Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Začínal s pilou a svářečkou, dnes montuje haly po celém světě

aktualizováno 
Má pobočky v několika zemích světa, dvě stě zaměstnanců, prestižní zakázky. Podnikání Libora Musila, se kterým začal před 25 lety v opuštěném cukrovaru, se rozrostlo do velkých rozměrů. Daří se mu jak u zákazníků, tak u odborné veřejnosti. Ta prohlásila jeho společnost Liko-S za Rodinnou firmu roku.

Ve společnosti Liko-S pracuje celá rodina. Manželé Musilovi, jejich syn Jan, dcera Hana a zeť Orraine. | foto: Archiv Libora Musila

Příběh Libora Musila je trochu jako z pohádky. Do podnikání se pustil hned po revoluci se svým tchánem. Opustil dobré místo technologa výroby ve státní fabrice na elektromotory a vrhl se do stavění hal v tehdejším Československu a v Německu. Bylo mu 26 let a chtěl pracovat svobodně a na svém.

Jak vzpomínáte na začátky podnikání v 90. letech? 
Na tu dobu moc rád vzpomínám, i když si už nyní nedovedu představit, jak jsme to vůbec zvládli. Naše první technologické vybavení byla svářečka, kterou jsem vzal z domu společně s nářadím, vypůjčená strojní pila na profily s autogenem a to vše umístěné v nezateplené hale ve zkrachovalém cukrovaru.

Vítěz soutěže

Porotci v soutěži Equa bank Rodinná firma roku 2014 ocenili na Liko-S nejenom její ekonomické výsledky, ale právě i úsilí majitele firmy, kterému se podařilo z ničeho, vypracovat na jednoho z evropských lídrů ve své oblasti. Společnost se zaměřuje na výrobu a montáž halových objektů, montovaných budov, zámečnickou práci na zakázku.

K mému manažerskému vybavení patřil stolní telefon, kterému se ve vymrzlé kanceláři nevracel číselník do původní polohy, obstarožní psací stroj a od tchána vypůjčená Škoda 120. S manželkou, která se také pustila v té době do podnikání, jsme na konci měsíce vraceli flašky od nápojů, abychom měli peníze na jídlo pro nás a malou dcerku. 

Ale po čase se podnikání začalo rozjíždět, že?
Naším zákazníkem byl každý, kdo chtěl něco postavit. Ale v té době u nás takových investorů nebylo mnoho. Každý čekal, co vlastně bude. Byla to překotná léta. Pak ale přišla první zakázka, hala pro státní podnik Ferona v Brně. Ta hala tam slouží dodnes. 

Chtěl jsem už od začátku pracovat i pro zahraniční partnery. Tak jsem bez znalosti jazyka vyrazil obchodovat do Německa. Po mnoha patáliích jsem časem získal první zakázky na haly ve východní části země a také kontrakt na dodávky stolků na tapetování pro síť hobby marketů v západní části Německa. Takže místo cukru, odjížděly celé dva roky ze slavkovského cukrovaru kamiony plné tapetovacích stolků za německými kutily.

Půjčil jste si peníze do začátku?
V úplných počátcích jsme měli pouze pár tisícovek, které poskytl tchán. Já neměl ani vindru, a tak nezbylo než požádat dodavatele o delší splatnosti a zákazníky, aby platili dopředu. Jednoduchá matematika. Později se nám na provoz podařilo získat úvěr u okresní banky. To v té době nebyl tak velký problém, i když úroky byly přes 10 procent.

Jak se firma postupně rozšiřovala? 
Najednou jsme rostli přímo raketově, takže jsme měli do tří let 300 zaměstnanců. Bylo to neuvěřitelné, zakázky se jen hrnuly. Tenkrát jsme udělali za týden tolik práce, kolik nyní udělám za půl roku. Nebyly mobily ani fax, takže jsme všude museli být osobně a já najezdil ve škodovkách po Evropě ročně 200 tisíc kilometrů.

Buďte úspěšní

Nastartujte svoji profesní kariéru na jobDNES.cz. Vybírejte každý den ze žhavých pracovních nabídek.

Nevím, na jaký pohon jsme to tenkrát jeli, ale myslím, že to byla výbušná směs radosti ze svobody, víry v krásnou budoucnost a chuti něco rychle dokázat. V rozkvětu nám ze začátku pomohly zakázky v rekonstruované východní části Německa a záhy zastupování špičkových západních firem ve střední Evropě. Hodně jsme se od nich naučili a brzy jsme je také přerostli.

Dnes jste se „ustálili“ na dvou stech zaměstnanců. Máte problém stejně jako řada podniků najít vhodné lidi? 
Lidi nenabíráme, ale pečlivě vybíráme. Na jedné straně je důležitá jejich odbornost, ale na druhé straně musejí mít osobní předpoklady, aby se sžili s naší firemní filozofií, a to je pro některé lidi příliš náročné. Pokud chceme pracovat na špičce v oboru, tak si všichni musíme uvědomit, že tam fouká.

Lovit v dnešní zhýčkané a špatně vzdělané populaci houževnaté odborníky do obchodu, do přípravy projektů, do výroby a na montáže, je opravdu potíž. Výběr, dovzdělání a výchova nového pracovníka nás stojí mnoho peněz. Tím se zdražuje naše práce. Částečně tento problém řešíme svým vlastním systémem vzdělávání. Ale je potřeba, aby se tímto zabývali lidé zodpovědní za vzdělávání v naší zemi a placení z našich daní.

Když už jsme se dostali k té firemní filozofii, viděla jsem, že vydáváte pro zaměstnance vlastní firemní časopis. To je zajímavý nápad.
Vydáváme ho už sedmnáctým rokem a od běžných časopisů se liší tím, že autory příspěvků jsou naši kolegové nebo blízcí spolupracovníci. Pomáhá v komunikaci, která je jedním z pilířů naší firemní strategie. Lidé si tak každý měsíc mohou přečíst aktuální informace ze života společnosti a jejích zaměstnanců.

A zaměstnancům šijete oblečení.
Chceme být identifikovatelní. Uvnitř i navenek. Oblečením i chováním, na které klademe velký důraz. K image moderní firmy prostě patří i firemní oblečení. A máme nejenom účelné, ale i slušivé modely. Nejenom pro zaměstnance ve výrobě, ale i na administrativních a manažerských pozicích. A oceňují to nejenom zaměstnanci, ale i partneři a spolupracovníci firmy.

Zaměstnanec i zákazník je pro nás partnerem, který zasluhuje být v centru pozornosti. Přesně v duchu baťovských tradic, v duchu poctivého a společensky přínosného podnikání.

Říkal jste, že jste vždy chtěl spolupracovat se zahraničními partnery. Dnes máte pobočky v mnoha zemích včetně Indie. Jaký je objem vašeho exportu?
Firma má tři divize a každá má svůj export. Takže vývoz příček představuje 40 % z obratu divize Interiéry, vývoz Chytré izolace a Živých staveb je 20 % pro divizi Energy a nejlépe je na tom Kovovýroba, která vyváží 95 % svých technologických linek z nerezových ocelí. Výrobky ze stavebních divizí jdou především do západní Evropy, kovovýroba vyváží do celého světa.

Získali jste titul Rodinná firma roku. Kolik členů rodiny v Liko-S pracuje?
Ve firmě pracuji s manželkou téměř od začátku. Po dokončení vzdělání v Anglii se k nám připojil syn Jan a potom také dcera se svým manželem z USA. Naše děti žily s firmou od malička, protože jsme firemní věci museli řešit i před nimi a hodně věcí jsme jim vysvětlovali. Vyrůstali v takovém podnikatelském inkubátoru a nyní z nich máme radost, když je vidíme při práci.

Snažíme se věci řešit v klidu, ale ne vždy to v dnešním byznysu jde. Někdy je třeba dát prostor emocím. Naše rodina se každý den učí při práci spolu pěkně a efektivně komunikovat a nevyhýbáme se tomu ani při rodinných akcích. Není možné mít na jedné straně výhody plynoucí z vlastnictví firmy a na druhé straně tomu něco neobětovat. Jsme s manželkou velmi rádi, že se naše děti rozhodly pracovat v naší rodinné firmě.

Jaké máte plány do budoucna?
Nyní nechceme společnost příliš rozšiřovat. Chceme zůstat střední firmou zaměřenou na dokonalý servis pro naše zákazníky. Ale vedle toho chceme, aby naše podnikání bylo i intelektuálním dobrodružstvím pro členy naší rodiny a naše zaměstnance. Z toho důvodu investujeme mnoho peněz do vývoje nových produktů, do nových trhů, kde se stále máme co učit.



Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.