Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Psaním knížek se neuživíte, musíte mít věrné publikum, říká spisovatel Urban

aktualizováno 
Spisovatel Miloš Urban napsal jedenáct knih, nyní pracuje na dvanácté. Za román Hastrman dostal cenu Litera, jeho díla se překládají do mnoha jazyků.

Romány Miloše Urbana jsou oceňovány i překládány do cizích jazyků. | foto:  Michal Šula, MAFRA

Vůbec první otázka, která vás napadne při setkání s profesionálním spisovatelem, je: dá se vlastně v Česku psaním knížek živit?

"Jako spisovatel bych se živil opravdu rád, ale vždycky to na uživení není. Anebo je, ale už bych zase neuživil své děti. Je to taková houpačka, jednou nahoře, podruhé dole. Naučil jsem se nespoléhat na to, že když jedna knížka sype, druhá bude taky. Protože druhá klidně může říct tůdle a nijak zvlášť dobře se neprodá. Takže to neriskuju a chodím do zaměstnání, pracuju jako redaktor v nakladatelství Argo,“ říká Miloš Urban.

Vy tedy pracujete, ale zajímá mě, jestli se může v Česku nějaký spisovatel živit pouze psaním?
Může, pokud si vybuduje publikum, které čeká na každou jeho další knihu. Nemusí být mediální hvězd. Ovšem je pravda, že ty to mají s prodejem čehokoliv snazší. Musí být hlavně zárukou určité kvality, integrity a kontinuity. Prostě to musí v každé nové knížce být pořád on, ale ty knížky se zároveň musí lišit, nesmí být jedna od druhé opsaná.

Slyšel jsem za svými zády záštiplné řeči, že všechny mé knížky jsou stejné. Ale pak si o tom píšu se svými čtenáři a ti to vidí jinak. Naopak by byli rádi, kdybych napsal něco hodně podobného knížce, kterou mají nejradši.

Souhlasit můžu leda s tím, že ve všech knížkách píšu o sobě. Ale tahle jejich kvalita je skrytá.

Zajímavé profese

V rubrice Práce a podnikání zveřejňujeme rozhovory se zástupci zajímavých profesí, například s orlojářem, kamnářem, perníkářem, principálem nebo včelařkou.

Jak vlastně pracujete? Kde spisovatel hledá témata?
Dost rešeršuju. Většinou si to vyžádá nějaké historické téma, třeba pražská asanace v románu Lord Mord. Nejsem historik, a tak se pořád učím něco nového o naší minulosti. Psaní je dobrá motivace, pochybuju, že bych si sám pro sebe přečetl tolik historických knih, kdybych ty znalosti pak nechtěl využít pro svoje psaní.

Ale rešerše jsem musel dělat i pro svoji poslední věc, Boletus arcanus. V té knížce se objevuje jistý druh hřibu s dost děsivými účinky na člověka, a tak jsem se musel stát mykologem, abych vůbec mohl o houbách psát.

A pokud jde o témata, ta přicházejí sama, ne?
Neptám se nikoho: hele, poraď, o čem bych tak mohl teďka psát. Píšu o tom, co považuju za důležité, za hodné toho předestřít to ostatním.

Jak vlastně vypadá práce nakladatelského redaktora?
V nakladatelství připravuju texty pro vydání. Většinou zahraniční literaturu, takže musím nejprve oslovit překladatele. Ulovit fakt dobrého je pořád ještě těžké, jsou příliš vytížení.

Když mi překlad odevzdá, musím ho zredigovat, nebo zadat nějakému externistovi. Pak pošlu knihu do technické redakce na výtvarné a grafické úpravy a na sazbu, po sazbě musím udělat korektury nebo je zadat.

Ale mezitím vyřizuju spoustu mailů, hledám zajímavé autory, čtu kvanta nevyžádaných rukopisů a řeším průšvihy s termíny vydání. Ta práce nemá v malém podniku šanci na nějaký kariérní postup, ale pokud má někdo rád knihy a věří v jejich smysl, může s nimi takhle být od rána do večera.

miloš urban

Český spisovatel, narodil se roku 1967 v Sokolově, část dětství prožil na československé ambasádě v Londýně.

Vystudoval magisterské studium moderní filologie na Univerzitě Karlově.

Od té doby pracuje jako nakladatelský redaktor (Mladá fronta, od roku 2001 Argo).

Celkem napsal jedenáct knížek, mezi nimi Sedmikostelí a Stín katedrály. Poslední je Lord Mord.

Za knihu Hastrman obdržel cenu Litera za prózu.

Jeho romány byly přeloženy do mnoha jazyků.

Lze psaní knih kloubit s prací v Argu? Berete si volno, nebo pracujete ve volných chvílích?
Psaní jde skloubit s prací redaktora docela dobře. Někdy píšu ráno, někdy večer, podle toho, jak mám chuť. Jako nakladatelský redaktor nemusíte dřepět v práci osm hodin denně. Ale když je potřeba, vezmete si práci domů nebo přijdete o víkendu. Je v tom částečná svoboda, své povinnosti si splníte, ale je zcela na vás, jak si rozvrhnete práci.

Tímhle stylem se dá vedle docházení do zaměstnání i docela pohodlně svobodně tvořit. Pokud mě teda něco napadne. Ale uznávám, že kdybych pracoval jako burzovní makléř, asi těžko bych po večerech ještě psal romány.

Dokážete si ráno zapnout počítač, uvařit kafe a říct si: tak a teď budu psát? Funguje to takhle?
Záleží na tom, jestli je chystané dílo alespoň už v nejasných konturách promyšleno. Pak stačí sebrat vůli a zasednout s kafem po boku, a někdy i cigaretami, že, a napsat svůj denní kousek.

Já ovšem v poslední době nevydržím psát víc než hodinu, výjimečně dvě. Asi mě to unavuje víc než dřív, taky mě to víc frustruje a míň uspokojuje.

Když dílo rozmyšlené nemám, k práci nesedám. Nejsem typ autora, který by tahal nápady z bílé obrazovky. Ale to asi neumí nikdo.

A co granty pro začínající spisovatele? Je to těžké získat je?
To už je dávno, co jsem dostal grant, tenkrát ještě zlé jazyky neříkaly, že jsem komerční spisovatel. Bylo to vlastně takové stipendium. Žádost podával nakladatel, bylo to v rámci programu na podporu literatury, vzniku nových děl.

Takže nakladatel jim vylíčil, na co to je, a nějaká instituce, nejspíš ministerstvo kultury, se zachovalo podle toho, jestli grant odsouhlasila jejich komise. Já pak dostával každý měsíc deset tisíc, které mě měly při psaní uživit.

Bylo to na půl roku a významně mi to pomohlo. Doufám, že se téhle podpory od státu dostává mladým autorům dodneška.

Michal Viewegh píše knihu každý rok. Dáváte si také termíny?
Dřív jsem měl každý rok jednu knihu, teď ale brzdím. Lord Mord byl podzim 2008, další kniha Boletus arcanus bude z jara 2011. Takže mezi nimi je pauza skoro dva a půl roku. Jsem rád, že jsem z toho šíleného tempa vypadl.

Flaubert psal jeden román zhruba pět let. Doufám, že trpělivost a moudrost stáří mě jednou načasuje podobně.

Nemáte strach, že vám jednou dojdou témata?
Někdy mám pocit, že mi už došla. Ten pocit je existenciální, najednou chybí kus jistoty. Sebejistoty. A to je dobrý moment pro zamyšlení, pro pocit očištění, odpočinku od toho, v čem jedeš už takových let. Najednou si řekneš: co když už nic nenapíšu? A pak si odpovíš: napsals toho dost, už nic psát nemusíš. A to je děsivý i skvělý pocit. Nemuset. Ta svoboda.



Hlavní zprávy

Další z rubriky

Ilustrační snímek
Nikdy dříve se nám nežilo lépe, vzkazují čeští milionáři

Nahlédnout do života bohatých Čechů, kteří mají na svých kontech miliony, není snadné. Už po několik let se o to snaží unikátní průzkumy bank. Přímým...  celý článek

Ilustrační snímek
Vybalancujte čas mezi prací a soukromím. Psycholog radí, jak na to

Věnovat se naplno práci a osobní život potlačit na minimum? Nebo brát zaměstnání jen jako nutnost a žít až večer s rodinou? Ani jedno není správně. Je třeba...  celý článek

Vojtěch Lanna mladší
Syn pracovitého pantáty, který peníze z rodinných firem dával do umění

Vojtěch Lanna mladší byl synem takzvaného vltavského admirála. A byť byl jeho otec mimořádně schopný podnikatel, rozhodně nestál v jeho stínu. Rodinné firmy...  celý článek

Další nabídka

Kurzy.cz

V září se 60 miliard korun octne „na ulici“
V září se 60 miliard korun octne „na ulici“

České ministerstvo financí včera oznámilo, že v září neprodá žádné nové pokladniční poukázky a jen 16 miliard korun dlu... celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.