Kdy vás napadlo podnikat sama na sebe?
To je docela dlouhá historie. Po gymnáziu jsem začínala jako obchodní asistentka v softwarové společnosti, která z pěti lidí vyrostla ve velkou mezinárodní úspěšnou společnost. Měla jsem velké štěstí, že jsem u toho mohla být. Byla to obrovská škola a byl to úžasný kus života, kdy jsem mohla pracovat s inteligentními lidmi, kteří jsou dodnes mými nejlepšími přáteli.
Pak nechápu, proč jste z firmy odešla?
Začínala jsem, jak se říká, od píky a dosáhla jsem postu obchodní ředitelky. Jenže najednou jsem měla pocit, že to, co jsem chtěla, už jsem dokázala. Práce pak byla každý den stejná a mě to ubíjelo. A ubíjelo mě i to, že nemůžu nic měnit a dělat práci tak, jak chci. Myslím, že přesně tomu se říká syndrom vyhoření. Já jsem typ člověka, který, když něco nemůže změnit, tak jde raději pryč. A přesně to jsem před čtyřmi lety udělala. Šla jsem z firmy pryč.
To už jste měla podnikání zajištěno?
Zajištěno jsem neměla vůbec nic, prostě jsem jednoho dne dala výpověď a teprve potom si šla vyřídit živnostenský list.
Nebyl to trochu risk?
S odstupem času uznávám, že to bylo riskantní rozhodnutí a chápu mého tátu, když mě od toho zrazoval. Ale dnes je na mě pyšný a to mě moc těší. Udělala bych to znovu. Život je příliš krátký na to, abych někde seděla, i když na slušně placeném místě, a byla nespokojená, takže proč to nezkusit.
Věděla jste od začátku, v čem chcete podnikat?
Chtěla jsem podnikat v něčem, co je mi blízké. Takže mi bylo jasné, že ryby prodávat nebudu. Boty mě napadly proto, že s nimi mám celý život problém. Mám nohu číslo 43 a koupit pěknou botu v tomto čísle nikdy nebylo jednoduché. Vlastně jsem jen našla a vyplnila mezeru na trhu.
Do půl roku jste otevřela obchod.
Ano, do půl roku jsem otvírala obchod. Mně se to ale zdálo dlouho. Jenže než najdete vhodné dodavatele, tak to přece jen trvá. Já jsem nejdříve sedla do auta a objela několik veletrhů v Evropě, boty jsem okukovala, zkoušela, domlouvala dodávky a hledala dodavatele, kteří budou šít i malé série.
Kolik jste musela investovat do začátků podnikání? Do vybavení prostor, do zboží, do reklamy?
Počáteční investice byla zhruba půl milionu korun, ty peníze jsem ale měla našetřené, takže jsem si naštěstí nemusela brát úvěr. Největší investice byla do nákupu zboží. Krámek jsem zařídila a vybavila za pomoci přátel. Můj první obchod byl na hlavní ulici a díky tomu si mě zákazníci všimli. Já jsem přesvědčená, že nejlepší reklama je tichá pošta. Tedy spokojený zákazník, který svou zkušenost předá dál. Je mi líto utratit za placenou reklamu desetitisíce. Víte, kolik za to můžu mít v obchodě pro své zákaznice bot? Ale párkrát jsem investovala za reklamy v metru, takové ty malé rámečky. Jen pár kusů rámečků. A i když mě od toho PR specialisté odrazovali, i díky tomu přišlo několik nových zákaznic.
Proč zrovna název Cliché shoes? Proč ne třeba Lindiny botičky, když jsme v Česku?
Ženy milují boty a to je klišé. Bohužel stejně tak je klišé, že velké boty se nedělají hezké. A já jsem pro nás chtěla udělat nové klišé, že i velké boty mohou být krásné. Lindiny botičky? No vidíte, to mě nenapadlo. Ono ale ve velikosti 43 to už opravdu nejsou botičky. A ani nechci, aby byly Lindiny. Chci, aby šly do světa a byly mých zákaznic.
Proč nenakupujete v Česku? Nejsou tady hezké boty?
Já bych vážně moc ráda nakupovala obuv od našich výrobců. Ale kde jim je konec? Mně se nepodařilo zatím najít nikoho, kdo by v ČR šil a dodával obuv v takových designech, jako se mně líbí. Šijí se tady překrásné boty, ale to jsou boty na míru a také jim odpovídá cena. Není to běžná konfekční obuv. A tak raději beru tu konfekci od zahraničních výrobců.
Jak stanovujete prodejní ceny? Máte nějakou přesně stanovenou marži?
Tak to opravdu nemám. Ceny dělám podle sebe, kolik bych za ně byla ochotna dát já. Já vím, to asi není úplně obchodnický přístup, ale je to přístup lidský. A myslím, že to zákaznice vědí, a i proto se k nám vracejí.
Linda Vaňková (37)
|
Vyděláváte? A už se vám investice do podnikání vrátila?
Vydělávám a uživím se. Samozřejmě na Pařížskou nakupovat nechodím, ale to bych nechodila, ani kdybych měla volné miliony na kontě. A to opravdu nemám. Nemám ani super auto. Ale mám kde bydlet, mám co jíst a hlavně mám práci, která mě baví. Asi žádná investice do podnikání se vám tak úplně nevrátí. Já zatím většinu toho, co vydělám, investuji do nákupu dalšího zboží. Mám sice více peněz, než jsem měla před čtyřmi lety, když jsem začínala, ale většinu peněz mám právě ve zboží. Asi tolik, že by to stačilo na malý baráček někde u Plzně.
Vy sama boty i navrhujete?
Poslouchám zákaznice, co by si přály. Zkouší botu a pak řeknou, no kdyby bota měla jinou barvu, jiný podpatek, jiný materiál. A já to pak domyslím, navrhnu a nechám ušít. A většinou v tu chvíli už vím, komu botu nabídnu. Zhruba čtyřicet procent zboží jsou moje návrhy.
Kde šijete?
Moc ráda bych šila v Česku a zkoušela jsem to, ale tady to bohužel nejde. Já mám zájem o malé série, a kdybych je nechala šít tady, boty by stály osm tisíc a na to nemám vybudovanou klientelu. Takže šiju ve Španělsku a v Portugalsku, tam mají výrobci navíc i cit a šmrnc. Ale připravuji výrobu kabelek, a ty budeme vyrábět v Česku v chráněných dílnách.
Máte i svůj e-shop. Copak se dá bota koupit přes internet? Botu přece musím vyzkoušet. Nemáte pak problém s tím, že se vám boty vracejí?
Dnes je to tak, že kdo není na internetu, jako by nebyl. E-shop měl ale původně sloužit spíš jen jako katalog, aby zákaznice viděly, co máme a zda pro ně má cenu se k nám vypravit. Samotnou mě překvapilo, jaký byl zájem. A kupodivu, jen malé procento bot se vrátí, většina zákaznic je spokojená. Já se snažím boty nejen vyfotit, ale i popsat vlastní postřehy, že třeba je bota širší, nebo naopak reálně menší, než je uvedené číslo, takže doporučuji objednat větší velikost. Poslední rok ke všem modelům, které nabízím, u každé velikosti uvádím přesnou délku stélky, skutečně měřím každý model ve všech velikostech. Ano, je to práce navíc, ale mně se určitě vyplácí.
Obchod je otevřený od pondělí do pátku od desíti od rána do sedmi do večera. Jak to všechno sama zvládáte?
Otevřeno do sedmi mít musím. Pamatuji si, že když jsem byla zaměstnaná, těžko bych zašla do obchodu, který zavírá v pět, to bych nestihla. A já jsem tady pro zákaznice, takže když mi zavolají, počkám na ně i déle, nebo otevřu v sobotu. Ale máte pravdu, někdy to zvládám těžko, pracuji na 150procent. A uvědomuji si, že kdybych měla rodinu a děti, takhle by to nešlo. V obchodě jsem do sedmi, večer ještě vyřizuji e-maily, fotím nové boty, dávám nové nabídky na e-shop a v mezičase ještě skočím na poštu s balíky z e-shopových objednávek. Dokonce funguji i jako pojízdná prodejna. O víkendu jezdím na výlety, a pokud mám některou ze stálých zákaznic po trase a zákaznice napíše, co potřebuje, já botu změřím, vyzkouším, nabalím do kufru a přivezu. Ale už jsem se aspoň naučila, že v devět večer vypínám telefon.
Zajímavé profeseV rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí. |
Dosáhla jste postu obchodní ředitelky a slušně jste vydělávala. Nelitujete vašeho rozhodnutí?
Určitě nelituji. Mě baví prodávat. Vím, komu co doporučit, všechny boty znám do detailu. Zkouším je, měřím, vím, co komu bude sedět. Samozřejmě každý den opravdu není růžový, občas se z návalu práce hroutím, občas mám i slzy na krajíčku. Například když zavolá dodavatel, že zapomněl vyřídit moji objednávku a já vím, že výroba trvá několik měsíců a to už bude po sezoně. Ale pak se v obchodě staví zákaznice, aby mi poděkovala, a přinese upečený koláč. Nebo přijde SMS zpráva: jsem na svatbě a vaše boty mi všichni chválí. A když víte, že lidé oceňují to, co děláte, dodá vám to nejen úsměv na tváři, ale i spoustu další energie.
Považujete se za úspěšnou podnikatelku? A máte nějaký recept na úspěch?
Já jsem přesvědčená, že úspěšné podnikání není jen o penězích, ale i o srdci. A já tu práci dělám i srdcem. Dokázala jsem to sama, úspěch i neúspěch je pouze na mně. Jen šéfová mi občas leze na nervy, je pořád všude. Ale vážně, co je to úspěch? A jak se měří? Já za sebe hodnotím jako úspěch to, že obchod funguje a že se zákaznice vracejí.
