První třída je náporem nejen pro děti

Máte doma prvňáčka? Myslím prvňáčka toho skutečně nejmenšího, do základní školy. Pak na vás nejspíš v září, ale i později, čeká nejen radost z nově nabytých znalostí a vědomostí a pokroku dětí, ale také řada problémů. Přechod z uvolněné a hrami naplněné mateřinky může pro některé, zvláště aktivnější a neposedné děti, znamenat doslova šok. Svůj díl stresu si ovšem vyberou i rodiče, když se ratolesti nechce vstávat a škola jaksi nečeká, to není školka, kde na nějaké té minutě nezáleží.

Důležité je, aby se dítě do školy nejen těšilo, ale aby na ni bylo připraveno. "Rodiče by se měli zajímat už ve školce, zda je jejich dítě pro školu zralé. Zpětně v první třídě, jaksi metodou pokusu a omylu, je už skoro pozdě," uvádí dětský psycholog Jiří Los a dodává: "Vstup do školy je významný pro celou další kariéru, a pokud dítě není dostatečně fyzicky, a hlavně emočně zralé, případně není vybaveno všemi potřebnými dovednostmi, je to velká a zbytečná komplikace." Pokud rodiče dají do školy nezralé dítě, nesoustředí se a bude mít problémy. Žáček, kterému rodiče zbytečně zařídili odklad, se zase může nudit.

Ranní vstávání je prvním oříškem

Většině problémů se však dá rozumným naplánováním a zavedením určitého pořádku předejít. Chce to ovšem trpělivost, trpělivost a zase trpělivost. Prvním oříškem je ranní vstávání. Dítě, které o prázdninách budilo s kuropěním celou rodinu, se prvním zářím změní na Šípkovou Růženku. Režim rozumného ukládání do postele a ranního vstávání chce ovšem pár dnů. Ideální je, pokud dítě nemusí ráno do družiny. I tak musí vstávat kolem sedmé, aby se nasnídalo a bez stresu odešlo do školy. U prvňáčků je skoro pravidlem, že je do školy vodí jeden z rodičů. Případně starší sourozenec či prarodiče. Když už dítě do družiny musí, je dobré je budit co nejjemněji a nejlaskavěji. Časné vstávání je už tak dost šok a křičící rodič slovy "pohni, dělej, neflákej se" a podobně nadělá víc škody než užitku. Optimální je, když jeden z rodičů nemusí brzy do zaměstnání. S dítětem tak může vstávat, snídat a v klidu je odvést do školy.

Škola prvňáčky baví

Naprostá většina dětí bývá zpočátku školou nadšená. Líbí se jim třída, paní učitelka i spolužáci. Mají nový penál, tužky, pastelky. Dostanou krásné pracovní sešity, čísla a písmenka na rozstříhání, první písanku. "Od učení jsme museli naši dceru spíš honit. Chtěla všechny úkoly hned psát sama, nečekala na mne, a přesto nosila samé jedničky," vzpomíná matka nynější třeťačky Eriky Iva Biskupová. Největším rizikem je zde často držení tužky. Většina dospělých totiž neumí držet tužku, a proto ani jejich děti nemají správné návyky. I když to vypadá primitivně, dobře držet tužku není tak jednoduché. Rozumný rodič se nespolehne jen na učitelku, ale pomáhá dítěti sám. Postavení prstů napomáhá trojhranná tužka. Na trhu je jich dostatek, dokonce ve dvou velikostech. Pro malé děti jsou vhodnější velikosti Jumbo. Tužka je silnější a tři hrany skutečně navedou prsty do optimální polohy. Stejně tak se dají koupit trojhranné pastelky. Jsou sice výrazně dražší, ale je to investice, která se vyplatí. Navíc se tyto tužky a pastelky velikosti Jumbo téměř nelámou, neopotřebovávají se tak rychle a v podstatě vydrží celý první ročník. Malým dětem stačí dvanáct barev, ovšem i čtyřiadvacet pastelek většinou rodinný rozpočet unese.

Domácí úkoly

Úkoly jako takové v první třídě nebývají problémem. Jsou jednoduché a malí žáčci se na ně těší. Kdy konkrétně dělat úkoly, nelze jednoznačně určit. Záleží na dítěti i čase rodičů. Některý prvňáček chce úkoly dělat hned, je pečlivý, zejména holčičky. Kluci zase častěji potřebují napřed nějaký pohyb, aby spotřebovali zbytečnou energii a potom klidně zasedli k psacímu stolu. Ale pozor, aby fotbal nespotřeboval elánu tolik, že se žáčkovi nad sešitem klíží oči. V podstatě záleží zase na rodičích, aby zvážili, jestli napřed úkoly a potom hra, či naopak. Vždy by však měli brát v úvahu i názor dítěte a jen se je snažit laskavě usměrnit. Trpělivosti a laskavosti není nikdy dost a u prvňáčka jsou obzvlášť důležité. Vždyť si tím vytváří návyky pro celé další studium. Dětem obvykle stačí školní úkoly, pokud někomu nejde psaní, je dobré přikoupit cvičný sešit a mírně doma trénovat, obvykle po dohodě s učitelkou. Co je však potřeba dělat denně, je čtení. Postupně probíraná písmenka a později slova a věty je zapotřebí stále opakovat a fixovat. "Děti by měly číst každý den. Platí to i o víkendu. Vždycky v pondělí poznám, které dítě v sobotu a v neděli četlo a kdo na chatě neměl na opakování čas," potvrzuje učitelka první třídy Jana Šustová.

Příště

Družina ano, či ne, kroužky by měly vybírat i děti, nejen rodiče, kdy začít s jazyky a nezapomeňte na pitný režim.