyslet nad sebou, svým chováním a něco dalšího si vzájemně sdělit," říká odborná garantka projektu Soňa Hermochová. "Pak se snaží své chování, ale i prožívání ovlivnit k lepšímu. Tedy jakýmsi skrytým záměrem je vzbudit u nich větší zájem o člověka kolegy, studenty, děti... Porozumění totiž posiluje takzvanou psychickou imunitu. Učitelé i děti jsou pak odolnější vůči stresům a zklamáním, jimž jsou denně vystaveni," dodává Hermochová. První její myšlenkou bylo udělat něco povzbudivého pro učitele. Výsledky projektu by sice měly být určeny pro kvalitnější práci s dětmi, ale toho lze dosáhnout jen tehdy, když bude mít jejich kantor v duši relativní klid. "Snažíme se proto o kantory dobře postarat, aby se pak oni dobře starali o své žáky," uzavírá s úsměvem Hermochová.
