Na pohovoru se lidé často zbytečně věnují tomu, co není důležité a personalisty nezajímá. Ilustrační snímek

Na pohovoru se lidé často zbytečně věnují tomu, co není důležité a personalisty nezajímá. Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Psycholog radí, jaký příběh vyprávět při výběrovém řízení

  • 55
Absolvovali jste přijímací pohovor a vaše pocity nejsou nic moc. Říkáte si, že jste možná nedokázali dostatečně vysvětlit, že se na volnou pozici skvěle hodíte, nebo že vás druhá strana naprosto nepochopila. Jak tomu předejít, radí psycholog Dalibor Špok.

Nesoustřeďte se na množství technických „rad“, které najdete všude možně, na internetu i v příručkách. Na ty totiž díky trémě stejně zapomenete. Podívejte se raději na výběrové řízení jednoduchou optikou.

Životopis i pohovor je příběh, který o sobě druhému vyprávíte. Pokud je tento příběh v souladu s očekáváním, preferencemi a úrovní chápání druhého, pak se vaše šance na vzájemné porozumění, tedy na úspěch, zvyšují.

Příběhů je tolik, kolik je posluchačů

Tip na novou práci

Aktuální pracovní nabídky na jobDNES.cz.

Nevíte si rady? Zeptejte se v poradně JobDNES.cz

Když vybíráme nové auto, jinak o něm vyprávíme kamarádovi, jinak manželce a jinak automechanikovi. S každým volíme i odlišný jazyk. Stejně bychom měli postupovat u výběrového řízení. Je chybou domnívat se, že můžeme vytvořit „univerzální životopis“, tedy obecnou verzi vyprávění o své profesní historii.

Nejlepší verze je ta, kterou dokáže druhý pochopit. Tedy ta, která je nejblíže jeho pojmům a představám. A proto nikdy nemůže být obecná. Musíme vědět, kdo je jeho čtenářem, posluchačem. Co jej zajímá. Na jaké místo se hlásíme. Pro jaký účel životopis píšeme.

Vyprávět jinak neznamená přetvařovat se

Pokud manželce líčíte barvu vozidla a u automechanika se o ní nezmíníte, neznamená to, že si vymýšlíte. Vyprávět příběh jinak, vybírat z něj to, co druhého zajímá, není přetvářka, ale znak sociální inteligence.

Na syndrom vyhoření si zakládáte léta

Syndrom vyhoření může postihnout kohokoli, náprava trvá klidně i roky. Jak mu předcházet? A co dělat, když už se v tom člověk veze?

Ilustrační snímek

Takové přizpůsobení je předpokladem porozumění, a při výběrovém řízení také vašeho úspěchu. Hovoříte o tom, co je pravdivé, ale z perspektivy, která je pro posluchače důležitá. Všichni chápeme, že u pohovoru nejsme proto, abychom povídali o všem, co nás kdy v práci potkalo.

Budeme-li si sami uvědomovat, co jsme v kariéře zažili a dopředu si to formulujeme (nalezneme ve svých zkušenostech, připravíme si takové vyprávění), velice tím zvyšujeme šanci, že i druhá strana náš příběh uslyší ráda.

Nevyprávějte o tom, co není podstatné

Nehovořím o zamlčování důležitých informací. Často se však zbytečně věnujeme tomu, co prostě důležité není. Co nechce druhá strana slyšet a co není v popisu pozice, na kterou se hlásíte.

Mnozí zaměstnanci si stěžují, že je obtížné změnit obor, protože „všude po vás chtějí praxi“. Mnohdy je chyba v tom, že náš příběh je plný nepodstatných informací o staré pozici a nelze v něm nalézt nic, co je důležité pro zaměstnání, na které se hlásíte. Nevyprávějte jen o minulosti.

Pokud se chcete z účetní stát asistentkou obchodního oddělení, pak věnovat většinu prostoru v životopise a během pohovoru analýze používaných účetních metod a úkonů znamená, že vyprávíte příběh o účetní.

Váš příběh se nepřekrývá s představou o zaměstnanci obchodního oddělení. Jak tedy vyprávět? Možná více o tom, jak jste komunikovali se zákazníky (upomínali jste faktury?), jak jste samostatně řešili úkoly, jak jste zvládali problémy či konflikty, jak umíte pracovat s databázemi, jak důležitá byla vaše role v týmu a podobně.

Spousta dovedností je přenositelných. Nechtějte po personalistovi, aby tyto dovednosti musel hledat. Nabídněte mu je ve svém vyprávění.