Předchozí část týkající se úvodu do problematiky ratingu naleznete zde. V roce 1841, po odeznění finanční krize roku 1837, založil Louis Tappan první obchodně-ratingovou agenturu v New Yorku. Robert Dun později tuto společnost převzal. Svá první hodnocení publikoval v roce 1859. Podobnou agenturu založil v roce 1849 také John Bradstreet, který vydal první publikaci v roce 1857. Obě agentury se spojily v roce 1933 a od té doby nesou jméno Dun and Bradstreet. Dun and Bradstreet byl od roku 1962 až do roku 2000 vlastníkem agentury Moody’s Investors Service.
Průnik ratingového „průmyslu“ do oblasti cenných papírů byla zahájena v roce 1909, když John Moody začal hodnotit obligace železničních společností (tehdy velice důležitý sektor). O rok později rozšířil John Moody své ratingové aktivity také na dluhopisy podniků veřejných služeb a průmyslových společností. Poor‘s Publishing Company vydala své první ratingy v roce 1916, Standard Statistics Company a Fitch Publishing Company v roce 1922.
Počet ratingových agentur ve Spojených státech se poté opět snížil na tři, když v roce 1941 fúzovaly Standard Statistics Company a Poor‘s Publishing Company, aby vytvořily Standard and Poor’s (dále jen S&P). Duff and Phelps Credit Rating Co. byla od té doby nejvýznamnější nově vzniklou ratingovou agenturou na americkém kontinentu, která zahájila hodnocení dluhopisů společností ze všech oborů v roce 1982 s tím, že analytickou činnost v oblasti podniků veřejných služeb vyvíjela již od roku 1932. Další velkou ratingovou agenturu – McCarthy, Crisanti, and Maffei (MCM) – založenou v roce 1975 později (1991) převzala společnost Xerox Financial Services. Ratingová a výzkumná skupina však byla připojena k Duff and Phelps.
Později nejvýznamnější evropská agentura IBCA vznikla jako specializovaná instituce na rating bank na britských ostrovech v roce 1978. Už v roce 1987 však začala hodnotit britské korporace a brzy svou aktivitu rozšířila i na emitenty z kontinentální Evropy.
Jednou z příčin relativní úspěšnosti IBCA v Evropě proti USA je vedle nesporné kvality jejích služeb částečně i způsob regulace amerického trhu cenných papírů. Když v roce 1992 IBCA fúzovala s francouzskou ratingovou firmou Euronotation, stala se největší evropskou nezávislou ratingovou agenturou se zaměřením na emitenty z evropských zemí. Od poloviny devadesátých let konkuruje oběma americkým gigantům i na poli vlastního posouzení sovereign risk.
Na konci roku 1997 převzal její francouzský majitel, společnost FIMALAC, S.A., americkou Fitch Investor Service, čímž došlo ke spojení obou agentur a vytvoření třetí největší ratingové agentury na světě FitchIBCA. Konsolidace druhé poloviny devadesátých let gradovala v roce 2000, kdy došlo k přátelskému převzetí americké Duff & Phelps a později také Thomson BankWatch, která byla do té doby menší agenturou se zaměřením na finanční instituce. Název této fúzované společnosti se vrátil k původnímu Fitch.
V současnosti jsou těmito kroky jasně definovány tři vedoucí globální ratingové agentury uznávané po celém světě. Dalšími hráči na trhu, ovšem bez celosvětové konkurenceschopnosti jsou národní a specifiky orientované agentury z nichž nejvýznamnější jsou například: A.M.Best Co. (založena ve Spojených státech roku 1899, od počátku zaměřena na analýzu rizika nesolventnosti pojišťovacích společností, v současnosti nabízí rating finanční síly pojišťoven také v Londýně), Canadian Bond Rating Service (největší a nejstarší kanadská ratingová agentura, založena v roce 1972) a Japan Bond Research Institute (založena roku 1977 jako výzkumná složka ekonomického časopisu Nihon Keizai Shimbun – Nikkei, dnes stanoví rating pro emitenty, kteří vstupují na japonský veřejný trh, tzv. trh Samurai).
Hlavními přednostmi ratingové agentury jsou nezávislost a dostatečná analytická kapacita. K tomu, aby se agentura stala uznávanou, však musí mít za sebou solidní kus práce a historie. Také z těchto důvodů mají zejména asijské agentury pouze lokální význam a kvalita jejich ratingu může být považována v porovnání s globálními hráči za „měkčí“.
Vlastnické struktury velkých ratingových agentur obecně nepředstavují z hlediska konfliktu zájmů problém. Vedoucí agentury jsou buď nezávislé, nebo jsou vlastněny nefinančními společnostmi (i když ještě na začátku devadesátých let nebylo ani toto zcela splněno). Moody’s byla dceřinou společností Dun and Bradstreet (dominuje v oblasti obchodního ratingu), nicméně v září roku 2000 byly obě společnosti odděleny (pouze na základě vlastního rozhodnutí) a akcie obou agentur jsou obchodovány na burze v New Yorku. S&P je vlastněná mamutí vydavatelskou společností, zaměřenou na finanční a obchodní informace McGraw-Hill. Fitch, původně vydavatelská společnost byla koupena nezávislou skupinou investorů v roce 1989.
Od konce roku 1997 je po spojení s agenturou IBCA vlastněna francouzským holdingem FIMALAC, S.A., který má aktivity v průmyslové výrobě a sám je obchodován na burze cenných papírů v Paříži. Duff and Phelps Credit Rating, až do roku 1994 dceřiná společnost Duff and Phelps Inc. (jí přidružené firmy nabízely finanční poradenství, řízení investic a investiční výzkum) byla ve zmíněném roce od dosavadní mateřské společnosti oddělena. Její akcie byly nabídnuty akcionářům Duff and Phelps Inc., klíčovým zaměstnancům Duff and Phelps Credit Rating a zbytek byl uveden na burzu cenných papírů v New Yorku. Volně obchodované akcie společnost ze svých zisků postupně až do roku 2000 skupovala.
Thomson BankWatch byla do roku 1989, kdy byla prodána společnosti Thomson Corporation (velký soukromý mezinárodní vydavatelský konglomerát), dceřinou společností Keefe, Bruyette, and Woods, což je brokerská společnost. Obě posledně jmenované agentury jsou, jak již bylo zmíněno, od roku 2000 spojeny ve Fitch Ratings Ltd. Pouze dvě japonské agentury jsou vlastněny konsorcii finančních institucí, z nichž některé jsou dokonce těmito agenturami hodnoceny.
Zdroje:
1. Federal Reserve Bank of New York.: Quarterly Review léto - podzim 1994, ročník 19, číslo 2.
2. OECD Development Centre.: Emerging Market Risk and Sovereign Credit Ratings, Technical papers No. 124, duben 1997.
3. Procházka P.: Mezinárodní bankovnictví, Bankovní insitiut, září 1996.
4. Cantwell & Company: 1999 International Survey of Credit Ratings, Survey Results.
5. www.moodys.com
6. www.standardandpoors.com
7. www.fitchratings.com
Fincentrum doporučuje:
Chcete o obchodování s akciemi vědět ještě víc?
Zúčastněte se nejkomplexnějšího cyklu školení
kapitálového trhu
Jaké máte zkušenosti s ratingovými agenturami a jejich výstupy vy? Těšíme se na vaše názory.
 |
