Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Přiznat pracovní chybu, nebo nepřiznat. Jak reagovat, radí psycholog

aktualizováno 
Chybovat je lidské, ale přiznat vlastní chybu řada lidí neumí. A jsou i šikulové, kteří si vlastní chyby jednoduše nepřipouštějí a nemíní se za ně ani omluvit. Jak reagovat, když uděláme v práci chybu, a jaká sankce je přiměřená, přibližuje psycholog Jan Urban.

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Každý se ve své práci občas dopustí chyby a nikdo není rád, když se k ní musí přiznat nebo za ni být odpovědný. Reagujeme-li však na chybu tím, že ji odmítáme připustit, pak ji jen dále zvětšujeme. Týká se to osob i organizací.

Chyby jsou nevyhnutelné. Pro osoby i organizace však není důležité, zda se občas (drobnější) chyby dopustí, ale jak rychle ji přiznají, důsledek napraví a z chyby se poučí. Tedy do jaké míry jednají s pohledem obráceným do budoucna, nebo jen do minula.

Chyby, někdy i ty větší, mají totiž i své světlé stránky. Většina z nich přispívá k tomu, že se lidé i organizace učí. Čistě ekonomicky vzato může tak chyba být i prospěšná, a to má-li získaná zkušenost či poučení větší hodnotu než ztráta, kterou vyvolala.

Jak reagovat

Defenzivní reakce na chybu, známá od politiků, tedy sklon chybu nepřipouštět, zastírat, hájit, zdůvodňovat či odmítat se za ni omluvit, je účinná jen zdánlivě. Jejím výsledkem bývá nejen prodlužování a narůstání chyb, ale i ztráta času a energie, snížení osobní důvěryhodnosti a zhoršení vztahů s okolím. Pro osoby, které se k této reakci uchylují, je jejich jednání dříve nebo později jen a jen stresující.

Jan Urban (1953)

  • Autor publikací Přestaňte se v práci stresovat a Jak lépe naložit s časem.
  • Věnuje se personálnímu a manažerskému poradenství a firemnímu vzdělávání.
  • Je absolventem VŠE Praha a Filosofické fakulty UK, obor psychologie práce a řízení.

Připustíme-li chybu, nijak nám to nebrání, abychom ji uvedli do patřičného rámce. Nejde o to hledat výmluvy, ale zmínit všechny příčiny, které k ní vedly, včetně těch, které byly mimo naši kontrolu. Například špatně zavedená nebo nejednoznačná pravidla či nesprávná předchozí rozhodnutí, provedená někým jiným. Rozbor příčin chyb bychom však neměli provádět příliš dlouho ani příliš defenzivně. Čím rychleji chybu přiznáme, tím snadněji zabráníme tomu, že ostatní začnou pochybovat o našich schopnostech nebo dokonce váhat, zda nám podobné úkoly svěří i v budoucnu.

Jde-li o skutečnou a jasnou chybu, je východiskem stručná omluva a uznání názoru druhé strany. A to i v situaci, kdy jsme při vzniku chyby hráli jen dílčí roli. Ani omluvu však není třeba dlouze přehánět. Klíčem je zaměřit se na to, jak chybu napravíme a co budeme příště dělat jinak. Podaří-li se nám ukázat, že jsme se chybou poučili, můžeme svou roli v organizaci dokonce posílit.

Otevřený a vstřícný přístup je namístě i v situaci, kdy k chybě ještě nedošlo, podle názoru jiných však hrozí. Tedy v situacích, kdy se setkáváme s nabídkou pomoci či doporučením, jak svůj postup změnit.

Vnitřním předpokladem schopnosti přiznat chybu je odpustit nejen sobě samému (za to, že jsme se jí dopustili), ale i ostatním (za to, že na ni upozornili). Jak říká staré přísloví „Mýlit se je lidské, odpouštět božské.“ Pokud se jím řídíme, přestaneme se chybou zbytečně stresovat. Důležité je, že jsme ji uznali, opravili, získanou zkušenost využili a posunuli se dál.

Sankce a kultura viny

Způsob, jak lidé na chyby reagují, zda se z nich učí, nebo v nich pokračují, závisí do značné míry na tom, v jaké organizaci pracují či v jakém prostředí se pohybují.

Nepřehlédněte

Sklon obhajovat a skrývat chyby vzniká v prostředí, ať již firemním či jiném, které na chyby reaguje nadměrně – jejich důsledky nadsazuje, přínosy podceňuje a chyby výrazně sankcionuje. Výsledkem je, že lidé, kteří se chyby dopustí, předstírají, že se nic nestalo, v chybách nadále pokračují, a svou i firemní situaci dále zhoršují. Z původně malých chyb tak vznikají chyby velké, mnohdy i trvalé.

Chyby je pochopitelně třeba vždy v jisté míře „trestat“, tak abychom zvýšili opatrnost a bránili nezodpovědnosti. Přílišné sankce však výskyt chyb zpravidla zvyšují. Nejen proto, že vedou k již zmíněnému sklonu je zastírat, ale i z toho důvodu, že zvyšují stres, ve kterém lidé pracují. A ten, jak známo, ke kvalitě práce nepřispívá.

Platí to především pro organizace zasažené tzv. kulturou viny čili alibismem. Tedy snahou hledat u každé, i drobné chyby, především jejího viníka. Organizace postižené touto atmosférou se tváří, jako by proti chybám intenzívně bojovaly. Svým přístupem však ve skutečnosti dosahují opaku. Nemohou proto nikdy čekat, že se svých chyb rychle a opravdu zbaví. O schopnosti poučit se z chyb se u nich již vůbec nedá hovořit.

Může se hodit

Hledáte práci? Hledejte na správném místě - jobDNES.cz

Pro zdravé organizace a jejich zaměstnance naopak platí, že jejich reakce na chyby není nadměrná. Pokud organizace chyby do jisté míry toleruje, zvyšuje i ochotu svých zaměstnanců měnit navyklé postupy a zkoušet nové.

Autor:
Témata: Jan Urban, Psycholog

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.