Jinými slovy – reforma je jedním velkým kompromisem, který ve všech ohledech nemůže uspokojit nikoho. Bojím se však, že při stávajícím rozložení sil jsme se výrazně lepšího výsledku dočkat nemohli. Celospolečenská shoda nad reformou není a v nejbližší době asi ani nebude. Jediné, na čem se zřejmě drtivá většina voličů shodne, je, že reforma je potřebná.
Ekonomika je na tom dobře. Zatím
Z mého pohledu veřejné finance stále zůstávají časovanou bombou. Návrh státního rozpočtu na příští rok totiž stále počítá s deficitem přesahujícím 70 miliard korun.
Volič si přitom může klást otázku, jak by vypadal deficit státního rozpočtu, kdyby se ekonomice nedařilo. Příští rok totiž bude z pohledu posledních 10 let stále ekonomicky výrazně nadprůměrný. Ekonomika poroste zhruba o 5 procent a nezaměstnaných bude nejspíš ještě méně než dnes. Již nyní je přitom nezaměstnanost nejnižší od roku 1998 a o jedno volné místo se ucházejí 2,4 uchazeče, zatímco ještě v roce 2001 to bylo skoro 14 uchazečů.
Jak by asi vypadal státní rozpočet, kdyby například došlo v zahraničí k hospodářské krizi kvůli špatným hypotečním úvěrům, ekonomika by prudce zpomalila a nezaměstnanost rychle rostla? Podniky by měly ztráty, propouštěly by a příjmy státní pokladny klesaly, zatímco rostoucí armáda nezaměstnaných by natahovala ruku ke státu stále více. Vtěsnal by se deficit pod 150 miliard korun?
Problém je ve vysokých výdajích státu
Sporné je zejména, jak finance léčit. Veřejnost se zaměřuje především na příjmovou stránku rozpočtu – daně. Zde ovšem není hlavní problém veřejných financí. Jejich léčení by mělo začít na straně výdajů. Ty rychle rostou i při současném velmi příznivém makroekonomickém vývoji. Zde asi začne ještě větší spor, než jestli mají být všichni zdaněni stejnou sazbou.
Dokud však voliči ve volbách nesdělí politikům, že chápou, že bezbolestné změny neexistují, skutečně účinné reformy se nikdy nedočkáme. Naopak stále budeme před sebou tlačit riziko, že jednoho dne bude ekonomice hůř a nutné reformy budou ještě více bolet.
