Pro svou dceru vyrobila zdravé bonbony, dnes dodává do stovek obchodů

Jana Hrebíčková je matkou dvou dcer a zastánkyní zdravé stravy. Před pár lety vyrobila pro svou rodinu zdravé datlové cukroví. A mělo úspěch. Dnes toto podnikání její rodinu živí.

Podnikat začala na Slovensku, hned po revoluci. Protože byla šikovná krejčová, vyřídila si živnostenský list a začala šít na zakázku. „Když byla zákaznice spokojená, doporučila mě dál, takže o zákazníky jsem nouzi neměla a vlastně jsem ani nepotřebovala reklamu,“ vzpomíná na své podnikatelské začátky Jana Hrebíčková.

Jana Hrebíčková (46 let)

• Vystudovala oděvní průmyslovku v Trenčíně.
• Začínala jako krejčová.
• Od roku 2011 vyrábí a prodává datlové bonbony.
• Provozuje svůj e-shop.
• Je vdaná, má dvě děti.

Vlivem osudu nebo náhodou, po mnoha životních peripetiích, se před šesti lety ocitla v Orlických horách. V kraji, kde je o práci nouze. Nechtěla ale zůstat na pracáku, a tak dělala všechno možné. Společně s manželem využili letní turistické sezony, napekli doma chleba a ryby, a ty podávali turistům. „Byli jsme vděčni za každou stovku, kterou jsme vydělali,“ vypráví. Na uživení to ale moc nebylo. Zlom nastal před pěti lety, když Jana vyrobila své první datlové bonbony.

Jak vás to vůbec napadlo, vyrobit datlové bonbony?
Bylo to před Vánoci a moje tehdy čtyřletá dcera přišla s tím, jestli budeme mít vánoční cukroví. Já jsem ji o to nechtěla ochudit, ale snažila jsem se vařit zdravě, takže mi bylo jasné, že žádné klasické vánoční dobroty z bílé mouky a bílého cukru jí nedám. A tak mě napadlo vyrobit zdravé cukroví z datlí. U rodiny i u známých mělo obrovský úspěch.

A tím bylo rozhodnuto o podnikání?
Ještě úplně ne, ale řekla jsem si, že to zkusím. Vyrobili jsme pár desítek pytlíčků a vyrazili prodávat na vánoční trhy.

Jak to dopadlo? Datlové bonbony asi nikdo neznal, kupovaly se vůbec?
Zpočátku byli zákazníci nedůvěřiví, ale jakmile ochutnali, koupili. A během hodinky bylo všechno pryč. Prostě bomba. Byla jsem z toho raketového úspěchu úplně ohromená, a tím bylo rozhodnuto. Všude, kam jsme chodili a jezdili, nosili jsme ochutnávky, rozdávali, nabízeli a vysvětlovali. Začali jsme vyrábět, jezdili jsme po trzích a prodávali.

Musela jste do začátku podnikání investovat?
Bez investic to asi nejde. Museli jsme koupit sušičku, mixér a suroviny. Ale investovali jsme postupně. Nechtěli jsme si půjčovat. Nakoupili jsme vždy jen to nejnutnější, vyrobili, prodali a investovali dál.

Kromě vlastního e-shopu dnes datlové bonbony prodáváte ve stovce obchodů se zdravou výživou.
To je taky docela zajímavá historie. Prodávala jsem jednou na farmářských trzích a bylo hodně pod nulou, zima u stánku veliká. Kousek dál byl kamenný obchod se zdravou výživou a tak tam můj manžel zašel s ochutnávkou. A vrátil se s objednávkou na sto balíčků.

Řekli jsme si, že když o to měl zájem jeden obchod, proč ne další. A tak jsme vyrobili další desítky nebo spíš stovky balíčků, můj manžel sedl do auta a obchody postupně objížděl. Trvalo to skoro rok, ale když naše vzorky prodejci ochutnali, většinou objednali. A co nás těší nejvíce, objednávají pořád a objednávky stoupají.

Jezdíte ještě na trhy? Vyplatí se to?
První dva roky jsme prodávali hlavně na trzích. Dnes si akce vybíráme, ale já mezi lidi chodím ráda, ta zpětná vazba je pro mě něco jako hnací motor. A jestli se trh vyplatí? Když jsme někde blízko domova, tak určitě. Na druhou stranu Praha je sice finančně náročná, ale asi je nejvíc užitečná, často tam navážeme kontakty s dalšími prodejci.

Datle u nás nerostou, nemůžete si je vypěstovat na zahradě, nebylo by jednodušší vyrábět zdravé bonbony z něčeho jiného?
Máte pravdu, datle u nás nerostou a asi ani neporostou. Asi tisíckrát jsme dostali tuto otázku. A nevím, co na ni říct. Ovoce, které roste u nás, má příliš výrazné a typické aroma. Datle jsou přirozeně sladké, mají téměř neutrální chuť, takže se můžou různě dochucovat. Navíc jsou zdravé, obsahují řadu vitaminů a minerálů.

Samozřejmě taky si kladu otázku, co budeme dělat, až zanikne dovoz datlí. Snad ale nezanikne, a když tak vymyslíme něco jiného.

Co všechno dnes vyrábíte a jak vznikají recepty?
Dnes vyrábíme dvacet druhů příchutí datlových bonbonů. Recept má svůj základ a příchutě jsou v podstatě vytvořeny systémem pokus - omyl. Prvních sedm příchutí je z mé hlavy, ale nechám se i inspirovat. Manžela napadly příchutě lesních plodů, kamarádka zase snila po něčem s mátou, sousedka se svěřila, že se pořád cpe makovými buchtami. No a pak už jen přidáváte a ubíráte ingredience, převalujete na jazyku, představujete si ty lidi a děti, tu cílovou skupinu, takže tak nějak u nás vzniká dochucování. A vyrábíme také lněné sušenky.

Jak se liší výroba v začátcích a výroba dnes?
Velký rozdíl ve výrobě dnes a na začátku není. Jedině jsme si zničili veškeré domácí mlecí vybavení, tak jsme zakoupili profesionálnější. Mele to o poznání rychleji. Přestěhovali jsme se z kuchyně do pronajatých prostor. No a vychytali jsme si různé zlepšováky na ulehčení ruční práce.

Práce je opravdu pořád ruční?
Opravdu. Ořechy ručně nemeleme, to ne. Používáme jeden přístroj na umletí suché hmoty a jiný na semletí hmoty s datlemi. To je vše. Krájíme ručně keramickým nožem, balíme ručně, etiketujeme ručně.

Pytlíček datlových bonbonů stojí kolem třiceti korun. Když si představím všechnu tu ruční práci, není to málo? Jak jste stanovili cenu?
Sečetli jsme náklady na výrobu, spočítali cenu surovin, odpracované hodiny i spotřebovanou elektřinu. Pak jsme si představili obchodní partnery, kteří na výrobku také mají svoji marži. A stanovili jsme si limit, pod který nemůžeme jít. Když jsme začínali, i tak jsme byli v této kategorii sladkostí nejlevnější na trhu.

Dnes už nejste? Přibylo konkurence?
No právě! Když jsme začínali, konkurence byla jen jedna, vlastně my jsme vytvořili konkurenci již fungující firmě, tehdy monopolu na českém trhu. Dnes, když jdete do prodejny zdravé výživy, můžete najít až čtyři, pět výrobců tohoto typů sladkostí. A s nižší cenou. Je ale od pohledu jasné, že je to výroba strojní, a tomu odpovídá i cena. Ruční práce, co se týče objemu výroby, nemůže nikdy konkurovat stroji, který sype jednu tyčinku za druhou. Ale my právě na ruční práci a energii vloženou do našich výrobků sázíme, to je totiž neokopírovatelné a jedinečné. Je to jako když máte jeden recept na bábovku a deset kuchařek. Každá dělá totéž, a přece to není totéž.

Máte nějaké zaměstnance?
Zaměstnance nemáme, já sama se střídám s manželem, protože mladší dcera má teprve dva a půl roku, tak někdo z nás musí být vždycky za chůvu. Ale když jsou větší objednávky, vezmu brigádníky.

Zajímavé profese

V rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí.

Další příběhy čtěte zde.

Co považujete za svůj největší úspěch?
Největší úspěch? V soutěži Rozjezdy roku 2013, což je celorepubliková soutěž na podporu podnikatelských subjektů, jsme se umístili na druhém místě. Bylo to tehdy obrovské povzbuzení.

Úspěchem je určitě to, že se nám podařilo přesvědčit zákazníky, že naše výrobky stojí za to, aby je kupovali. Pocity velkého úspěchu zažívám pokaždé, když jsou velké objednávky. A pocitem úspěchu mě naplňuje i jen kratičký e-mail od spokojeného zákazníka.

Začít podnikat můžete i vy

Zdarma si nechte porovnat nejvýhodnější půjčky pro začínající podnikatele.

Nelitujete svého rozhodnutí podnikat? Uživí vás?
Rozhodně nelituji. Podnikání má své výhody. Nikdo vám neřídí váš čas, máte víc svobody a volnosti, i když relativní. Já vím, že musím pracovat, a pracuji každý den, abychom se uživili. Je pravda, že teď, když jsou děti už dvě, jsme si „přikázali“ volné víkendy. V této chvíli nás naše podnikání uživí celkem slušně a byla bych ráda, kdyby se nám v budoucnu podařilo vytvořit i stálá pracovní místa.

Máte ještě další plány do budoucna?
Ty samozřejmě mám. Ale nerada o nich mluvím, neosvědčilo se mi předbíhat situaci. Čas ukáže, jestli z těch mých výmyslů někdy něco bude, nebo ne. Ale nejbližším cílem je určitě dostavět vlastní výrobnu.