Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Aby nemusela na pracák, začala kouzlit s perníkem. Kvůli včelařům

aktualizováno 
Alena Velčovská nemohla dlouho sehnat práci. Pak se jednoho dne rozhodla, že se uživí sama a dala vale všem konkurzům a přijímacím řízením. Pustila se do podnikání, otevřela si výrobnu perníků. A daří se jí.

Alena Velčovská nemohla najít práci, proto se dala na výrobu perníků. | foto: Marie StypkováiDNES.cz

Nepařím k vyznavačům perníkových srdíček z pouti. V celofánu většinou po čase ztvrdnou, opadá z nich poleva, jíst se dají jen v případě neutišitelného hladu a člověk je nechce vyhodit jen proto, že mu je daroval někdo blízký.

„Nechápala jsem, jak může někdo takový výtvor prodávat jen za dvě stě padesát korun.“

Jenže tahle chaloupka byla úplně jiná. Přinesla mi ji loni kamarádka a mně se zatajil dech. Byla krásná. Nechápala jsem, jak může někdo takový výtvor prodávat jen za pár korun. Vždyť s tím musí být práce jak na kostele, říkala jsem si. Nedávno jsem zjistila, kde „perníková“ paní bydlí a navštívila jsem ji.

„Tvoření“ mají v rodině

Jmenuje se Alena Velčovská, je jí 42 let, má patnáctiletou dceru, 21letého syna a manžela Jiřího, který je v invalidním důchodu. Perníky začala vyrábět takzvaně na kšeft před dvěma lety, když nemohla dlouho najít práci. Bydlí v Dobré na Frýdecko-Místecku v rodinném domku, který sám tak trochu připomíná perníkovou chaloupku. S manželem si v něm zřídili malou výrobnu. Aby dostáli hygienickým a legislativním předpisům, neobešlo se to bez stavebních úprav a půjček.

„Pak jsem si vyřídila živnostenský list a začala. Vždycky mě bavilo něco vytvářet. Perníčky jsem vlastně pekla před každými Vánocemi, ale jen pro příbuzné, ale protože jsem dlouho nemohla sehnat zaměstnání, rozhodla jsem se, že se tím zkusím živit,“ vypráví.

A proč zrovna do perníků? „Manžel i syn jsou zapálení včelaři a mají patnáct včelstev. „Co bychom s tím medem dělali?“ směje se.

Teď před Vánocemi se Alena Velčovská nezastaví a ve své malé výrobně je doslova od rána do noci.

Voňavé perníkové těsto ji prý lákalo odjakživa. „Ani nevím, jak jsem k tomu došla, asi jsem měla nějakou školu z dětství. U nás doma jsme byli všichni na ruční práce, babička i maminka pořád něco vyšívaly, háčkovaly, pletly i pekly,“ snaží se najít spojitost se svou současnou profesí Alena.

Ona sama prý od dětství ráda malovala obrázky, což se jí teď hodí. „Jsem samouk, fakt je, že čím déle to děláte, tím lépe to umíte a podle toho to pak i vypadá. Člověk se prostě učí a to, co dřív dělal i několik hodin, je teď rutinní záležitost,“ vysvětluje. O tom, že před třemi lety skončila druhá v prestižní soutěži O nejkrásnější perníček, moc nehovoří.

Starosti jí dělají registrační pokladny

Manžel ji od začátku v podnikání podporuje. „Myslím, že bez něj bych se do toho nikdy sama nepustila. Říká mi, že ten, kdo se bojí, nemůže podnikat. Ale vlastně ještě pořád začínám a vždycky se může něco stát,“ říká žena, která vystudovala na střední ekonomické škole obor ekonomika zemědělství a výživy.

Aby se uživila, musí se pořádně ohánět

Po dvou letech, co Alena perníky vyrábí, si už stačila získat klientelu. Perníčky se prý dají péct pořád. K Vánocům, Velikonocům, k narozeninám, na svatby, nebo jen tak ke kávě. „Mám už své kavárny a restaurace, které ode mě berou měsíčně asi tisíc malých perníčků ke kávě. Jiné firmy odebírají větší množství hlavně kolem svátků, v létě zase často prodáváme na poutích, jarmarcích a dalších společenských akcích,“ vypočítává Alena s tím, že z voňavého těsta už pekla i jmenovky na svatební tabuli.

Kromě klasických tvarů, jako jsou srdíčka, o Vánocích andělé, Mikuláši, čerti, betlémy, o Velikonocích zajíčci, slepičky, vajíčka, koledníci, už dělala i tvary na přání. „Týká se to hlavně narozenin, kdy si někdo objedná místo dortu něco, co je pro dotyčného typické. Vyráběla jsem tak vojáka, zdravotní sestřičku nebo kominíka,“ konstatuje podnikatelka, která zvažuje i přibrat několik zaměstnanců. Ovšem starosti jí dělá avizované zavedení registračních pokladen. „To opravdu nevím, jak to pak budu všechno stíhat,“ krčí rameny.

Málo peněz za hodně muziky

Proces výroby perníků je velmi zdlouhavý. „Těsto musíte zadělat, vyválet, vykrojit, upéct, nechat uležet, pak ho ozdobit, zabalit a opatřit štítkem a cenovkou,“ vysvětluje Velčovská.

Teď před Vánocemi se nezastaví a ve své malé výrobně je od rána do noci. Mohlo by se zdát, že díky návalu práce je Alena finančně za vodou, peníze však musí neustále investovat, a to nejen do surovin, které jsou k výrobě a zdobení perníků potřeba. „Je toho hodně, od celofánu přes formičky a vykrajovátka po papírové krabice. A pak jsou tu náklady na provoz, trouba jede vlastně pořád.“

Proces výroby perníků je velmi zdlouhavý. „Těsto musíte zadělat, vyválet, vykrojit, upéct, nechat uležet, pak ho ozdobit, zabalit a opatřit štítkem a cenovkou. Je to opravdu náročné, a když si vezmete, že například bohatě ozdobené srdce, které má průměr patnáct centimetrů, prodávám za sedmdesát korun, je to docela dřina vydělat si,“ vysvětluje. Nejnáročnější na výrobu jsou právě perníkové chaloupky, které jdou před Vánocemi na dračku.

Na pořadu dne byla i výroba mýdla

Ještě než začala Alena Velčovská vyrábět perníky, zkoušela to s výrobou domácího mýdla. Nakoupenou surovinu odlévala do různých forem, kam přidávala vůni a barvu. „Protože na tuto výrobu nemám speciální místnost podle předpisů, nechala jsem toho. Navíc bych to teď, kdy se začínají ozývat firmy kvůli perníkům, asi nezvládla,“ netají se.

Fotogalerie

Přesto uvažuje, že v budoucnu by svůj sortiment obohatila o dorty. „Vím, že lidé mají docela problém sehnat chutný dort k různým příležitostem. No uvidíme, co čas přinese,“ nechává zatím volný průchod svým dalším nápadům.

„Nejdůležitější je pro mě, aby byli všichni zákazníci spokojeni a řekli o mně dál. Jinak než nejlépe se to dělat nedá, to by vás konkurence okamžitě převálcovala,“ dodává Alena ve svém perníkovém království.

Autor: pro iDNES.cz


Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.