Tolik lidí jsem opravdu nečekala, udiveně se obracím na svou průvodkyni Marinu Votrubovou, která je na společné aukci síně Vltavín a galerie Kodl jako zástupce privátních klientů UniCredit Bank a pokusí se vydražit pro ně pár kousků. Zaplatí zálohu za dražební číslo, bereme katalog a aukce může začít.
Kdo vlastně na dražby chodí?
Rozhlížím se po lidech v sále. Co jsou asi zač, napadá mě. Investoři, sběratelé, náhodní kolemjdoucí? "Ti, kteří draží pro sebe, jsou možná v menšině, často ani aukční síň neví, kdo se nakonec stane tím úplně konečným majitelem," vysvětluje mi Marina. Většinou se totiž nechávají někým zastoupit. To chápu, být multimilionářem, také nechci, aby stovky lidí viděly, co kupuji.
Jsou tu také obchodníci a galeristé, kteří buď kupují přímo pro své klienty konkrétní věc, nebo díla, o kterých vědí, že budou dobře prodejná.
Někdo si pilně zapisuje konečné ceny do katalogu, jiný už má splněno a odchází. A možná je tu i pár takových jako já, kteří si přišli nejdřív atmosféru vyzkoušet a třeba někdy později zkusí dražit naostro. Ostatně některé vyvolávací ceny začínají na pár tisícovkách, takže zas tak velké jmění na úspěch v dražbě potřeba není. Třeba takový Josef Lada, od kterého tu bylo hned několik obrázků s vyvolávací cenou mezi 10 a 20 tisíci, podle odbornice Mariny šel za poslední dobu dost nahoru a klesat by neměl.
Poprvé, podruhé, potřetí... Nikdo nemá zájem?
Největším pracantem odpoledne je v mých očích licitátor. "Jedenáct tisíc, dvanáct, třináct tisíc, třináct tisíc poprvé, třináct tisíc podruhé, třináct tisíc potřetí... pro dražební číslo..." Mluvit několik hodin v kuse, okomentovat 473 uměleckých děl za více než 70 milionů korun, nesplést se v hodnotách, bedlivě pozorovat zvedající se ruce s čísly v sále, přitom rozšířit úhel pohledu i na stranu, kde se draží po telefonu. Někdy frčí čísla jako kulomet, jindy se zase licitace zpomalí. To je obdivuhodné.
Hlavně uhlídat ty správné příhozy. Chvíli v tom mám zmatek. Pak mi Marina ukazuje na pravidla uvedená v katalogu a už je jasněji. Je-li okamžitá aukční cena nižší než pět tisíc korun, je jeden příhoz stovka. Od pěti do deseti tisíc je to pětistovka, od deseti do 20 tisíc se za každé zvednutí čísla připočítá tisícovka, od 20 do 50 tisíc dva tisíce. Dále do sta tisíc aukční ceny se přihazuje po pěti tisících, od sta tisíc do milionu deset tisíc, nad milion do deseti milionů po sto tisících a nad deset milionů znamená jeden příhoz 500 tisíc korun.
Měli byste odvahu investovat do obrazů?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 čtvrtek 20. června 2013. Anketa je uzavřena.
Obrazy se draží podle čísel v katalogu, tedy ne podle cen ani velikosti. Ty za několik tisícovek střídají díla za miliony. Mou pozornost upoutá rozpětí čísel v závorce uvedené v katalogu nad vyvolávací cenou. "To je přibližná momentální hodnota na trhu," odpovídá Marina. Aha, tak to je pro takové neznalce, jako jsem já, abych věděla, kam až jít. "Někdy se to ale vymkne kontrole a cena se vyšplhá o hodně výš, to když ten obraz někdo opravdu chce," doplňuje Marina a já dál pozoruju cvrkot a atmosféra mě začíná pohlcovat.
Také se docela často stane, že obraz nikdo nechce, položka jde tedy takzvaně zpět. Že by přestřelená vyvolávací cena? Nemusí to však být konec. "Některé aukční síně prodávají zbylá díla po aukci za vyvolávací cenu plus aukční přirážku," podotýká Marina.
Letošní rekord nepadl, ale přeci jen se stalo něco zvláštního
A máme tu rekord dnešní dražby. Obraz "Kořeny" od Jindřicha Štyrského s vyvolávací cenou 5 800 000 korun. Zpočátku to vypadá, že to bude průšvih. Ale taktika je jasná, než stačí licitátor vyslovit to kouzelné "potřetí", začínají se zvedat ruce, a než se stačím rozkoukat, už jsme na sedmi milionech. A nekončí to, dražitelé nechají licitátora vždy říct "poprvé" a hned navyšují. S napětím sleduji, jestli to takhle bude pokračovat - a ono jo. Nakonec se cena zastaví na devíti milionech. Pro zkušeného galeristu už je to asi běžné, pro mnohé investory či znalce umění asi také, ale já osobně jsem se takhle "naživo" setkala s tolika miliony poprvé.
A ještě mě Marina upozorňuje na jednu dnešní zvláštnost. V sále je osobně přítomný umělec, jehož dílo se draží, což se tak často nestává. Nejenom proto, že jich většina již zemřela. Je tu přímo Theodor Pištěk. Jeho obrazy jsou na aukcích raritou, téměř se na nich neobjevují. Málokdo je opětovně prodává, sám autor na aukce nepřispívá vůbec. I když obraz, který se draží, už třicet let nevlastní, zajímá ho, jak aukce dopadne. Vypadá trochu nejistě, má prý obavy, jestli není vyvolávací cena 1,9 milionu korun příliš vysoká. Strach je však zbytečný, obraz "Na návštěvě u Harrachů" se nakonec vydražil za 2,7 milionu a sál odměnil výsledek potleskem. Jde totiž o rekord pro dílo českého žijícího autora.
Co dělat, když chci koupit
Přestávku využíváme k malému popovídání. "Co mám dělat, když chci nějaké peníze za umění utratit, investovat a nejsem zrovna znalec umění ani privátní klient banky?" ptám se Mariny, která vystudovala historii umění a na aukcích se pohybuje jako ryba ve vodě.
"Pokud jdete na aukci, je dobré si pořídit katalog a hlavně jít se na díla předem podívat. Pokaždé jsou v předstihu vystavena. To je hlavně kvůli skutečnému stavu a vzhledu díla. Velmi často se totiž stane, že "ta věc" je naživo úplně jiná než na fotce, hlavně vás může překvapit barevnost nebo velikost," radí odbornice a pokračuje: "U věcí za pár tisíc se řiďte spíš tím, jestli se vám líbí, ale u vyšších částek je lepší se vyptat na podrobnosti experta, třeba na té předaukční výstavě. Zaměřte se i na fyzický stav díla."
Kromě osobní účasti na aukci, což rozhodně doporučuji už pro tu atmosféru, je možné někoho zplnomocnit či dražit po telefonu. Také můžete předem určit limit, přes který nejste ochotni jít a doufat, že vás nikdo nepřeplatí. Plné moci a podrobnosti jsou na internetových stránkách pořadatele aukce a v dražební vyhlášce.
Platí se víc, než za kolik se vydraží
Platební podmínky jsou dané, vydražená díla se musí zaplatit hned v nejbližší přestávce nebo několik dnů po aukci. Samozřejmě, že lze platit kromě hotovosti i kartou, miliony u sebe asi nikdo nenosí. U vyšších částek je také možné zaplatit zálohu a domluvit se s majitelem aukční síně na dalším doplatku. Umělecké dílo si pak můžete hned odnést nebo se domluvit na převzetí v galerii.
Je tu však jedno malé, nebo spíš větší "navíc". K ceně, kterou odklepl licitátor, se ještě připočítává takzvaná aukční provize. V našem případě 20 procent z vydražené ceny. Když si vezmu třeba příklad, že se mi podaří vydražit obraz za 200 tisíc, zaplatit musím 240 tisíc. Těch mých vydražených 200 tisíc dostane původní majitel a 40 tisíc je odměna pro aukční dům. To je docela dost a u milionových obrazů to pěkně naskáče. Třeba za dnešní nejdražší obraz musí zaplatit nový majitel 10,8 milionu, i když jej vydražil za devět.
Co když si to rozmyslím a vydražený obraz nechci? "Nestává se to často, ale určitě je možné se domluvit s majitelem aukční síně a on pak může obraz třeba ještě vrátit do dražby nebo prodat později," říká Marina a varuje před útěkem. Při přebírání dražebního čísla dáváte k dispozici o sobě veškeré údaje - jméno, adresu, číslo občanky - takže jste dohledatelní. Navíc podpisem stvrzujete, že vydražené dílo zaplatíte.
Chci prodat, jak na to?
Ještě než poděkuji své průvodkyni, ostatně už musí do sálu dražit, ptám se ještě v krátkosti, co mám dělat, když třeba mám doma nějaký obraz a chtěla bych ho prodat.
"Je to jednoduché," říká Marina. Vyberete si některou aukční síň, v Česku je jich kolem dvaceti, těch lepších větších podle Mariny tak deset. Sejdete se s majitelem, ten jako znalec trhu navrhne cenu a může oslovit i experta. To znalecké ohodnocení je podle Mariny důležité. Přeci jen laik může mít přemrštěnou představu, která může být ovlivněná jinými aukčními výsledky toho konkrétního autora, ale z jinak ceněného období. Záleží také na technice, námětu, fyzickém stavu, prostě těch aspektů, které ovlivňují cenu, je víc. Navíc za samotné ocenění nic neplatíte. Poplatek si účtují znalci až za vyhotovení znaleckého posudku, pohybuje se v řádu tisícikorun.
Pak už záleží jen na vás, jestli akceptujete vyvolávací cenu a do aukce obraz nabídnete. Aukce se zpravidla pořádají dvakrát ročně, některé aukční domy mají aukce i čtyři za rok.
A nakonec dobrá zpráva pro ty, kteří něco prodají a neživí se tím. Příjem z movitých věcí je od daně z příjmu osvobozený.
