Ropa nad zlato?

V říjnu se čeští motoristé dočkali dalšího zdražení nafty a benzínu, jehož příčinou byl pokračující růst ceny ropy na světových trzích a oslabování směnného kurzu koruny vůči dolaru. Pokud světové cen

V říjnu se čeští motoristé dočkali dalšího zdražení nafty a benzínu, jehož příčinou byl pokračující růst ceny ropy na světových trzích a oslabování směnného kurzu koruny vůči dolaru. Čerpací stanice prodávající benzín pod 30 Kč za litr se tak staly spíše výjimkou. Různé instituce na tuto situaci reagují odlišným způsobem: zatímco Česká národní banka může být spokojená, že díky růstu cen pohonných hmot se letos poprvé strefí do svého inflačního cíle, česká vláda si stěžuje na snížený výběr spotřební daně v důsledku poklesu spotřeby pohonných hmot, automobiloví dopravci chystají demonstrace a běžný člověk jede autem pouze tehdy, pokud doopravdy musí. Jedno je však jasné - pokud světové ceny ropy dlouhodobě zůstanou na nebo dokonce nad dnešní úrovní okolo 32 dolarů za barel, hrozí vyspělým zemím, které jsou čistými dovozci této komodity a jejichž ekonomiky jsou na ropě existenčně závislé, nepříznivý ekonomický vývoj. Prohlubování schodku obchodní bilance, růst inflace a pokles ekonomické výkonnosti jsou pouze vybrané a nejvíce uváděné důsledky ropného šoku. Se všemi těmito jevy se dnes setkává až na výjimky každá vyspělá země, Českou republiku nevyjímaje.

Hrozí tak, že díky vzájemné provázanosti národních ekonomik se lokální krize stanou krizí globální se všemi důsledky - včetně negativního dopadu na ekonomiky zemí sdružených v kartelu OPEC. Tato hrozba je však zároveň pojistkou proti tomu, aby členské země OPEC hnaly cenu ropy nade všechny meze. Další pojistkou jsou alternativní zdroje energie a různé technologie vedoucí ke snižování spotřeby ropy. Je přirozené, že při dnešní ceně ropy budou výrobci automobilů stále více investovat do výroby alternativních druhů pohonu - čím dál více automobilů jezdí na plyn či elektřinu. Stejně tak lze očekávat, že bude více peněz investováno do hledání nových ropných nalezišť či do technologií dotěžování již opuštěných nalezišť.

Ropná krize tak ve svém konečném důsledku znamená impuls k dalšímu rozvoji aplikované vědy, který v optimálním případě povede k nalezení nového, lacinějšího, výkonnějšího a ekologičtějšího druhu pohonu. Zopakuje se tak událost z přelomu tohoto a minulého století, kdy vynález pana Rudolfa Diesela velice rychle nahradil do té doby nenahraditelný parní pohon? Na odpověď na tuto otázku si zajisté pár let počkáme. Již dnes je však jisté, že dnešní úroveň znalostí a technologií dokáže výrazně eliminovat dopady ropných krizí, a proto se globální krize obávat nemusíme. Hlouběji do peněženky však mít budeme.