„Snažím se vytvářet prostředí, kde každý člen týmu může přijít s námětem na zlepšení nebo na změnu,“ říká Kristina Šumichrastová.

„Snažím se vytvářet prostředí, kde každý člen týmu může přijít s námětem na zlepšení nebo na změnu,“ říká Kristina Šumichrastová. | foto: Archiv: Kristina Šumichrastová

Našla si stáž ve francouzské firmě. Za rok už budovala novou pobočku

  • 9
Budování pobočky mezinárodní firmy úplně od základů je velká výzva, a to zvláště když je vám 26 let. Kristina Šumichrastová to zvládla a její poradenská firma má v Česku už stálou klientelu. Jak náročné to bylo?

Kristina Šumichrastová studovala práva nejprve v Brně a pak v Paříži. A právě tam se v rámci stáže dostala do firmy Alma Consulting, která se zabývá finančním poradenstvím. Netrvalo dlouho a dostala důležitý úkol: přivést firmu na český a slovenský trh.

Co vám dalo studium v Paříži? Otevírá taková věc v životopise dveře?
Studium v zahraničí je určitě přínosná zkušenost pro každého. Jste konfrontováni s lidmi z různých zemí, novými postupy práce a uvažování, učíte se v cizím jazyce a žijete v jiné kultuře. Nesmírně vám to rozšíří obzory, musíte se o sebe sami postarat. Určitě to otevírá dveře do zajímavých firem. Myslím, že dnes je to skoro mínus nemít v životopise takovou zkušenost.

Jak se liší práce ve Francii a v Česku?
Ve Francii jsem pracovala čtyři roky, z počátku v rámci stáže. Francouzi mají jižanskou mentalitu. Jsou více neformální, méně organizovaní a strukturovaní, co se týče práce. Pracovala jsem ve firmě, která měla 800 zaměstnanců a všichni, včetně stážistů, generálnímu řediteli tykali. Česká pracovní mentalita je blíže té německé, je formálnější.

Na druhou stranu jsem ve Francii třeba absolvovala nekonečné porady, kde všichni chrlili nápady, a tehdy jsem si říkala, že by možná bylo dobré, kdyby to někdo trochu kočíroval. U nás lidé spíše na instrukce čekají, vyčkávají, co jim kdo řekne. Rozdíl je také v tom, že před devátou ve Francii v kanceláři nikoho nenajdete, pracuje se pak ale do sedmi, do osmi do večera.

Kristina Šumichrastová

  • Vystudovala Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně a Université Paris Dauphine se specializací na mezinárodní obchodní právo
  • V rámci studia absolvovala stáž na mezinárodním oddělení Alma Consulting Group v Paříži
  • V roce 2010 připravila strategii vstupu firmy na český a slovenský trh, od roku 2012 je ředitelkou pro Česko a Slovensko
  • Je jí 34 let, je vdaná a má syna

Byla práce v Alma Consulting Group vaším prvním zaměstnáním?
Ano. Když studujete na univerzitě, musíte povinně absolvovat nějakou stáž. Já jsem se dostala do této firmy na mezinárodní oddělení a už jsem tam zůstala. Nemám pocit, že jsem setrváním v jedné firmě o něco přišla. Každá nová pozice, která mi byla v rámci společnosti nabídnuta, znamenala v podstatě novou práci, musela jsem se učit nové věci.

Jaký nejkurióznější problém jste ve své kariéře musela řešit?
Máme hodně klientů z výrobní oblasti. A oni často chtějí, abychom jejich výrobu viděli. Takže se mi několikrát stalo, že jsem šla na schůzku v kostýmu a v lodičkách na podpatku a nakonec poněkud nepatřičně procházela kovohutěmi mezi dělníky, kteří lili do forem olovo.

Jaký je váš pracovní kolektiv?
Snažím se, aby byl pracovní tým vyvážený, stejný počet žen a mužů. Také se snažím zaměstnávat studenty a ženy na mateřské dovolené, v rámci zkrácených úvazků. Každého zaměstnance do svého týmu si vybírám sama, protože jsem přesvědčená, že úspěch firmy je založen na lidech. Vybírám si lidi samostatné, motivované, orientované na výsledek, ale také s dostatečnou sebereflexí a pokorou.

Měla jste někdy pocit, že vás starší kolegové chtěli mentorovat?
Naštěstí ne, ale možná to je mým stylem managementu. Snažím se vytvářet prostředí, kde každý člen týmu může přijít s námětem na zlepšení nebo na změnu, sdělit mi svůj názor nebo nesouhlas.

Zajímavé profese

V rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí.

Další příběhy čtěte zde.

Je to prostě o způsobu, jakým s lidmi komunikujete. Ve vedení firem, se kterými jednám, je 80 procent mužů, často starších než jsem já. V některých případech proto cítím z jejich strany na počátku jednání mírnou nedůvěru. Ovšem když ukážu, že vím, o čem mluvím, není nikdy problém navázat vzájemnou spolupráci.

Firmu jste přivedla na český a slovenský trh. S čím jste se musela vypořádat?
Jde o docela konzervativní trhy. Je proto těžké si získat důvěru firem a udržet si ji. V začátcích bylo především náročné se na trh vůbec probojovat a trvalo dva tři roky, než jsme si vybudovali jméno. Samozřejmě pomohlo renomé celé skupiny a následně také spokojenost prvních klientů s našimi službami.

Zabýváte se šetřením nákladů. V čem chtějí firmy ušetřit?
Ve všem. My se v Česku zaměřuje na poradenství v oblasti financování inovací a dotací. O dotace mají firmy obrovský zájem. Naopak, odčitatelnou položku na výzkum a vývoj nevyužívá zdaleka tolik firem, kolik by mohlo. Důvody jsou různé: neznalost legislativy, obavy z finanční kontroly, nedostatek času a kapacit. Tyto firmy tak přicházejí o zajímavé úspory.

Když chce někdo ušetřit, nedělá si vlastní analýzu?
Je zajímavé, že v době finanční krize naopak poptávka po našich službách vzrostla, firmy se začaly více o možnosti úspor a dostupných financování zajímat. My pracujeme na principu „success fee“, tedy naše provize je pouze podíl z reálných úspor.

Jaké lidi do kolektivu nebrat?

Ty s vnitřním pohonem. Rozvrátí firmu, tvrdí expert

Ilustrační snímek

Pokud si firma odčitatelnou položku na výzkum a vývoj nebo žádost o dotace zpracuje sama, sice se nemusí dělit o úsporu, ale zaměstná tím nad rámec běžné pracovní náplně hodně svých zaměstnanců. Může se taky stát, že žádost nebude zpracována dobře a firma financování nezíská, nebo dokonce bude muset platit finančnímu úřadu sankce, vracet získanou dotaci.

Jaké to je v necelých třiceti letech budovat novou pobočku?
Rozbíhání pobočky v Česku byla skvělá zkušenost. Začínala jsem úplně od nuly, v České republice jsme neměli ani jednoho klienta, žádné reference ani zkušenosti z trhu. Na centrále existovala metodika pro vstup společnosti do nové země, ale všechno se muselo přizpůsobit českému trhu, legislativě a potřebám potenciálních klientů.

Byla to cesta do neznáma, vzrušující výzva, ale také hodně stresu a práce. Neměla jsem ze začátku žádný tým, pouze finanční podporu centrály. Pustila jsem se do toho tak trochu po hlavě, bylo mi tehdy 26 a ve firmě jsem byla rok. Nebyla to výjimka, že jsem takovou práci dostala, podobně to naše firma zrealizovala v Maďarsku nebo v Belgii, kam poslala mladého člověka vybudovat celou pobočku a dopadlo to velmi úspěšně.

Jste mladou ředitelkou firmy, jaké to je a kolik máte volného času?
Zahraniční firmy dávají šanci mladým zaměstnancům, aby ukázali, co v nich je. Volného času mám málo, ale když vyšetřím chvilku, trávím ji se synem. Jinak se věnuji třeba tanci a literatuře. Slaďování práce a rodiny není úplně jednoduché, hodně záleží na partnerovi, ale když se chce, jde to.

Já jsem ráda, že ode mě nikdo nečeká, že když přijdu domů, tak budu vařit večeři. Můj manžel je Francouz a ženy ve Francii si v rámci rodiny vybudovaly silné postavení, v tomhle jsem měla výhodu. Role v rodině a domácnosti proto máme rozdělené rovnoměrně, tím pádem se dá vše stíhat. Volný čas je možné mít. Odložíte telefon a od páté do osmé večer nepracujete. Ovšem i pro mne to občas znamená hodně sebekázně.

Jste workoholička?
Alma je moje druhé dítě, mám práci strašně ráda. Takže někdy mám problém se od práce odtrhnout, ale snad to není workoholismus, prostě mě to baví. Chci, aby všechno klapalo, aby firma rostla, byla úspěšná a zaměstnanci spokojení.