Z hotelové restaurace, kde pracoval jako manažer, chodil domů v pět. "Přece nebudu jen tak sedět doma, chtělo by to nějakou brigádu, abych se nenudil,“ řekl si jednou Vladimír Lambl. A napadlo ho, že by mohl žehlit prádlo. "Vždycky mě to bavilo. Tak jsem to spočítal a nabídl veřejnosti."
Udělal si webové stránky a služba si zakrátko našla zákazníky. "Ocenili, že dělám postaru, jako naše babičky. Vyprat, usušit, nakropit, zabalit, nechat v sáčku provlhnout a pak klasickou nerezovou žehličkou bez napařování vyžehlit. Košile musí zvonit," dodává Vladimír Lambl.
Ze začátku jste žehlil po večerech při práci.
Trvalo to asi rok, ale pak už toho bylo moc. Podal jsem v hotelu výpověď a začal žehlit na plný úvazek. Dvanáct, čtrnáct hodin denně. Svou službu jsem od začátku nabídl i s dopravou, takže jsem dopoledne žehlil, pak rozvážel a vyzvedával koše s prádlem, zase žehlil, zase jezdil, žehlil, a tak pořád dokola.
Může se hoditNajděte si práci, která vás bude opravdu bavit na jobDNES.cz. Zaujměte potencionálního zaměstnavatele kvalitním životopisem. Vygenerujte si jej na jobDNES.cz. |
Nelitoval jste po čtrnácti hodinách žehlení, že jste změnil profesi?
Je to pět let, co jsem se do toho pustil, a zatím jsem nelitoval. Žehlil jsem u televize, znal jsem v té době všechny seriály, které běžely. Byl jsem na ně expert. Kamarádi, kteří nestihli nějaký díl, mi pak volali, co se událo nového.
Jak jste stanovil ceny?
Jednoduše – spočítal jsem počet vyžehlených košil za hodinu a pak náklady na energie. Za práci jsem si vzal stovku. Začínal jsem na čtyřech košilích za hodinu a postupně jsem se dopracoval k osmi až deseti. Vydělával jsem dvacet tisíc měsíčně.
Žehlení jako podnikatelský záměr napadne málo koho...
Když jsem někomu řekl, jaký mám byznys, divil se. Řada známých mi tvrdila, že by za žehlení nic neplatila, vždyť to přece udělá manželka. Lidé si neváží volného času. Vědí, že si za hodinu v práci vydělají 100, 200, 500 korun, ale hodnotu volného času, kterého je mnohem méně, a je vzácnější, už nespočítají. Naštěstí nejsou takoví všichni. Mám ale i několik zákaznic, ke kterým jezdím pro prádlo výhradně dopoledne, aby manžel nevěděl. Někde si tu pětistovku za koš prádla ušetří a jdou raději s kámoškou na kafe.
Jak jste získával nové zákazníky?
Dostat se k zákazníkovi bylo nejtěžší. Zkoušel jsem všechno možné – inzeráty v místních novinách i v těch, co se rozdávají v metru. Tisíce letáčků jsem donesl na poštu, aby mi je dávali do schránek. Z toho byl jeden zákazník. Pak jsem zkoušel objíždět satelitní městečka, ale uvědomil jsem si, že tam mají asi často paní na úklid, která i žehlí. Z toho také nebylo nic. Nezabraly ani slevové kupóny.
Co bylo tedy nakonec úspěšné?
Dobře mi slouží webové stránky Vyžehlenákošile.cz, je to taková výkladní skříň, která musí být jednoduchá a hezká. Hodně zabrala reklama na autě. Lidé se z ní ovšem musí rychle dozvědět o jakou službu jde a zapamatovat si kontakt. Vůbec nejlepší je pak osobní doporučení.
To říká hodně podnikatelů.
Začínám na tom stavět svoji marketingovou strategii. Když u mě budete žehlit, někomu mě doporučíte a on přijde, tak vám odečtu 7 procent z vaší zakázky. Když přijde desetkrát, tak vy budete mít zlevněných deset košů prádla. Vyplatí se mi to. Když totiž nového zákazníka získám, tak už si ho většinou i udržím.
Vraťme se k začátkům vašeho podnikání. Před třemi lety jste otevřel prádelnu...
Bydlíme ve 2 + kk a pro tašky s prádlem už nebylo kam šlápnout, všude visely košile. Navíc po celém bytě byl bílý povlak prachu, kterého se prakticky nešlo zbavit. Tak jsem sedl k internetu a hledal vhodné prostory. A měl jsem obrovské štěstí. Narazil jsem na inzerát, ve kterém někdo nabízel přenechání vybavené prádelny a ještě k tomu v Modřanech, kde bydlíme. Šel jsem do toho.
Zajímavé profeseV rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí. |
Musel jste si na to půjčit?
Ne, měl jsem něco našetřeno, takže jsem původního majitele vyplatil a převzal od něj všechny leasingy na pračky, mandl a sušičky. Zůstala mi i původní klientela, což jsou různé hotely, restaurace, kavárny, lékařské ordinace. Bylo mi jasné, že s žehlením před televizí je konec a že si musím najít zaměstnance.
Našel jste?
Nebylo to ale jednoduché. Přijal jsem maminku přítelkyně, která byla v důchodu a o níž jsem věděl, že pracuje za dva. K ní jsem našel přes inzerát ještě jednu starší paní. Ale to nebylo ono. Tak jsme se rozešli. Zrovna v té době přišli ke mně do prádelny starší manželé, oba sluchově postižení, zda náhodou nemám volné místo, alespoň pro jednoho z nich. Nyní zaměstnávám oba, paní pere a žehlí a pán mi jezdí s autem. A jsou perfektní.
A ještě zaměstnáváte na částečný úvazek svou handicapovanou sestru.
Ano, nerad telefonuji, tak za mě obvolává restaurace, hotely a nabízí naše služby. Víte, uvědomil jsem si, že handicapovaní to na trhu práce nemají jednoduché. Zdravý, mladý člověk s trochou inteligence si práci vždycky najde, ale tihle handicapovaní mají potíž. A tohle je přesně práce pro ně. Potřebují akorát trochu jiný přístup. Uvažuji o tom, že bych s kamarádem otevřel v západních Čechách pobočku, která by byla chráněnou dílnou. Vyzkoušíme, jak to funguje nebo nefunguje a když tak to rozšíříme ještě dál.
Už tedy nežehlíte, ale šéfujete tak trochu rodinnému podniku.
Provoz prádelny koordinuji, domlouvám zakázky, snažím se vymýšlet nové služby, ale když je potřeba, tak jdu a žehlím nebo mandluji.
Konkurence je v oboru velká, vám se ale daří. Čím to je?
Jako malá prádelna nemůžu dojít k cenám, které nabízejí velkokapacitní podniky. Ale zase mohu zákazníky nalákat na služby, které jsou prostě "špígl nýgl". Nabízíme doplňkové služby – zašíváme knoflíky, opravujeme zipy, upravujeme oděvy. Pro prádlo si přijedu k zákazníkovi domů, do práce, do fitka, na golf, prostě kamkoliv a téměř kdykoliv. Svým zákazníkům říkám: "Nerad jezdím jen před 6 ráno a po 11 večer."
