A dva tři, dva dva tři… v paláci Charitas na pražském Karlově náměstí začínají právě taneční pro středoškoláky. Je tu asi padesát párů, které se vlní do rytmu hudby. Snaží se napodobit ladné kroky mistra Jakuba Vavrušky s partnerkou, kteří víří sálem. Taneční školu si Jakub otevřel před jedenácti lety a každý rok má v kurzech víc a víc lidí. "Člověk se ale musí pořád strašně snažit, aby lidé odcházeli spokojení a řekli o vás dál," říká o svém podnikání mladý mistr.
Může se hoditBuďte úspěšní. Najděte si práci na jobDNES.cz. Denně žhavé pracovní nabídky. |
Změnil jste úplně profesi - z novináře tanečník.
Věnoval jsem se tancování odmalička. Chodil jsem dlouhá léta do baletu a pak jsem v patnácti letech začal tančit latinskoamerické tance. Na vysoké škole jsem taneční soutěže opustil. Jenže spolužáci chtěli nějaké kroky naučit. Pronajal jsem si tehdy sál přímo u vysokoškolských kolejí a otevřel svůj první kurz. A ještě než skončil, měl jsem další zájemce. Nakonec jsem ho opakoval osmkrát.
Pak jste žurnalistiku dokončil a nastoupil do tištěných médií.
Práce v médiích mě bavila, ale odmítnout zájemce, kteří chtěli naučit tančit, jsem neuměl. A zrovna v té době v paláci Charitas končila taneční škola Unger. Tak jsem si sál pronajal a zkusil vypsat první čtyři večerní kurzy pro dospělé. Měly úspěch. Další rok jsem otevřel i kurzy pro mládež, a to už jsem věděl, že se to nedá při práci stíhat. Musel jsem se rozhodnout, čemu se chci věnovat. Dal jsem přednost podnikání. Tancování je pro mě život.
Škole věnujete běžně dvanáct i čtrnáct hodin denně.
Nevadí mi to, ta práce je pestrá a baví mě. Jednou objednávám sály, domlouvám se s kapelami, zajišťuji catering, vymýšlím programové věci. Jindy se zase věnuji marketingu, mám řadu jednání a schůzek s klienty, vymýšlím co dál, co nového nabídnou, kupuji techniku, zajišťuji reklamu… To představuje desítky hodin práce za týden. Abych věděl, co lidé chtějí a na co se ptají, beru si jeden den v týdnu na starosti také naší infolinku. A po večerech tančím. Nechci být jen tím, kdo školu řídí.
Kolik máte zaměstnanců?
V hlavním pracovním poměru jen dva na účetnictví, administrativu a provoz. Osmnácti tanečním lektorům platím honoráře, asistenti a další pomocníci pak pracují jako brigádníci.
Jakou formu reklamy jste pro svůj byznys zvolil?
Kromě internetových stránek, které jsou v dnešní době základem podnikání, distribuujeme po školách letáky a plakáty s nabídkou kurzů, jsme na Facebooku. Nechal jsem si udělat od jedné firmy průzkum, na základě čeho si lidé vybírají taneční školu. Na prvním místě bylo doporučení známých a přátel. Důležitá je také lokalita sálů a pak samozřejmě cena. Ta je ale srovnatelná ve všech školách, nikdo si nedovolí nějaký cenový výstřelek.
Sály máte prestižní – vedle paláce Charitas provozujete taneční ve Slovanském domě a Obecním domě.
Jsem opravdu pyšný na to, že je mám. Pro každou školu jsou sály vizitkou, kterou se chlubí. Jsou lidé, kteří vyloženě chtějí do reprezentativních prostor. Chtějí si taneční užít se vším všudy. Když jsem loni domlouval pronájem Obecního domu, troufl jsem si rovnou na Smetanovu síň, na jeden z největších sálů v centru Prahy. Pronájem stojí několik set tisíc korun, takže to byl risk, který se ale vyplatil. Letos mám v kurzech plno.
Za taneční platí mladí lidé v průměru tři tisíce korun. To není moc.
Není, reálná cena je mnohem vyšší. Ale taneční nemají být je pro bohaté, má si je dovolit každý. Patří k základnímu vzdělání.
Tak co vám vydělává?
Mám ještě kongresové centrum. Sál na Karlově náměstí nabízím firmám a spolkům na různé školící a vzdělávací akce. Využije se tak v době, kdy se v něm zrovna netančí. Ekonomika kongresového centra a taneční školy je provázána.
Vydělané peníze vracíte do podnikání?
Když jsem dělal ještě v médiích, napsal jsem rozhovor s podnikatelem Radimem Jančurou. Ptal jsem se ho tehdy, jak k tomu podnikání přistupuje, a on řekl, že téměř veškerý zisk dává zpátky do firmy. Dělám to stejně. Takže například jsem nedávno koupil světelnou rampu a americké reprobedny dohromady za víc než půl milionu korun. Zároveň jsem tím mohl omezit subdodavatele, kteří nám na plesy ozvučení a osvětlení zajišťovali.
Změnila se podoba tanečních za poslední roky?
Musíme držet krok s mladými lidmi, aby je tanec bavil. Je to tisíc a jeden detail, který hraje roli. Tak například v oblečení: dřív kluci do tanečních nosili jen bílou košili, černého motýlka a černé sako, samozřejmě rukavičky. Ale my na tom nelpíme, když bude mít kluk červenou košili nebo modrou kravatu, tak ho domů nepošlu.
Na prodloužené zveme mladé kapely a ne bigband plný bělovlasých pánů. A těch 18 lekcí tanečních doplňujeme speciálními hodinami, například latino či country lekcí, kdy mladí lidé přijdou tematicky oblečení. Jedna hodina je věnována diskotékovým a moderním tancům, které učí lektoři hip hopu. Součástí kurzů je také lekce stolování a etikety.
Nabízíte taneční i pro dospělé. Jaký je o ně zájem?
Jde to. Nabízíme kurzy pro páry, které už mají odrostlé děti a hledají společnou aktivitu. A pořádáme též kurzy pro vysokoškoláky, a ačkoliv je to v názvu, účastníci nemusejí studovat vysokou školu, stačí, když budou ve věku od 20 do 30 let.
A jaké máme plány do budoucna?
Hlavně se nesmím zastavit, ustrnout, je pořád co vylepšovat, inovovat věci. Například letos jsme zavedli studijní sekci, že si naši tanečníci mohou na internetových stránkách přes chráněný přístup najít jednotlivé taneční kroky a mohou si je doma trénovat. Neustále se snažím nabízet něco nového.
