Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Peníze z fotbalu dal do podnikání. Jeho kliky mají úspěch i ve světě

aktualizováno 
Patnáct let se Ivo Ulich živil jako profesionální fotbalista, hrál za české i zahraniční týmy. Vydělal dost peněz a investoval do rodinné firmy. S bratry vyrábí designové dveřní a okenní kliky a kování. Byť dnes mají o jejich výrobky zájem architekti po celém světě, začátky podnikání prý nebyly jednoduché.

Ivo Ulich, bývalý fotbalový záložník, je dnes majitelem firmy M&T. | foto: Archiv: M&T

Firmu M&T vedou tři bratři. Ivo Ulich má na starosti finance, marketing a export. Starší bratr Petr se stará o provoz společnosti, která dnes má už čtyřicet zaměstnanců. A Roman Ulich se věnuje vývoji a obchodu v Česku. Právě on navrhl kliky Minimal/Maximal, které získaly prestižní ocenění Red Dot za design a firmě z Dobrušky otevřely cestu do světa.

Jak se stalo, že se tři bratři pustí do takového nevšedního podnikání?
Byla to náhoda. Na jaře roku 1997 za mnou přišel bratr Roman a řekl mi, že firma, pro kterou pracuje, bude končit. A že se okrajově věnuje segmentu, který podle něj má potenciál a minimální konkurenci - dveřnímu kování. A zda bych do to s ním nešel. Měl jsem nějaké peníze a plánoval si, že se jednou možná do podnikání pustím. Tak jsem plány uspíšil. Založil jsem firmu, odkoupil skladové zásoby krachující společnosti a převzal kontakty zákazníků. V té době jsem hrál za Slavii Praha, firmě se věnoval hlavně bratr.

Ještě jste tedy nic nevyráběli.
Ne, byli jsme obchodní společnost, nakupovali jsme v zahraničí, hlavně v Turecku, a výrobky dál prodávali. Ale moc to nešlo, vlastně vůbec. Dva a půl roku jsem firmu dotoval. Romanovi jsem řekl, že jsem si to takto nepředstavoval. Byl jsem z toho docela zklamaný. Tehdy přišel s dalším nápadem, a to, že bychom si kliky a kování vyráběli sami. Pocházíme z města, kde je mnoho šikovných strojařů, kteří by nám vyráběli komponenty a my bychom výrobky kompletovali a expedovali. Tak jsem to ještě zkusil a dotoval dál. Ovšem pod podmínkou, že uvidím brzy výsledky.

Ivo Ulich (42 let)

  • Má za sebou úspěšnou kariéru fotbalového záložníka. Hrál za Hradec Králové, Slavii, v Německu za Mönchengladbach, Drážďany a za japonské Kóbe. V osmi zápasech nastoupil za českou reprezentaci.
  • V roce 1997 s bratrem Romanem založil společnost M&T, která se zabývá výrobou designového dveřního a okenního kování.
  • Je majitelem společnosti, stará se o finance, marketing a zahraniční obchod.
  • Ve volném čase se věnuje zejména běhu a fotbalovým exhibicím.

Roman Ulich (45 let)

  • Vystudoval střední průmyslovou školu strojní.
  • Praxi získal v ZTS Stavostroj a ve firmě, která se zabývala prodejem dveří.
  • Ve firmě M&T působí jako dvorní designér, stará se i o obchod v ČR a vývoj.
  • Za kolekci Minimal/Maximal, která vznikla podle jeho návrhu, získala společnost v roce 2013 prestižní ocenění Red Dot Design Award.
  • Ve volném čase se věnuje jízdě na kole.

Petr Ulich (48 let)

  • Před příchodem do společnosti M&T působil jako úspěšný duatlonista.
  • Ve firmě je provozním ředitelem, má na starosti výrobu.
  • Ve volném čase se věnuje běhu a ve své kategorii patří mezi nejúspěšnější běžce v ČR.

A byly?
Opravdu to začalo mít spád. Oslovili jsme malé firmy, soukromníky, a ti nám byli schopní velmi rychle dodat podle našich plánů vše potřebné. Po roce a půl už jsme byli lehce ziskoví. Hodně to bylo o pokusech a omylech, ale dařilo se.

V té době jste byl na vrcholu své kariéry a hrál v zahraničí.
O financích jsem přehled měl a řídil si je z Německa. Domů jsem se snažil jezdit co nejčastěji. Ale firma už v té době nebyla závislá na mých penězích, vydělala si na provoz i na malý rozvoj. Dařilo se jí čím dál víc. Bratr vyvíjel nové modely dveřních klik, přišli jsme na trh se speciálním povrchem satén/nikl nebo s rozetovým kováním. Vše se okamžitě chytlo. Postupem času jsme do týmu přibrali třetího bratra.

Nestává se často, že se v jedné firmě sejdou tři sourozenci. Jak to jde?
Jsme klidnějších povah, pracuje se nám spolu dobře, rozdílné názory umíme vyřešit v klidu. Je ku prospěchu věci, že máme jasně rozdělené role. Je ale fakt, že o práci mluvíme neustále, a to i na rodinných setkáních. A když se o víkendu nevidíme, tak si alespoň píšeme maily, samozřejmě většinou o práci.

V roce 2008 přišla ekonomická krize. Jak jste ji zvládli?
Dnes říkám naštěstí, že přišla. Zjistili jsme totiž, že pokud chceme fungovat dál a být konkurenceschopní, musíme řadu věcí vylepšit, změnit. Do té doby se hlídala jen čísla, nic jiného se neřešilo - interní věci, smlouvy se subdodavateli, faktury, splatnosti, reklamace. Bylo najednou nutné udělat ve všem pořádek. A také si ujasnit, co dál. Chtěl jsem další rozvoj. V té době jsem ukončil sportovní kariéru a postupně se začal zapojovat do dění ve firmě.

Už tehdy jste měl smělé plány vybudovat moderní firmu s velkou výrobní halou. To se vám také podařilo.
Pozemky v Dobrušce jsem koupil před mnoha lety, ale stavbu jsme museli odložit, než začneme vykazovat po krizi opět dobrá čísla. Se stavbou jsme tak začali v roce 2013 a o rok později ji dokončili. Tři roky před tím jsem začal hledat investora. Potřebovali jsme totiž nejenom na stavbu, ale i na další rozvoj zhruba sto milionů korun. Zkusil jsem nejprve banky, ale bylo to zbytečné mrhání energie a času. Nepůjčili mi, našemu segmentu nerozuměly. Firma pro ně byla moc malá, na potenciál nekoukali.

Uspěl jste tedy v nebankovním sektoru?
Nakonec se mi podařilo přesvědčit jednoho soukromého investora, a to zrovna v oboru, ve kterém jsem to nečekal. Ve sportu. Znám sportovce a vím, jak přemýšlejí. Že je pro ně výrobní proces těžko uchopitelný. Když bych přišel s hospodou nebo s auty, tak to ano, ale do neznámého oboru se nikomu nechce. Ovšem dotyčnou osobu jsem přesvědčil.

Fotogalerie

Jde o půjčku nebo investor získal podíl na firmě?
Splácíme mu úroky z půjčky čtvrtletně po dobu pěti let, jistinu na konci. Všechno, co jsem kdy nakoupil a co vlastním, nemovitosti, pozemky, má jako zástavu, aby byl chráněný a krytý. Úrok je vyšší než v bance, je to přece jenom rizikový kapitál, ale jsme spokojení a on myslím také.

Proč vlastně tak obrovská investice?
Chtěli jsme udělat všechno najednou, když už se do toho pustíme. Tedy vystavět nové sídlo a koupit nové technologie, abychom si některé důležité věci mohli dělat sami. Máme tak vlastní galvanovnu na povrchové úpravy, které jsou velmi důležité. K té bylo potřeba postavit halu. Také novou leštírnu a brusírnu. A ještě přikoupit další pozemky. A stalo se, co jsem předpokládal: rosteme teď velmi rychle. Otevřely se nám dveře i do jiných segmentů, protože galvanická linka má velkou kapacitu a jsme schopni dělat i pro ostatní firmy. V současnosti například provádíme povrchové úpravy komponentů do interiéru pro automobilový průmysl.

Nové zázemí má na všechny pozitivní vliv. Zaměstnanci jsou daleko spokojenější, práce není chaotická, všechno má své místo. Také firmy, které s námi spolupracují, to oceňují. Najednou vidí partnera na profesionální úrovni.

Začínali jste ve čtyřech, nyní je vás čtyřicet. Jak si kolegy vybíráte a jak se o ně staráte?
Zaměstnali jsme lidi převážně z okolí Dobrušky. Většinou jsme je všechny přijali na základě doporučení. To se nám osvědčilo. Mzdy nabízíme nadstandardní v regionu a máme i zajímavé benefity. Například vedle čtyř týdnů dovolené ještě pět dní zdravotního volna, stravenky, odměny, když se splní plán, a na náš sortiment výraznou slevu. A pořádáme různé zaměstnanecké akce, nabízíme lístky na koncerty nebo exkurze do jiných výrobních závodů.

Zajímavá povolání

Jaké výrobky dnes nabízíte a kde?
Dnes máme 43 modelů klik v různých modifikacích a povrchových úpravách. Jejich design navrhuje bratr, ale spolupracujeme také s architekty. Děláme i okenní kliky, panty, dveřní zarážky, madla, vše sladěné barevně a ve stejném designu

V minulosti jsme zkusili prodávat přes markety typu Baumax, Bauhaus, Globus. Ale opustili jsme je. Chtěli jsme jít vlastní cestou kvalitních produktů a udělali jsme dobře. Dodáváme většinou výrobcům dveří, do designových studií, pracujeme s architekty, truhláři. Máme několik zastoupení po republice i vlastní e-shop.

Vyvážíte i do zahraničí?
Na Slovensku máme pobočku, zastoupení v Polsku, na Ukrajině, v Rusku, Nizozemí, v Belgii. Výrobky ale posíláme i dál do světa, architektům i jednotlivcům. Náš cíl je být v exportu aktivnější. Mám smělý plán: a to, aby byl podíl exportu do pěti let na 50 procentech. Nyní je to zhruba 15 procent.

Na zahraniční trhy vám jistě otevřelo cestu i prestižní mezinárodní ocenění Red Dot za design v roce 2013.
Určitě to pomohlo. Tato cena má ve světě váhu. Pomáhají nám ale také prezentace na zahraničních veletrzích a reklama na dvou prestižních oborových serverech pro architekty.

Říká se, že sportovci jsou v byznysu úspěšní. Plánovanému cíli podřídí vše, mají vizi, strategii. Vy i bratři jste sportovci, co si o tom myslíte?
Souhlasím, sport vás naučí disciplíně, houževnatosti, schopnosti zvládat práci pod tlakem. Vím, že co si nevybojuji, to nemám. A také se nehroutím, když se něco nedaří. To jsou všechno vlastnosti, které v byznysu stoprocentně potřebujete.



Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.