Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak se nestresovat nespravedlivou kritikou, radí psycholog

aktualizováno 
Kritika je jedním z faktů života, kterému se nelze zcela vyhnout. Proti tomu, co a jak děláte, bude mít totiž vždy někdo námitky. A to ať svou práci či jinou činnost vykonáváte sebelépe. Jak ji zvládat, přibližuje psycholog Jan Urban.

Ještě než se ke kritice vyjádříte, položte druhé straně několik otázek. Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Část kritiky, s níž se setkáváte, je důležitá a cenná: představuje pomoc, jak svou práci zlepšit. Vždy je proto dobré v ní hledat určité zrnko pravdy. Nejcennější vlastní zdokonalení jsou téměř vždy výsledkem určité dávky kritiky.

Jan Urban (1953)

  • Autor publikací Přestaňte se v práci stresovat a Jak lépe naložit s časem.
  • Věnuje se personálnímu a manažerskému poradenství a firemnímu vzdělávání.
  • Je absolventem VŠE Praha a Filosofické fakulty UK, obor psychologie práce a řízení.

Kritika však může být i nespravedlivá nebo dokonce zcela nesmyslná. Je-li tomu tak, je třeba si uvědomit, že tou nejhorší reakcí je brát ji osobně, bránit se jí nebo na kritiky útočit. Tyto instinktivní reakce, podmíněné emocemi, nejsou na pracovišti namístě. Dávají totiž kritikům výhodu, kterou si nezaslouží.

Při jakékoli kritice je důležité zůstat klidný a neztrácet sebekontrolu. Pokud se vám to zcela nepodaří, je alespoň třeba se zdržet reakce, dokud vaše emoce neopadnou. K uklidnění pomůže hluboké dýchání či odpoutání pozornosti, například počítání do deseti. Někdy pomáhá i snaha oddělit obsah kritiky od jejího podání. To, co vás na kritice rozčiluje, může být totiž spíše její forma. Přitom je dobré řídit se několika pravidly.

1.Kritiku vyslechněte

Kritiku je dobré vyslechnout. Má-li váš nadřízený či kolega k vaší práci výhrady, věnujte mu pozornost. Nesnažte se kritice bránit, dokud ji zcela nevysloví (a dokud si svou reakci nepromyslíte). Kritické hodnocení proto nepřerušujte a nesnažte se druhou stranu sami kritizovat. Tato tendence totiž situaci zpravidla jen dále zbytečně eskaluje.

Soustředíte-li se navíc především na to, jak se kritice bránit, může vám z jejího obsahu něco uniknout. Můžete ji proto interpretovat způsobem, který zcela neodpovídá skutečnosti. Zájem o to, co kritizující říká, můžete dát najevo i tím, že s ním udržujete oční kontakt.

2.Položte kritikovi otázky

Ještě než se ke kritice vyjádříte, položte druhé straně několik otázek. Cílem je kritice správně porozumět a možná i odhalit její skutečný důvod. Otázky lze formulovat i tak, že určitá tvrzení druhé strany vlastními slovy zopakujete. Například „Takže vy se domníváte, že...“.

Při opakování toho, co druhá strana říká, je však třeba dát pozor, abyste její sdělení nezveličovali. Prohlásí-li váš vedoucí, že vaše obchodní strategie nepřinese očekávané výsledky, neměli byste reagovat slovy: „Takže vy si myslíte, že svou obchodní strategií přivedu firmu ke krachu?“ Zveličenou interpretací kritiky dáváte najevo, že cítíte potřebu se bránit nebo s druhou stranou bojovat.

3.Vyjádřete odlišné stanovisko

Dojdete-li k závěru, že kritika je neoprávněná, dejte druhé straně najevo pochopení. Příkladem je vyjádření „Chápu, že jste mohl dojít k tomuto názoru, ale asi jsem dostatečně nevysvětlil, že...“
Upozorněním na odlišná stanoviska vyjadřujete druhé straně respekt: ukazujete, že jste ochotni se na věc podívat i z jiné stránky a chápete, že kritizující mohl dojít k závěrům, které uvádí.

S jeho názorem se však neztotožňujete. Svým způsobem jednání ho navíc nepřímo vyzýváte, aby se stejným respektem jednal i s vámi.

4.Využijte metodu „otevřených dveří“

Máte-li pocit, že osoba, která vás kritizuje, je sama pod vlivem emocí, je třeba ji uklidnit. Pomoci může „metoda otevřených dveří“.

Spočívá v tom, že se nestavíte na odpor, dáváte najevo, že emocím druhé strany rozumíte, poskytnete jí prostor, aby se jich mohla zbavit, ale o obsahu kritiky nediskutujete. K projednání kritiky, to je k racionální argumentaci, přistoupíte až tehdy, když se uklidní.

Tatáž strategie je vhodná u osob agresivních, které používají kritiku, aby vyvolaly konflikt, přinutily druhou stranu k ústupu nebo přiznání chyby. Strategie otevřených dveří jim v tomto záměru brání. Nedává jim příležitost vaší reakce zneužít, ale nutí je věnovat se obsahu kritiky.

5.Snažte se pochopit důvod nespravedlivé kritiky

Kritika, která je nespravedlivá, může být nesprávná (protože se nezakládá na skutečnosti), neobjektivní (protože se nevztahuje k vaší osobě), nebo zástupná, je-li vedena jinými důvody než domnělými nedostatky. Ve všech případech vypovídá více o osobě kritizujícího než o vás samotných.

Nepřehlédněte

Je-li nespravedlivá, druhá strana však na ní i přes vaše vysvětlení trvá a není ochotná připustit ani odlišný úhel pohledu, není důvod brát ji osobně. Tedy vztahovat ji k vlastním schopnostem nebo jednání.

Zamyslet se můžete spíše nad tím, jaký je její skutečný důvod. Někteří lidé jsou kritičtí či negativní od přírody a dopad kritiky na druhé si plně neuvědomují. Důvodem kritiky může být i snaha na sebe upozornit či odvrátit pozornost od vlastních chyb. Někteří kritizují i ve snaze lidem kolem sebe ublížit, snížit jejich sebedůvěru nebo s nimi manipulovat. Kritika může mít v tomto případě povahu „návnady“, jejímž cílem je přinutit ostatní, aby se bránili či obhajovali.

Kritizuje-li vás proto někdo, o kom je známo, že kritizuje rád, není třeba se situací příliš zabývat. V opačném případě vám totiž hrozí, že dosáhne svého – znejistit či vyprovokovat vás, snáze s vámi manipulovat nebo vytvořit dojem, že na kritice je část pravdy. Podrážděná reakce zbytečně navíc zvyšuje váš stres.

Jde-li však o osobu, například kolegu v práci, jemuž ostatní naslouchají, mohou být určité kroky namístě. A to i tehdy, když jste zcela přesvědčeni, že se mýlí. I když na svém stanovisku trváte, můžete se pokusit nalézt s ním společný pohled na věc. Pokud se vám to podaří, získáte pověst týmového hráče, který jedná v zájmu firmy.

Pokud se to nezdaří a kritika kolegy trvá, je většinou třeba požádat o pomoc nadřízeného. Při jednání s ním je namístě podat rozdílné názory tak, aby nevyznívaly osobně. Vaše názory i názory druhé strany je třeba jasně popsat, vysvětlit, že názorům kolegy rozumíte, a uvést, proč se domníváte, že vaše řešení je vhodnější.

I v případě, kdy nadřízený bude s vaším kritikem souhlasit, dojde k závěru, že vám jde o věc.

Autor:


Témata: Jan Urban, Psycholog

Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.