Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

S nápadem na podnikání přišli rodiče. A tak otevřela vlastní školu

aktualizováno 
Už jako malá holka měla jasno. Chtěla být letuškou a učitelkou v mateřské školce. Obě povolání si vyzkoušela, mateřskou školku dokonce otevřela vlastní. Rodiče předškoláků ji nakonec přiměli založit i základní školu.

Zakladatelka školy Pavla Hajian. | foto:  Petr Topič, MAFRA

Pavla Hajian vystudovala pedagogický management v Anglii, už tam začala podnikat a založila mateřské centrum. Když se po šesti letech vrátila domů, bylo jí jasné, že v podnikání bude pokračovat. A tak založila mateřskou školu. Výhodou bylo, že měla vlastní finanční úspory, které do podnikání mohla investovat.

Fotogalerie

Školku otevřela v Praze na Hájích, jednoduché však začátky rozhodně nebyly. „Měla jsem jednoho učitele, rodilého mluvčího, jinak jsem učila od rána do večera já sama. Sama jsem uklízela, sama vystavovala faktury, jednoduše holka pro všechno,“ vzpomíná Pavla Hajian.

První půl rok měla pouze tři platící klienty. Přitom musela platit nájem a mzdy učitelům. „Já jsem ale spíš pociťovala štěstí, že jsem si splnila svůj životní sen a že školku mám,“ říká podnikatelka. „Věřila jsem, že to půjde, věřila jsem, že mám dobrý projekt a že časem bude klientů víc,“ dodává. A měla pravdu.

Přestože do reklamy téměř neinvestovala, brzy se rozkřiklo, že existuje školka, kde se dětem nadstandardně věnují, kde se dětem líbí a kde je naučí výborně anglicky. Dnes mladá žena provozuje tři školky s bilingvní výukou a před třemi lety otevřela první soukromou základní školu.

Pavla Hajian (38)

  • Je Češka, exotické jméno má po svém prvním manželovi.
  • Vystudovala pedagogický management v Anglii.
  • V Anglii žila 6 let, už tam začala podnikat a založila mateřské centrum.
  • Po návratu do Česka v podnikání pokračovala a otevřela postupně tři mateřské školky Wonderland.
  • V roce 2012 otevřela v ČR první soukromou základní školu s bilingvní výukou Wonderland Academy.
  • Žije s partnerem a má tři děti, čtvrté dítě se narodí v únoru příštího roku.

V čem je vaše základní škola jiná?
Jsme s bilingvní výukou v Česku ojedinělí. Ve všech vyučovaných předmětech jsou přítomni dva učitelé, jeden Čech a jeden anglicky mluvící rodilý mluvčí. Pro žáky to má tu výhodu, že si slovní zásobu v angličtině rozšiřují přirozenou cestou.

S nápadem otevřít soukromou základní školu přišli rodiče dětí z vaší mateřské školky.
Je to tak a nebýt rodičů, tak já bych školu nikdy neotevřela. Ale ten tlak byl opravdu velký, protože když u vás rodiče ve školce nechají své dítě tři, čtyři roky a jsou spokojení, tak získáte jejich důvěru. A oni vědí, že se o jejich dítě velmi dobře staráte, a hlavně chtějí, aby výuka na základní škole pokračovala ve stejném duchu jako ve školce. A to byl ten moment, kdy mě začali oslovovat: A nepřemýšlíte také o škole? První rok jsem odpovídala absolutně ne, druhý rok už jsem říkala nevím, ale asi ne, a třetí rok jsem řekla, že se začneme rozhlížet. Začala jsem hledat prostory, začala jsem kolem toho běhat, no a bum, v září 2014 jsem vítala naše první prvňáčky.

Když už jsme u prostor, jak jste je našla? To skoro vypadá, že tady škola byla vždycky.
Kdepak, tady škola nikdy nebyla, tady byla původně potravinářská výrobna a laboratoř. Když jsem sem přišla poprvé, tak tady byla spousta malých komůrek s baňkami, těmi protékaly různé tekutiny, chodili tady pánové v pláštích a bylo to tady opravdu ponuré. Byla to asi pátá budova, kterou jsem procházela, ale až tady jsem cítila, že to je to pravé místo a že nám tady bude všem dobře.

Ten objekt jste koupila?
Ne, jsem v pronájmu, i když teď se nabízí naděje, že by se mi mohlo do budoucna podařit objekt odkoupit. Ale jsem, řekla bych, ve velmi slušném pronájmu. Smlouva je slušná hlavně díky tomu, že já sama jsem investovala hodně peněz do rekonstrukce a vlastně jsem majiteli pomohla nemovitost zhodnotit.

Kolik vás stála rekonstrukce?
Když jsem uzavírala smlouvu s majitelem, tak přišli architekti, udělali nám plány, všechny propočty, a bylo domluveno, že já do toho dám dva miliony a majitel také. Jak jsem ale později zjistila, původní propočty byly naivní a zkreslené. Protože pak řešíte úřady a různá nařízení a třeba zjistíte, že podle norem musíte koupit úplně jiná okna a že se vám najednou rozpočet navýší o 350 tisíc korun. Pak přijdou požárníci a řeknou tohle lino ne, vy potřebujete úplně jiné, takže jste zase o 200 tisíc korun výš.

Takže jaký byl rozdíl, o kolik víc jste musela investovat?
Nakonec jsem do celé budovy dala skoro šest milionů.

Jak jste to financovala?
Ze začátku jsem do toho šla s vlastním kapitálem, závěr už jsem dotahovala z půjčky, což ale původně nebylo v plánu a velmi mě to zasáhlo. Věděla jsem, že mám před sebou těžký rok, kdy musím s třídou patnácti dětí rok vydržet a přežít. Ale spíš dva roky, protože ani v prvním ani ve druhém roce školné nepokryje veškeré náklady. Ano, měla jsem obrovskou výhodu, byla jsme perfektně zabezpečena školkou, tedy školkami, které v té době běžely a vydělávaly. Takže jsem se smířila s tím, že školky budou muset nějaký čas živit školu.

Základní škola má přece dotace z ministerstva?
To sice má, ale až po roce provozu. Oni vás nechají školu otevřít, ale první rok vám moc nepomáhají. V prvním roce provozu přijdou na inspekci, aby se podívali, jestli školu dobře vedete, a teprve když inspekční zpráva dopadne dobře, můžete zažádat o dotaci. Ta je zpočátku 60 %, a když ustojíte i další rok, můžete žádat o stoprocentní dotaci.

Dnes už dotace máte. Řada lidí si možná myslí, že díky dotacím jste naprosto v klidu a provoz školy v podstatě financuje stát.
Tak to ale vůbec není. Ano, dnes máme dotace v maximální možné výši a jsem za to vděčná, ale to pokryje víceméně pouze náklady na pronájem prostor. Provoz sám o sobě, učitelé, materiální věci a tak dále, na to všechno si musíme vydělat.

Rodiče přece platí školné. Kolik?
Měsíčně rodiče za žáka zaplatí 13150 Kč, což je, řekla bych, standardní cena za výuku v soukromé jazykové škole. Ale ani to nestačí. Snažím se proto shánět různé granty a dotace, aby škola mohla hladce fungovat.

Založení školy podléhá schválení ministerstva školství, bylo těžké tento souhlas získat?
Schválení ministerstvem školství je až to poslední. Nejdřív si musíte zajistit věci místní. To znamená, že nejdřív jdete na úřady zeptat se, jestli vůbec škola v této oblasti může být a řešíte povolení městské části. No a pak jdete na magistrát, na stavební úřad, na hygienu a teprve poslední štace je ministerstvo školství.

A ministerstvo ověřuje, jestli můžete a umíte učit?
Ministerstvu musíte prokázat, že jste připravená na otevření školy. Že máte dobrý koncept, že víte, jak učit, co učit, jaké předměty a jaké na to máte lidi. Taky samozřejmě to, jak jste materiálně zajištěna, že neotevřete školu a za dva měsíce neskončíte. Musíte už mít předem stanoveného ředitele, ten ředitel zase musí splňovat spoustu kritérií, která se kontrolují. Je to sáhodlouhý proces papírování, schvalování a razítkování.

Vy jste měla zkušenost se zakládáním tří školek, ty už vám vydělávaly a hlavně už jste věděla jak na to. Bylo díky tomu založení základní školy jednodušší?
Máte pravdu v tom, že při otevírání školy jsem zhruba věděla, do čeho jdu. Podmínky s otevřením školky jsou si hodně podobné. Takže jsem věděla, co musím splnit, na které úřady jít a co žádat. Navíc většinu úředníků jsem už z minulosti znala a často jsem byla mile překvapená jejich vstřícností. Mám samozřejmě i zkušenosti opačné, ale těch naštěstí bylo minimum. Musím ale přiznat, že se zakládáním základní školy přišly moje první bezesné noci.

Proč?
Vyčerpala jsem veškeré finance, a abych v září mohla otevřít, musela jsem nejpozději v létě kolaudovat. Mezitím se mi narodila holčička, takže jsem tady běhala s šestitýdenním miminkem na rukou. Víte, tolik mi nedělalo starosti, co by se mohlo stát mně osobně, tedy že by nevyšlo podnikání. Ale v té době jsem měla do první třídy zapsáno šestnáct dětí. To je třicet dva rodičů, kteří věří, že v září půjde jejich dítě k vám do školy a žádnou jinou školu nemají.

Pak máte nasmlouvané učitele, kteří u vás chtějí učit, a další personál, který počítá s tím, že u vás nastoupí do práce. Takže to mně způsobovalo bezesné noci, že jsem zodpovědná za lidi, kteří s námi počítají.

Ono to ale vyšlo.
Ano, vyšlo to. Škola funguje už třetí rok.

Máte to jednodušší v tom, že nemusíte shánět klienty a vaši předškoláci rovnou nastoupí do základní školy?
Ta představa taková byla. Každý rok máme dvanáct, třináct předškoláků, a kdyby všechny děti přešly z naší školky do školy, tak máme téměř naplněnou třídu. Někteří rodiče ale už mají starší dítě v jiné škole a chtějí, aby děti byly pohromadě. Také jsou rodiče, kteří si spočítají, že školku finančně zvládnou, ale devět let placené školní docházky už je pro ně příliš velký finanční závazek. Do školy tak nastupuje zhruba polovina našich předškoláků.

Když jste v situaci, že se vám do první třídy přihlásí málo žáků, co děláte? Rozvěšujete plakátky?
Nikdy jsem v marketingu moc šikovná nebyla, celá školka vyrostla na dobrých referencích. Přišly dvě, tři děti, jejich rodiče, a když byli spokojení, řekli to dalším. Za osm let podnikání přišlo maximálně deset rodičů s tím, že někde viděli nějaký letáček nebo že si nás našli na internetu. Když si přečtou letáček, tak je možná nabídka zaujme. Když ale potkají kamarádku, která je spokojená, tak je téměř rozhodnuto.

Kolik máte dnes žáků?
Ve školkách máme přes 70 dětí a ve škole jsou nyní tři třídy s 43 školáky.

A kolik máte zaměstnanců?
Na můj vkus hodně, ale je to samozřejmě tím, že poskytujeme bilingvní výuku, tedy v každé třídě učí vždy dva učitelé, jeden mluví česky a jeden anglicky. O děti se navíc starají speciální pedagogové i psycholožka, spousta práce je i s administrativou. Takže momentálně jen ve škole zaměstnávám dvacet lidí.

Mají u vás učitelé vyšší plat než ve státních školách?
To samozřejmě ano.

O kolik?
Je to velký rozdíl, někdy se může jednat skoro až o dvojnásobek. Ale také se po našich učitelích chce dvojnásobek práce. Už jen tím, že učí v bilingvním systému, musí se dokonale připravit na každou hodinu, musí se ve dvou setkávat a musejí se sladit, aby jejich společná vyučovací hodina perfektně fungovala.

Když se jede na školu v přírodě, tak to není zábavný výlet, ale velmi dobře naplánovaná a propracovaná akce. Naše škola je i o tom, že má zpětnou vazbu, takže trvám na tom, že se i učitel s rodiči zastaví a povypráví si s nimi, jak se dnes dařilo jejich chlapci nebo holčičce.

Říkáte, že vaši učitelé jsou na tom finančně dobře. Co vy sama? Máte tři školky a jednu školu. Jste díky tomu bohatá?
Vzala jsem na sebe úvěr, takže mám dluhy, v tomto smyslu tedy bohatá nejsem. I když, nestěžuji si, moje rodina funguje a nemá se špatně. Ale jsem bohatá na to, co kolem sebe mám a co denně vidím, tedy šťastné děti, spokojené rodiče i spokojené zaměstnance.

Máte nějaké plány do budoucna?
Rodiče školáků se mě ptají, jestli otevřeme i gymnázium.

A otevřete?
Zatím jsem ve fázi, kdy říkám možná, uvidíme. Ostatně mám na to ještě šest let času, než naši nejstarší žáčci budou v deváté třídě.

Autor: pro iDNES.cz


Hlavní zprávy

Další z rubriky

Ilustrační snímek
Cvičení v práci a lékařský dohled. Lidé chtějí zdravotní benefity

Nefinanční bonusy jsou pro řadu zaměstnavatelů nástrojem, jak si přitáhnout nové a udržet stávající pracovníky. Péče o zaměstnance se především díky mladým...  celý článek

Ilustrační snímek
Zvládnete základy manažerské angličtiny? Otestujte se

Většina firem chce, aby jejich zaměstnanci alespoň částečně ovládali cizí jazyk. Nejžádanější je angličtina, kterou mluví denně v práci více než třetina Čechů....  celý článek

Císař a král Karel IV.
Osobnosti, které inspirují: Karel IV. by byl skvělý manažer komunikátor

V českých dějinách lze objevit množství inspirujících osobností. Jednou z nich je bezpochyby král a císař Karel IV. Bylo o něm napsáno mnoho. David Anthony...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.