Naučil lidi uklízet po psech. Pytlíky vyváží do celého světa

Málokdo ví, že je to český vynález, který je dokonce patentovaný pro celou Evropskou unii. Obaly na psí exkrementy dnes patří k ulici, stejně jako třeba lavička. A nápad má úspěch i ve světě.

Ivo Solnař, majitel firmy vyrábějící papírové sáčky na psí exkrementy. | foto: Lukáš Procházka, MF DNES

Nápadu dávat k odpadkovým košům sáčky na psí výkaly se na počátku všichni smáli. Dnes mají Solnařovi prosperující firmu, která vyváží i za hranice. "Vyvážíme i na Kanárské ostrovy nebo Kypr," říká majitel firmy Ivo Solnař.

Skoro bych si dovolila odhadnout, co bylo impulzem pro výrobu sáčků na psí bobky...
Byl to nápad mého otce. V devadesátém čtvrtém roce města psí exkrementy vůbec neřešila. Pejskařů však přibývalo a při chůzi Prahou jste si skutečně museli dávat pozor. A jednou si ho nedal můj táta. Vystupoval na Vinohradech z auta a šlápl... Naštval se a řekl si, že s tím musí okamžitě něco dělat.

Zajímavé profese

V rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory s úspěšnými podnikateli nejrůznějších profesí. Další příběhy čtěte zde

A tak přišel na papírový sáček. Vymýšlel i jiné varianty?
Snažil se vytvořit i něco jiného. Zkoušel různé bagříky, speciální lopatičky, jenže to nebylo možné vyrábět automaticky. Bylo by k tomu třeba spousty lidské práce, a to by se samozřejmě projevilo na ceně. Zjistil tedy, že tenhle způsob je nejjednodušší na výrobu a také velmi praktický. Takže zůstal u něj.

A kde tehdy pracoval? To opustil své místo a začal se hned věnovat úklidu po psech?
V podstatě ano. On celý život pracoval v polygrafickém průmyslu. Začal obcházet městské úřady a vysvětlovat tam, proč by se do papírových sáčků mělo investovat.

A pak se chytla Praha 1. Poté začal otec spolupracovat s jednou firmou, která se starala o odpadkové koše a úklid psích exkrementů v ulicích. Ale začátky byly velmi krušné. Maminka zůstala u své práce, protože celá rodina z příjmu žít nemohla.

Ivo Solnař

• Narodil se v roce 1978 v Praze.
• Studoval tiskařinu a předtím, než po otci kompletně převzal rodinnou firmu, se tomuto oboru věnoval.
• Společnost vede od roku 2002.
• Je ženatý, má dvě děti: devítiletého Tobiáše a čtyřletého Adama.
• Když má náhodou volnou chvíli, věnuje ji rodině, případně své velké vášni: opravě starých vozů.

Co bylo nejnáročnější?
Rozhodně přesvědčit úřady, že sáčky mají smysl. Že se vyplatí do nich investovat. Sama města tomu z počátku nevěřila. Lidé nebyli zvyklí uklízet po svých psech, zkrátka to nechali ležet.

Kdy se tedy firmě začalo dařit?
Zhruba po čtyřech letech. Jsou to tři roky, co máme vlastní výrobu, nakoupili jsme stroje a najali prvního zaměstnance. Od té doby jsme ušli pořádný kus cesty. Dnes je nás čtrnáct. Výrobu máme v Praze a nedávno jsme ji rozjeli také v Kladně.

Spolupracujeme se dvěma chráněnými dílnami. Dohromady pro nás pracuje zhruba 140 lidí, často s mentálním postižením, kteří mají problémy najít místo. Provádí finální kompletaci.

Vašimi největšími klienty jsou městské úřady?
Ano, ty a úklidové firmy. V tuto chvíli máme kolem tří set přímých zákazníků.

Která česká města jsou vašimi největšími klienty? Praha?
Ano, ta je největším odběratelem. Hodně nakupuje také Plzeň.

Vyvážíte i do zahraničí. Jak se tam o vás dozvěděli?
Velmi jednoduše, všimli si papírových sáčků v Praze. Zahraniční klienty se nám také daří získávat na různých veletrzích, kam často jezdíme.

Může se hodit

Buďte úspěšní. Najděte si zajímavou práci na jobDNES.cz.

V zahraničí nic na psí exkrementy nemají?
Existují plastové sáčky nebo takové papírové bagříky, daleko složitější a mnohem dražší než ty naše. To je jejich největší nevýhoda. Například v Británii, Německu, Francii.

A kde na vaše sáčky můžeme narazit?
Třeba na Kypru, Kanárských ostrovech, v Kanadě. Hodně vyvážíme také do Polska a na Slovensko. Dřív bylo naším velkým klientem i Španělsko. Ale postupně začalo snižovat objednávky a nedávno s odběrem skončilo úplně. Krize jím opravdu otřásla.

Také jste pocítili finanční krizi?
Musím to zaklepat, ale ne. Výroba se stále zvyšuje. Španělsko byla jediná země, která kvůli finanční krizi ukončila spolupráci. Jinak nám klienti zůstávají.

Jaké trhy mají naopak potenciál? Kde vidíte možnost úspěchu?
Určitě je to Německo. Nedávno jsme tam otevřeli pobočku a snažíme se prosadit. Zatím od nás odebírají jen malé množství, ale věřím, že se to brzy změní. V Německu trvá třeba tři čtyři roky, než se firma na trhu uchytí. Dodnes tam je zaběhnutý systém igelitových sáčků, v mnohých městech nemají vůbec nic.

Na výrobek máte ochrannou známku, která platí pro celou Evropskou unii. Je to složitý proces, získat patent?
Ano, je to takzvaný chráněný průmyslový vzor pro Evropskou unii. Znamená to, že v celé Unii nesmí nikdo dělat stejné sáčky jako my. Každých pět let musíme vzor obnovit, máme ho již od roku 2004. Nejdříve musíte zaplatit registrační poplatek a poté obnovující. Samozřejmě je s tím papírování, ale vyplatí se to.

Snažila se vás již nějaká firma okopírovat?
Ano, v Česku se objevily hned dvě, které začaly papírové sáčky na psí exkrementy vyrábět. Jedna ihned skončila, druhá se s námi dokonce soudila. Žalovala mého otce, že jí znemožnil zboží expedovat. Soud dal naštěstí za pravdu nám.

Pracujete ještě na vylepšování sáčku? Nebo je již ideální?
Už se toho moc změnit nedá. Tato forma je opravdu nejjednodušší. Občas se třeba zaoblí jedna hrana, udělají se nějaké prolisy... nic velkého. Výrobu jsme ale rozšířili, a to o sáčky na pečivo.