Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jsem Velké ucho. Živím se tím, že naslouchám lidem, říká žena

aktualizováno 
Marie Zemanová je jedno velké ucho. Schází se s lidmi, naslouchá jejich příběhům a pomáhá jim najít cestu v těžkých životních situacích. Novinářku k tomuto zaměstnání přivedla únava z práce, ale také její hendikep. Jak se jí zhoršoval zrak, hledala jiný způsob obživy.

Nejčastěji se Marii Zemanové vypovídávají z životních problémů lidé takzvané sendvičové generace. | foto:  František Vlček, MAFRA

Jste novinářka a dlouho jste pracovala v hlavních českých redakcích, například také na iDNES.cz. Co rozhodlo o změně profese?
Klíčové je slovo dlouho. Vášeň se postupně měnila v rutinu a po skoro 20 letech bylo jasné, že se čas naplnil a je třeba jít dál. Najednou jsem cítila, že chci svou energii a čas věnovat vlastnímu projektu, sdílet své hodnoty a využít všechny své zkušenosti a talenty.

Rozhodl i můj zdravotní hendikep: od narození jsem viděla jen na levé oko, nemám v pořádku rohovku, čočku a celý systém oka je hodně přetížený. A to se zhoršilo, nyní jsem prakticky nevidomá a používám bílou hůl.

Proč jste si vybrala obor osobního rozvoje?
Když člověk ve 40 letech mění profesi, musí se o něco opřít. Já jsem se opřela o to, co mne můj původní obor dobře naučil. Ptát se, poslouchat, vědět od všeho kousek, rychle se zorientovat a editovat. Přínosné bylo, že po odchodu z médií jsem si dopřála několik měsíců řízené prázdnoty. Měla jsem volno a dost prostoru na sebezpyt.

Marie Zemanová

  • Čtyřicátnice vystudovala Fakultu sociálních věd, obor masová komunikace.
  • Pracovala jako redaktorka na www.idnes.cz a pro odborné časopisy na ihned.cz.
  • V roce 2005 se začala věnovat etikoterapii, což je terapeutická metoda, jejímž cílem je fyzické zdraví člověka.
  • Nedávno si otevřela svoji praxi s názvem „1 Velké ucho“. Schází se s klienty a naslouchá jim. Její „naslouchání a podpora“ vychází z několika metod osobního rozvoje.

Odpočívala jsem a hledala inspiraci. Znamenalo to mimo jiné zkoumat nejrůznější restarty kariéry, příklady dobré praxe, účastnit se networkingových setkání. Když zmizely pochybnosti a došlo mi, že mohu cokoli co chci, start mé firmy, kterou jsem pojmenovala 1 Velké ucho, byl otázkou dní.

Nápad ale zrál léta. Byly to detaily, které se v jeden okamžik poskládaly tak, že dávaly smysl. Když můj oblíbený spisovatel Robert Fulghum popisoval, že sbíral materiál k fejetonům tak, že si v Seattlu po kavárnách povídal s lidmi. Když se při dlouhých hodinách hovorů s mou babičkou příběhy najednou takřka neznatelně proměnily, protože začala bilancovat. Když je svět kolem plný touhy sdílet a být slyšen ve své jedinečnosti.

Z formálního vzdělávání mám za sebou kromě mediálních studií na Fakultě sociálních věd také školení související s dosavadní profesí i zkušenost s několika metodami osobního rozvoje. Nejvíc čerpám z několikaletého výcviku etikoterapie u Vladimíra Vogeltanze.

Co je to etikoterapie?
Je to komplexní terapeutický, ale i preventivní systém, jehož základy položil před druhou světovou válkou český lékař Ctibor Bezděk. Zabývá se diagnostikou a léčbou příčin nemocí. Pomáhá se vrátit do souladu nejen se sebou a druhými, ale i duchovními a mravními zákony. Hlavní metodou je rozhovor etikoterapeuta s klientem. Já jsem začala v roce 2005 se skupinovou formou, o rok později jsem vstoupila do výcviku.

Jak setkání s vámi probíhá?
Setkávám se s klienty ve veřejném prostoru, nejčastěji v kavárně. Nabízím naslouchání, bezpečný prostor a podporu. Jsem tam jen pro klienta, mám na něj čas, tématem může být cokoli a nic není problém. Podle mých zkušeností to pomáhá.

Zajímavé profese

V rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí.

Další příběhy čtěte zde.

Jak vás při této práci ovlivnilo, že jste se sama musela srovnat s těžkým hendikepem?
Velmi. Mnohé z toho, čím procházejí moji klienti, znám z osobní zkušenosti a slyšela jsem už stovky podobných příběhů. Já vlastně přirozeně naslouchám celý svůj život - předtím se jednalo o mé blízké a kamarády.

Kde inzerujete? Kde na vás lidé dostanou kontakt?
Hlavní proud zájemců se ke mně dostává přes přátele, známé a spokojené klienty. Zkrátka přes reference. Prezentuji se také na Facebooku, ale dobrou službu dělá i starý dobrý plakátek.

Ozývá se hodně lidí? Jaké problémy nejčastěji řešíte?
Poměrně hodně lidí. Vyhledávají mě hlavně vrstevníci, lidé takzvané sendvičové generace. Ti řeší přetížení a způsoby, jak vše ve svých životech lépe skloubit. Klienty mám ale i mezi lidmi 55 plus a seniory. Ti si rádi povídají o tom, jak se jim změnila situace po odchodu do penze. Většinou to jsou ženy. Mým snem je být uchem i mužům, v nadsázce říkám, že se těším na všechny ty včelaře a motorkáře, co mi rozšíří obzory.

„Věřím, že když člověk něco dělá ze srdce, projeví se to,“ říká Marie Zemanová.

„Věřím, že když člověk něco dělá ze srdce, projeví se to,“ říká Marie Zemanová.

Dá se takovou prací uživit?
Věřím, že když člověk něco dělá ze srdce, projeví se to. Beru to tak, že jsem na počátku. Do budoucna bych službu ráda nabídla i obchodním partnerům, zajímavé kavárně jako jistou atrakci, lázním jako službu pro jejich hosty, nebráním se ani charitě. Prvním pokusem o spolupráci v týmu je má účast v projektu Naslouchamti.cz. Moje podnikání ovšem není hlavním zdrojem příjmů, tím je invalidní důchod.

Jaký živnostenský list na to máte?
Poradenská a konzultační činnost, zpracování odborných studií a posudků.

Kolik takové sezení s vámi stojí?
Působím sice v Praze, ale žiju na maloměstě ve Slaném, proto jsem ceny přizpůsobila místním poměrům. Přeji si, aby byla služba dostupná všem, minimální sazba je 200 korun za setkání.

Často se jedná o pohnuté osudy? Jak to snášíte?
Soucítím s každým, ale v reakcích se snažím být věcná a spíše uklidnit. Při těžkých tématech se hodně čistím, třeba formou meditace a odpočívám.

Pomáhá vám tato práce vyrovnat se s vlastním hendikepem?
To je dobrá otázka. Je fakt, že se stále divím, co vše je možné se zdravým rozumem přestát. To pak vlastní potíže blednou. Ale na druhou stranu mi můj hendikep pomáhá získat důvěru. Netajím, že jsem zranitelná.

Co byste poradila lidem s hendikepem? Jak si hledat práci? Jak se s tím vyrovnat?
Kolegům i sobě přeji, abychom se nenechali vtěstnat do nějaké kolektivní představy a šli svou vlastní cestou.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.