O vymahačích se v Česku říká, že mají horentní příjmy a používají nejrůznější vymahačské praktiky. Ilustrační snímek

O vymahačích se v Česku říká, že mají horentní příjmy a používají nejrůznější vymahačské praktiky. Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Kolik vydolujeme ze čtyř dlužníků? Vyrážíme do terénu s vymahačem dluhů

  • 149
Zjistit, co skutečně obnáší práce vymahače dluhů, není vůbec snadné. Redakci iDNES.cz se však podařilo přemluvit jednu z inkasních agentur a vyrazit s jejím zaměstnancem do terénu.

Podávám si ruku s urostlým mužem středního věku. Na sobě má oblek a košili s rozhalenkou. Vymáháním dluhů se živí deset let. Pro českou inkasní agenturu DC Group pracuje pátý rok. V Česku funguje takových společností a agentur přes dvě stovky. Ve většině případů jde o firmy s pěti či deseti lidmi, velkých inkasních společností je jen pár.

Na úvod domlouváme pravidla, která musíme dodržet. I dlužníci mají svá práva a české inkasní agentury musí dodržovat etický kodex (pravidla čtěte zde).

Spolu s vymahačem Josefem s námi pojede do terénu i jeho šéfová Lenka. "Kolik pohledávek měsíčně vymáháte?" ptám se, když nasedáme do auta. "Dřív to bylo i dvě stě do měsíce, teď vyjedu tak k 120 až 160 případům," reaguje Josef. Za dlužníky vyjíždí vždy sám, pro agenturu pracuje jako zaměstnanec za provizi. Vydělá si jen tehdy, když se mu podaří přimět dlužníka, aby začal dluh splácet. Případy mu přiděluje jeho šéfová. Dnes pojede ke čtyřem dlužníkům, kteří nasekali dluhy v součtu za 517 500 korun. Podaří se vyinkasovat od nich alespoň pár tisícovek?

Dlužnice z Prahy 10 na to šla "chytře"

Startujeme na sídliště v Praze 10 za mladou ženou, která si letos půjčila 45 tisíc korun. Zatím nesplatila ani korunu, zrušila svůj e-mail a na písemné výzvy zaslané na její trvalou adresu vůbec nereaguje. "Pokud dlužníka nezastihnu, nechávám mu ve schránce upomínku s kontaktem, na který se má ozvat," přibližuje Josef.

U dveří paneláku hledáme jméno dlužnice marně. Na žádném zvonku ani schránce není. "Ta už tu roky nebydlí, odstěhovala se mimo Prahu," dozvídáme se od starší ženy vycházející z domu. Trvalou adresu má ale dlužnice stále v občanském průkazu, zatím ji nezměnila. Josef zkouší prozvonit mobilní číslo, které žena uvedla v žádosti o půjčku. "Je odpojeno, stejně jako e-mail už neexistuje," říká Josef.

Dlužnice na to šla chytře, zametla za sebou stopy, zdá se, že si půjčila se záměrem peníze nikdy nevrátit. Dluh tím však nesmaže, až ho začne místo inkasní agentury řešit soud a exekutor, naroste o tisíce korun za soudní a exekuční poplatky.

Může se hodit

Sháníte práci? Na jobDNES.cz najdete denně žhavé pracovní nabídky.

Řada dlužníků ale podle zkušeností Josefa nejsou podvodníci. "Zasáhla je krize, chtěli by platit, ale nemají z čeho, protože přišli o práci a novou se jim nedaří získat. Pokud mají peníze, zaplatí třeba pár stovek a dají najevo, že cítí závazek."

"Poznáte, že máte před sebou profesionální dlužníky?" ptám se. "Podle obličeje to zpravidla nepoznáte. Až když začnou mluvit." Slovník profesionálů je totiž velmi obdobný: "Jo, jistě, zavolám, zaplatím, samozřejmě…"

Finanční ředitel měl vše pod palcem

Přesouváme se na Prahu 5, jistá firma s ručením omezeným neuhradila jiné firmě už tři faktury. Od dubna tak dluží celkem 62,5 tisíce korun. Tentokrát zůstávám sedět v autě, má přítomnost by mohla situaci zkomplikovat. Jednat se zde musí jen s finančním ředitelem, který má vše pod palcem. Příliš dlouho ale nečekám, Josef je za chvíli zpět. Finanční ředitel je totiž mimo firmu. "Bude prý za pět dní," dozvídám se. Josef tak bude muset do firmy přijet znovu a situace se bude nejspíš opakovat.

Nepřehlédněte

Otáčíme auto a přesouváme se o pár kilometrů dál k dlužníkovi, který podniká v oboru kadeřnictví. Za svým názvem má honosnou zkratku a. s., jde tedy o akciovou společnost. Několik nezaplacených faktur za dodané kadeřnické přípravky už tak honosných není. Od dubna uhradila firma svému dodavateli jen pouhých 383 korun, což je tak zhruba za jednu barvu či sprej na vlasy. Zbylý dluh dělá celkem 350 tisíc korun.

Zastavujeme na adrese, kde má akciovka své sídlo. Místo nápisu "Kadeřnický salon" však nad vchodem visí nový štít: "Květinářství." Josef je evidentně otrávený. Upozornění, že zde byl vymáhat dluhy, může hodit leda tak do květináče.

"Uživí vás tato práce? Jakou dostáváte provizi?" sonduji. Dozvídám se, že inkasuje až z vymožené částky. "Provize je od pěti do padesáti procent," říká Josef. Vysoká provize bývá ale jen v případech, kdy šance na vymožení dluhu není příliš velká.

Osobní výdělek vymahače není velké terno

U dluhu, který nasekal kadeřnický salon, má Josef sjednanou provizi ve výši 6,5 procenta. Pokud dluh vymůže, bude inkasovat 22 750 korun. Kolik času to ještě zabere, je však ve hvězdách. "Občas si připadám jako taxikář, který rozváží jen obsílky," poznamenává.

O vymahačích se v Česku vedou řeči, že mají horentní příjmy. "Kolik korun nosíte měsíčně domů?" naléhám, abych zjistila konkrétnější čísla. "Můj osobní měsíční výdělek zatím byl v rozpětí od pěti do 70 tisíc korun. V době krize se však příjmy značně snížily, takže nyní si vydělám v průměru 15 až 20 tisíc korun měsíčně," říká Josef otevřeně.

"Takže žádné statisícové částky?" ptám se dál. "Existují bouchačské skupiny, které přijedou do republiky, zdrží se dva dny, a když oberou dlužníky o peníze, opět zmizí. To jsou ale loupežná přepadení. Pokud tuto práci děláte podle pravidel, výdělky jsou podstatně jiné a moc se tím uživit nedá."

"A proč tu práci tedy děláte?" "Kdyby mi firma nedala k dispozici auto, mininotebook, telefon a neplatila benzin, tak bych se živil opět zedničinou," dozvídám se.

Majitel hvězdné agentury se prý ozve

Startujeme na další adresu, tentokrát v Praze 2. Jedeme do sídla agentury s hvězdným názvem. Před časem přišla s nápadem, ze kterého se stal prodejní hit. Ten však začal postupně ztrácet lesk, další nápady již tak úspěšné nebyly a s tím přišly i dluhy. "Jsou si vědomi, že dluží 150 tisíc korun, potvrdili to e-mailem. Zatím uhradili jen 19 tisíc korun a od ledna již opět neplatí," konstatuje Josef.

I do této hvězdné agentury jde vymahač sám, čekám v autě, abych jednání nekomplikovala. Ale opět smůla, jednatel firmy je mimo. Prý se ozve. Kolik se podaří inkasovat ze 150tisícového dluhu, je tak rovněž ve hvězdách.

"Bylo vám někdy některého dlužníka líto?" ptám se. "Ano, před třemi lety. Muže ve věku kolem 55 let. Přijeli jsme za ním na vesnici a on se rozbrečel. Přišel o práci, jediné, co měl, byl domek, který sám postavil a teď ho musel prodat. Když pláče slušný chlap, je to hodně těžké," vzpomíná Josef.

"A co z opačného konce, kteří dlužníci jsou nejhorší?" zajímá mě. "Najdou se sem tam i takoví, kteří na vás pustí psy, vytáhnou nůž nebo zbraň. To si pak říkáte, jestli vám to za to vůbec stojí. Ať si věřitel za tu almužnu vymáhá dluh sám," dodává Josef.

Dnes pracoval takříkajíc zadarmo. U čtyř dlužníků, kteří v součtu nadělali dluhy za půl milionu korun, nepochodil. Příště bude třeba úspěšnější. Jeho pracovní den však ještě nekončí, v sídle inkasní agentury DC Group čeká Josefa ještě jedna schůzka. Zatím to vypadá, že dlužník dorazí.