Na českém internetu zatím fungují dva půjčkomaty, jeden už téměř rok, druhý od letošního října. Oba vyšly z nápadu, který se zrodil před pár lety ve Velké Británii. Spoření v bankách už řadu let moc nevynáší, půjčováním vlastních úspor druhým lidem se dají peníze zhodnotit mnohem víc, třeba až o 50 procent ročně. Už 490 Čechů tak investovalo téměř 30 milionů korun.
Přímé půjčování mezi lidmi probíhá prostřednictvím internetových aukcí vybavených speciálním programem. Uchazeč o půjčku se zaregistruje a dá ostatním vědět, kolik korun si potřebuje půjčit, za jak dlouho peníze vrátí, a popíše důvod, proč úvěr poptává.
Někteří dlužníci umí mistrně působit na city
"Rizikem je, že tuto cestu mohou volit i lidé, kteří se ocitli v situaci, kdy jim nejsou ochotny půjčit banky, a dokonce ani v některých nebankovních společnostech," upozorňuje Martina Vernerová z občanské poradny dTEST.
"Dostal jsem se kvůli nezaplaceným fakturám do finanční tísně. Jsem ženatý a mám dvě děti. Potřebuji doplatit padesátitisícový dluh na finančním úřadu a správě sociálního zabezpečení. Má firma již funguje, vydělávám měsíčně 30 tisíc korun čistého, ale tlačí mě čas na zaplacení dluhů. Můžu splatit i dříve, jakmile budu mít vše doplacené. Předem moc děkuji za nabídky."
Zdůvodnění, proč žadatel půjčku potřebuje, jsou v některých případech velmi emotivní. Může to být ale vějička. "Češi jsou v tom velmi kreativní. Za rok fungování jsme zjistili, že čím je příběh dojímavější, tím to může být se splácením horší," poznamenává Roman Kakos ze serveru Bankerat.cz, který odstartoval půjčování peněz mezi lidmi jako první.
Nakolik je investice zisková, ukáže čas
Půjčkomaty rozdělují dlužníky do čtyř skupin a do určité míry je prověřují. "Rizikovost stanovujeme podle toho, jaké informace o sobě žadatel o půjčku poskytne. Ověřujeme jeho příjmy a na základě plné moci dlužníka zjišťujeme, zda nemá záznam v bankovním či nebankovním registru, v centrální evidenci exekucí a insolventním rejstříku," vysvětluje Jiří Jirka ze serveru finx.cz, který provozuje internetové aukce od října.
Spotřebitelská bezplatná poradna: |
Dobré je ale vědět, že celé riziko, jak obchod nakonec dopadne, je vždy na investorovi. Tedy na jeho rozhodnutí, na jaký úvěr kývne, zda půjčí několika dlužníkům třeba jen malé částky, nebo vsadí na jednu poptávku.
Kdo chce v Česku opakovaně půjčovat peníze či úvěry zprostředkovávat, musí mít od letošního roku nově vázanou živnost. Platí to i pro půjčování peněz v internetových aukcích. "Požadavky ale nejsou přísné, v zásadě stačí maturita," poznamenává právnička Martina Vernerová z občanské poradny dTEST.
Vysoké výnosy mohou zavánět až lichvou
Pravidlem nového způsobu půjčování peněz bývá také to, že roční úrokovou sazbu navrhuje samotný dlužník. Půjčkomat pak automaticky vypočítá a zobrazí, kolik peněz přeplatí a jakou sumu musí věřiteli celkově vrátit.
Fakta
Zdroj: ČOI |
Ve snaze získat hotovost, jsou přitom někteří lidé ochotni si půjčit za 50procentní i vyšší úrok. "Hraničí to až s lichvou, bez ohledu na to, že prvotní nabídka přišla ze strany potenciálního dlužníka," míní právnička Martina Vernerová.
Aukce každého uchazeče o půjčku běží zpravidla 21 dnů. Na poptávku přitom může reagovat více věřitelů nebo třeba nikdo. Pokud nabídky přijdou a dlužník na ně kývne, provozovatel půjčkomatu se postará o uzavření úvěrové smlouvy včetně záruky i celou správu úvěru. U nižších půjček musí dlužník ručit směnkou, kdo si chce půjčit vyšší částku, například 500 tisíc korun, ručí nemovitostí.
Výnosy investorů jsou individuální. "Máme klienty, kteří si vybrali špatně, a dlužníci jim úvěry nesplácejí. Jiní ale dosahují až 50procentní zúročení vložené investice," poznamenává Kakos.
Zatím nejvyššího výnosu, v průměru kolem 45 procent, dosahuje věřitel, který investoval své peníze do 25 půjček. "Soustředil se na vyšší úvěry od 70 do 100 tisíc. Všechny půjčky, až na jednu třicetitisícovou, mu dlužníci zatím splácejí."
Zprostředkování úvěru není zadarmo
Zprostředkování úvěru a celá administrativa kolem něj není zadarmo. Provozovatel žije z toho, že inkasuje poplatek od věřitele i dlužníka. Podle Kakose u nich věřitel platí za správu a administrativu úvěru jedno procento ročně z celkové nesplacené částky. Dlužník hradí 3,5 až pět procent z výše úvěru v závislosti na délce splácení.
Když dlužník přestane platit, nastupují tvrdé sankce. Nejprve přijdou upozornění na prodlevu a zpravidla po dvou měsících dorazí dopis se sdělením: "Úvěr se zesplatňuje!"
Dlužník pak musí prakticky okamžitě vrátit celkovou cenu úvěru, tedy půjčené peníze i to, o kolik by během splácení přeplatil. Když částku do stanoveného data nevrátí, vymáhání dluhu se ujme inkasní agentura a případ může skončit i exekucí. "Potíže se splácením má zhruba 20 až 22 procent dlužníků," uzavírá Kakos.
