"Zajímá vás večeře přímo v kuchyni šéfkuchařů, láká vás adrenalin, dobrodružství, rumová jízda?" nabízí rozličné zážitky výkonný ředitel pražské pobočky zážitkové agentury Lime&Tonic Blake Wittman.
A jak si sám představuje svůj ideálně prožitý čas, třeba takové léto? "Možná dva týdny někde v Itálii – super jídlo, lidi, koupání a tak; alespoň týden nebo dva v Americe, s rodinou třeba v Minnesotě, kde máme chatu, a nějaký čas bych samozřejmě strávil tady v Praze. V létě je to tady úžasné. A vlastně nejen v létě. Praha je nádherné město pro život," tvrdí Blake Whittman, Američan a z části Čech, který tu prožil víc než třetinu života.
Blake Wittman
 |
Nabízíte všem zájemcům nevšední zážitky, jaké je vlastně vaše největší dobrodružství?
Určitě moje první cesta do Evropy. Bylo mi devatenáct. Do té doby mi šlo, nač jsem sáhl, ale pak jsem šel na univerzitu a neuspěl jsem.
Takže jste se vydal za moře?
Odjel jsem nejdřív do Německa, hledal jsem práci, abych tu mohl zůstat a nemusel hned do Ameriky. A pak jsem pochopil, že abych to dokázal, musím umět něco líp než zdejší lidi. Nakonec se mi podařilo získat práci lyžařského instruktora v rakouském Saalbachu. Našel jsem možnost, jak zůstat v Evropě a jak si vydělat na pivo a na jídlo. A když jsem se vrátil do Ameriky, byl jsem dospělý.
To byla nejen dobrodružná výprava, ale i dobrá škola.
Určitě. Potřeboval jsem najít sám sebe, naučit se, jak pracovat tvrdě. Dřív jsem to neuměl. Když jsem se vrátil, moje známky šly raketově nahoru, a když jsem absolvoval, používali můj univerzitní životopis jako příklad. Radili lidem, aby si vzali volno, dělali jeden semestr, rok něco jiného. Aby objevili, co je baví, naučili se, jak zvládnout život a dospět.
Buďte úspěšníNajděte si práci, která Vás bude bavit na jobDNES.cz. |
Tím ale vaše evropské dobrodružství neskončilo. Co vás sem tak táhne?
Vracel jsem se každý rok. Vždycky jsem našel nějaký způsob, jak tu studovat nebo pracovat. V Americe je fajn, že člověk může zažít spoustu věcí ve své zemi, která je tak obrovská, a domluví se jedním jazykem. Tady je to něco jiného, ta rozdílnost, různorodost mě fascinuje. Včera jsem byl ve Vídni. Je to kousek, je to podobná země, a přitom je to tam úplně jiné. Lidi jsou jiní – jídlo, přístup... Stejně jako ve Francii, v Německu.
Nemrzí vaši rodinu, že žijete tak daleko?
Máma chtěla, abych byl blíž, ale ví, jak jsem tady šťastný, že tu mám super život, takže jednou dvakrát za rok přijedu já za ní a ona sem a už si zvykla. Táta, než zemřel, byl dokonce moc pyšný, protože tu měl kořeny. Prababička byla Češka, takže i já jsem z části Čech. Mám tady sestřenice, bratrance, oženil jsem se tu, takže ten kruh se tak uzavřel. A mimochodem, brácha žije v Bostonu a s mámou se vidí zhruba stejně často jako já: on to má letadlem čtyři až pět hodin, já nějakých devět, deset. Takže zase takový rozdíl to není.
Jak jste se vlastně dostal k prodávání zážitků? Měl jste zajímavě rozběhnutou kariéru úplně jiným směrem, ekonomika, bankovnictví?
Byla to úžasná práce, zajímaví lidé, ale cítil jsem, že to není pro mne. Že nejsem stvořený pro korporátní svět. Tady jsem to našel. Každý týden zažívám při nějaké příležitosti pocit, že pomáhám, že jsem někoho obohatil, udělal mu radost, přitom ho ani neznám, a to je vážně skvělá věc. Lidé děkují za úžasné chvíle, za zážitky, za záchranu manželství...
A taky je to fajn byznys, ne?
Určitě. Skvělý. A to, že vám přináší navíc tyhle zážitky, je jako sen.
Co na vaší nabídce vlastně lidé nejvíc oceňují? Nápady, dobré ceny?
Víc než s cenou pracujeme s benefity a nápadem. Ale samozřejmě, když se lidé podívají do nabídky, zjistí, že i ceny jsou mnohdy zajímavé. Přitom to není náš prvotní cíl, nechceme slevy, ale něco zvláštního, mimořádného a hlavně nezapomenutelného.
Zajímavé profeseV rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí. Další příběhy čtěte zde. |
Jako například?
Původně šlo o to, vytvořit platformu pro nejlepší restaurace a hotely, ale během pár měsíců jsme zjistili, že se musíme zaměřit na víc než jen na večeře. Že musíme najít způsob, jak spojit gastronomii s nějakou aktivitou, dalším zážitkem. Takže nyní je to například takzvaný Chef’s Table – stůl, u něhož večeříte přímo v kuchyni šéfkuchaře, nebo novinka, tajné gurmánské kluby – utajená lokace, menu i zážitek. Teď na podzim třeba dvoudenní akce Večeře v oblacích: koktejl, večeře, co si zvolíte ve výšce 50 metrů nad Prahou. Těch možností je spousta včetně speciálních menu, které pro naše zákazníky tvoří šéfkuchaři populárních restaurací.
Kdo takové zážitky nakupuje?
Většinou jsou naši zákazníci lidé, kteří mají příjem na to, aby si zašli do restaurací pravidelně, a chtějí si to užít. Ale nemají čas ani kapacitu něco si vymýšlet, hledat. My jim nabídneme možnost, jak strávit víkend třeba i tam, kde to znají, ale teď mohou dostat něco jedinečného – degustační menu přímo od šéfkuchaře nebo zajímavé párování vína a pokrmů.
Jak dlouho to vlastně trvá, připravit takový zážitek?
Většinou týden dva, ale může to být i rychlejší.
Pokud jde o ceny, v jakém se pohybujeme rozmezí?
Tak od tří stovek až po pětadvacet tisíc za osobu. Těch pětadvacet tisíc dáte za degustaci šesti lahví špičkových vín z Bordeaux, proto ta cena.
Fungujete i v jiných světových metropolích, v Londýně, Dubaji, Sydney..., takže máte srovnání. Umějí se Češi bavit?
Určitě. Ale třeba oproti Londýnu, kde ačkoli se společnost nezná a lidé se vidí poprvé v životě, okamžitě se rozjede zábava, hlasitá, uvolněná, to v Česku není hned tak bezprostřední. Lidé jsou spíš introvertnější. Známí se baví mezi sebou, chvíli to trvá, než se otevřou.
