Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kariéry a velkých peněz se vzdala. Talár vyměnila za obruče

aktualizováno 
Helena Hrubešová byla právničkou. Práce v kanceláři od nevidím do nevidím a moto: náš klient je náš pán, ji nenaplňovala. Tak se rozhodla odejít do Kanady. Živí se tam tancem a dělá průvodkyni v yukonské divočině. A má to, po čem toužila - svobodu.

Vystudovala práva v Praze a ve Washingtonu. Dnes se ale živí hlavně tancem s obručemi. | foto: Archiv Heleny Hrubešové

Vydělává třetinu toho, co v Čechách, ale je spokojená. "V Kanadě jsem objevila sama sebe. Tady je běžné, že lidé změní svou kariéru. A přesně tak chci žít i já. Objevovat a zkoušet věci, které mě baví. Život je příliš krátký na to, abych byla pouze právníkem," říká mladá žena. 

Váš životopis je ukázkový, personalistům by se líbil – prestižní školy, skvělé výsledky, pracovní zkušenost v zahraničí, jazyková vybavenost... Nicméně kariéry a velkých peněz jste se vzdala. 
Už jako malá holka jsem si přála být modelkou, tanečnicí a herečkou, neměla jsem ale tehdy odvahu toho dosáhnout. Byla jsem vychovaná v katolické rodině v malém městě a po gymnáziu jsem šla studovat do Prahy. Vybrala jsem si právo, protože jsem měla pocit, že po takovém studiu mohu dělat cokoliv. 

Amerika vás lákala už na studiích?
Ano, od prvního ročníku jsem tři letní prázdniny strávila prací v USA jako servírka. Zjistila jsem, že se v Severní Americe dokážu snadno uživit. Nicméně jsem v Praze dostudovala, dokonce s červeným diplomem, a zvolila jsem advokacii u velké zahraniční kanceláře, kde jsem mohla uplatnit své jazykové znalosti. 

Bavila vás práce? 
Byla zajímavá. Ale nebavil mě fakt, že jsem musela sedět v kanceláři, dokud šéf neodešel domů. A nebavilo mě pracovat jeden den do dvou hodin do rána a jiné dny zase být bez práce. Toužila jsem jít zpět do školy, respektive jít studovat do USA. Tak jsem zažádala o Fulbrightovo stipendium. 

Toto prestižní stipendium podporované českou a americkou vládou dostane ročně jen pár uchazečů. Vy jste uspěla. 
Na pohovor jsem se připravovala několik měsíců. Musela jsem sepsat projekt, ve kterém přesvědčíte výběrovou komisi o tom, že potřebujete jít studovat do USA, abyste dosáhli cíle daného projektu. Samozřejmě je potřeba mít dobré známky z předešlého studia a být akademicky zaměřený. 

Helena Hrubešová

  • Narodila se v Českém Krumlově, studovala na Biskupském gymnáziu v Českých Budějovicích a strávila jeden rok na dívčím katolickém gymnáziu v Rakousku. 
  • Vystudovala práva v Praze a získala také titul LL.M na George Washington univerzitě. 
  • Pracovala v několika advokátních kanceláří v Čechách i v Kanadě. 
  • Nyní se věnuje převážně tanci s obručemi a ohněm a přivydělává si také jako průvodkyně převážně českých turistů yukonskou divočinou. 
  • Žije ve Vancouveru a letos oslavila 34. narozeniny. 

Tehdy se mi potvrdilo, že není třeba být nejlepší, ale pokud chcete něčeho dosáhnout a tvrdě na tom pracujete, tak se to jednou prostě podaří. Mnoho mladých lidí ani nezkusí podat přihlášku, protože si myslí, že je nemožné toto stipendium získat. Výběrová komise ale pozná, kolik úsilí žadatel do přípravy vložil a dokáže to ocenit.

Nastoupila jste na prestižní George Washington univerzitu ve Washingtonu DC a získala titul LL.M - Master of Laws. 
Škola mi dokonce poskytla stipendium, takže nakonec mi Fulbrightova nadace ani nemusela platit školné. Studium v USA mě moc bavilo, většina profesorů byli advokáti s rozsáhlou právní praxí, hodně jsem se od nich naučila.

A jednoho dne jste se vypravila na Yukon. 
Vyrazila jsem na výlet do Kanady se spolužákem a zamilovala jsem se nejenom do něj, ale i do divoké kanadské přírody. 

Nicméně jste se vrátila do Prahy a nastoupila do pobočky velké americké advokátní kanceláře. 
Ale ještě před tím jsem celé léto pracovala na Yukonu jako servírka a pomáhala příteli s průvodcováním v divočině. Návrat do právní reality byl docela drsný - čekaly mě dlouhé hodiny strávené v kanceláři a školení o tom, že klient je pán, a když zavolá, tak advokát běží. 

Když jsem si pak přečetla, že kanadská vláda otevřela nový program pracovních prázdnin, věděla jsem, že chci zpět. Nicméně jsem si nejdříve dodělala praxi koncipienta, udělal advokátní zkoušku a dopsala a obhájila disertační práci v Čechách. A ještě před odletem jsem si stihla domluvit v jedné pražské advokátní kanceláři práci přes internet.

Jaké byly začátky v cizí zemi? 
Nebyly těžké. V Kanadě, pokud vám nevadí dělat cokoliv, si práci seženete. Kanaďané jsou docela líní, nikam se moc neženou, takže šikovný Čech nebo šikovná Češka se tu uplatní. Obzvlášť v severní Kanadě, kde je nedostatek pracovní síly. V restauraci, kde jsem pracovala, jsem potkala plno zajímavých lidí, kteří mi později pomohli dostat se zpět k práci v právním oboru. 

Já mám ráda začátky víc než každodenní rutinu, a to bohužel platí i ve vztazích. Zažádala jsem si o uznání právních studií a diplomů a musela jsem složit deset zkoušek z kanadského práva, abych obdržela uznávací certifikát. Pak jsem nastoupila do malé advokátní kanceláře na Yukonu jako koncipient. 

Jaké to bylo? 
Jiné. Místo miliardových projektů jsem pracovala na prodeji obchodu ve vedlejší vesnici. A tehdy, bylo to v létě 2011, jsem na jedné svatbě potkala dívku, která tancovala s obručemi a s ohněm. Totálně jsem se do tohoto tance zamilovala a začala trénovat. Tehdy ještě jen ve volném čase. Začala jsem totiž krátce nato pracovat pro místní vládu Yukonu jako komisařka pro cenné papíry. 

To je zajímavé...
Práce vypadala zajímavě a peněžní ohodnocení bylo ještě zajímavější. Bohužel po půl roce jsem zjistila, že moje iniciativa ohledně projektů pro vzdělávání středoškoláků ve finanční gramotnosti není vládou podporována. Obdobně dopadly i ostatní mnou navrhované projekty. Frustrace a deziluze se projevila na mém zdravotním stavu. Odešla jsem z práce, pronajala dům, abych pokryla platby na hypotéku a odjela do Indie cvičit taiči a tancovat s ohněm. 

Zajímavé profese

V rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí. 

Další příběhy čtěte zde.

Tehdy nastal zásadní obrat ve vaší kariéře. 
Během pár měsíců jsem se uzdravila a místní doktor mi potvrdil, že mé problémy byly psychosomatické. Po návratu z Indie jsem koupila obytné auto a žila v létě u jezera. Jít si ráno před prací zaplavat nahá do průzračného jezera je jeden z nejkrásnějších zážitků mého života.

Takže jste definitivně odložila talár a začala se věnovat tanci na plný úvazek?
Odjela jsem do Vancouveru, kde tancuji s obručemi a ohněm. Ale jelikož jsem tu docela nová, tak není úplně jednoduché se uživit. Každý den trávím dvě hodiny na internetu hledáním práce, tedy vystoupení. Například na soukromých akcích, na hudebních festivalech, na turné s rockovou skupinou... Také nabízím hodiny tance. Zároveň občas pracuji jako modelka a servírka, někdy dělám právní práci přes internet a spolupracuji s jednou mladou společností, které zajišťuji marketing. Moje práce je různorodá, a to mi vyhovuje. 

Kolik jako tanečnice, servírka, modelka vyděláváte? 
Nejsou to velké peníze, přepočteno na koruny je to zhruba 40 tisíc korun měsíčně, ale mám mnohem více času. Nepotřebuji utrácet velké peníze za exkluzivní dovolené a kupovat si čas, jako jsem to dělala dříve, když jsem pracovala jako právnička. Pro vaši představu, například za vystoupení na nějaké soukromé akci si počítám necelé dva tisíce korun za dvě hodiny, je v tom vystoupení i lekce tance. A jako servírka mám necelé čtyři stovky za hodinu. 

Provádíte také turisty drsnou yukonskou přírodou. 
To je nejnovější projekt, kterému se teď věnuji spolu s kamarády z Čech. Jmenuje se "Aljaška sobě" a je pro lidi, kteří jako já v minulosti hledají více životního naplnění než jen dlouhé hodiny práce v kanceláři. Nebo si potřebují odpočinout a načerpat energii. Žijí v divoké přírodě daleko od civilizace, živí se rybolovem, rýžují zlato, nebo se o to alespoň pokoušejí, setkají se s indiány, cvičí taiči a nabíjejí se energií, která je všude kolem nich.

Je to nebezpečné? 
V divoké přírodě se není třeba ničeho bát, ale je potřeba dodržovat základní pravidla, jak se chovat, když potkáte divokou zvěř, jak si rozdělat oheň, jak se vyhnout úrazu. Většina vychází ze zdravého selského rozumu. Myslím, že v nočních pražských ulicích jsem se kolikrát bála víc než v kanadské přírodě. 

A jak se lidé v divočině chovají? 
Zatím jsem spoluprůvodcovala čtyři túry a většina klientů byla rozumná a pravidla dodržovala. Samozřejmě se našli i tací, kteří se snažili vyfotit si medvěda z co nejkratší vzdálenosti, ale dopadlo to dobře. Máme osvědčené dvě základní trasy, první začíná ve Vancouveru a vyrážíme směr na Yukon a druhá začíná už v srdci Yukonu, ve Whitehorse. Cesta trvá zhruba 16 dní. Projekt je koncipován jako rozvojová aktivita. Účastníci mají aktivity, které jsou nejen velkým zážitkem, ale často i inspirací k zamyšlení, bilancování, k realizaci nových životních výzev.

Na kolik korun vyjde taková cesta? 
Cena cesty podle počtu účastníků a délky trvání se pohybuje mezi 130 a 160 tisíci, bez letenky. Je v tom už započítán i třídenní kurz přežití, který se koná ještě před odjezdem v Čechách a dva víkendy po návratu na Šumavě. Vše je potřeba objednat dopředu tak, abychom připravili potřebná povolení a vše zorganizovali. 

A co dál, co vás láká?
Plánů do budoucna mám plno. Teď jedu na pár týdnu do Čech a chci tam zkusit moje úplně první pražské pouliční představení. Nechci se jako pouliční umělec živit, ale chci to zkusit a ani ne tak pro peníze jako spíš kvůli kontaktu s lidmi. Lidé jsou fascinováni pohybem. Třeba si tanec s obručí vyzkoušejí, začne je to bavit a já pro ně budu inspirací. 



Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.