Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Podnikatelka pomáhá vinařům prodávat vína přes internet

aktualizováno 
Ráda jezdila s manželem na Moravu ochutnávat vína od malých vinařů. Mrzelo ji, že se v Praze taková nedají sehnat a když ano, tak jsou většinou předražená. Pustila se tedy do podnikání a založila webový portál, na kterém zprostředkovala malým vinařům přímý prodej zboží zákazníkům po celé republice.

„Snad budou lidé ochotní kupovat si víno přes internet,“ doufá majitelka portálu mojivinari.cz. | foto: Archiv Marie Bastlové

Webový projekt mojivinari.cz je ojedinělý. Víno si přes něj prodávají sami vinaři. „Je to, jako by si pronajali hotový e-shop. Stránka každého vinaře vypadá stejně, kliká se stejně, jenom si vybíráte od koho a jakou odrůdu. A kupujete za stejnou cenu, jakou by vám počítali ve sklípku,“ říká Marie Bastlová, která za novým projektem stojí.

Buďte úspěšní

Nastartujte svoji kariéru na jobDNES.cz. Vybírejte z aktuálních pracovních nabídek.

„My s manželem máme na webu také vlastní e-shop, kde prodáváme degustační boxy. To jsou namíchaná vína od našich vinařů. Ochutnáte je, a víno, které vám zachutná, si objednáte u daného výrobce,“ vysvětluje mladá podnikatelka.

S jakým ohlasem se váš projekt setkal u prodejců?
Dlouho jsme vinaře objížděli a ptali se jich, co si o tom myslí, jestli by je to zajímalo. Občas jsme naráželi na problém, že se některým nechtělo vyřizovat objednávky přes e-mail nebo posílat lahve poštou. Ale nakonec jsme našli dost těch, kteří byli ochotní se do projektu zapojit. Cesta přímého prodeje jim přišla zajímavá. A postupem času jsme přesvědčili i ty, kteří na začátku měli předsudky.

Váš web se teprve rozjíždí. Kolik máte prodejců?
Zpustili jsme stránky na konci roku. V současnosti prodává devět vinařů a dalších dvacet si své stránky teprve plní. Web je programovaný tak, že nemá hranici, může tam být neomezený počet vinařů.

Jak drahá vína nabízejí?
Cenová relace je od 150 do 250 korun. Jde o kvalitní vína dělaná s velkou péčí, o která zájem. Vinaři nemají problém je udat, ale u nás je prodají za lepší peníze bez nutnosti slevovat. Provize některých obchodů jsou obrovské. Pro příklad, víno za 150 korun prodá vinař běžně obchodníkovi za sto korun, jenže on si na to ještě nasadí marži a nakonec má cenovku 300 korun.

Jak vyděláváte vy?
Bereme si 10 procent z prodaného vína, nic víc. Původní vize byla, že provizi nebudeme mít žádnou, ale protože to zatím je neziskové, domluvili jsme se na tomto postupu. Někteří vinaři mi dokonce nabízeli víc. V budoucnu bychom ji ale rádi zrušili a financovali to z reklamy. Ne z bannerů, pro ty tam není prostor, ale z reklamy našich prodejců. Ti si například pronajmou prostor na hlavní stránce, kde budou avizovat dejme tomu ochutnávky vín. A za to už budou platit.

Ceny jsou tedy stejné jako při nákupu přímo u vinaře. Ale za dopravu se také platí.
Řešili jsme to, a nakonec jsme si pronajali sklad. Vinaři totiž do Prahy jezdí každé dva tři týdny a přivezou nám zásoby. Zákazníci, kteří na dodávku nespěchají, si tak mohou víno vyzvednou zdarma u nás na Žižkově. Ideální zákazník bude ten, který si s předstihem objedná a víno se vyzvedne. LIdé z ostatních míst republiky si ale poštovné musí zaplatit jako u jiných objednávek přes internet.

Kde jste vzali inspiraci?
Spousty večerů jsme strávili u počítače a prohlíželi si různé zahraniční portály. Zaměřili jsme se na ty fairtradové a na základě toho, jsme došli konečně k jasné představě, co chceme.

Jak náročné bylo portál zprovoznit?
Dlouho jsme hledali programátory. Vyhýbali jsme se pražským studiím, protože cenový rozdíl mezi těmi v regionech je velký. Nakonec jsme našli vhodnou firmu. Výroba portálu trvala zhruba tři měsíce. Měla jsem naivní představu, že se to spustí a hned to bude fungovat. Teď už vím, že je to nereálné. 

Jen dva tři měsíce jsme zkoušeli, co nám vyhovuje, na co jsme zapomněli, jestli jdou zákazníkům včas potvrzené objednávky, proč nám nesedí konečné součty u objednaného zboží, jestli jsou texty na webu srozumitelné... 

Je takový portál drahý?
Myslela jsem si, že ho pořídím za sto tisíc, nakonec to stálo 250 tisíc korun. A pak to také stálo hodně mého i manželova času. Naštěstí se tomu mohu věnovat, protože jsem na mateřské dovolené. A manžel se přidává večer, když přijde z práce.

Financovali jste to z vlastních zdrojů? 
Ano, zvládli jsme to bez půjček. Měli jsme nabídky na investorský vstup, ale zatím jsme to odsunuli. Bojím se, aby to někdo nechtěl posouvat, kam nechci. První zájemce mi rovnou řekl, že bychom mohli zvýšit naši provizi. A to je přesně to, co odmítám.

Přihlásili jste se také do soutěže pro začínající podnikatele.
A hlásíme se do dalších. V té, která se konala na podzim, jsme ale nevyhráli.

Byla to zajímavá zkušenost?
Největší přínos byl v tom, že se v hektickém procesu přípravy projektu konečně zastavíte a vyhodnotíte, co máte za sebou. Zapřemýšlíte, co chcete dál, propočítáte, kolik to stálo a kolik do toho ještě chcete dát. Jasně, že o tom všem přemýšlíte vlastně pořád, ale při psaní projektu do soutěže si myšlenky utřídíte formou různých finančních plánů, rozvah.

Podle mě porota nehodnotí pouze nápad, ale chce vědět, zda jste schopná s tím nápadem nějak naložit, spustit ho, odhadnout rizikovost či zda máte promyšlenou propagaci.

A jak máte promyšlenou propagaci?
Prezentujeme se především na sociálních sítích a na internetu. Pomáhají nám s tím kamarádi, je to taková neplacená kamarádská výpomoc. Navíc nyní domlouváme partnerství s jednou pražskou kavárnou, kde bychom dělali pravidelné degustace vín, která by představovali přímo naši vinaři.

Původně jsem projekt chtěla rozjet už v září, protože v tomto měsíci se konají velká vinobraní. Bohužel jsem to nestihla. Představovala jsem si reklamní kampaň v podobě stánku, ve kterém budeme nalévat vína, a která ten náš rozjezd podpoří. Ale zjistila jsem, že reklamní partnerství s velkými vinařskými akcemi je drahé a pro start-upový projekt nemožné. Nejnižší částka se pohybovala kolem 50 tisíc korun. Nakonec mi ale přátelé, kteří podnikají, řekli, že tudy by cesta budování povědomí o značce stejně nevedla.

Jaké máte plány do budoucna kromě rozšiřování počtu prodejců a zákazníků?
Až se to pořádně rozběhne, ustálí a bude to mít svou klientelu, chtěla bych z toho vybudovat zároveň i databázi moravských vinařů. A třeba si tam jednou lidé budou moci zabukovat akce, degustace, ale i třeba ubytování přímo u vinařů. Každý z nich by si tak mohl ten svůj e-shop rozšířit o další služby.

A zapochybovala jste někdy o svém projektu?
Někdy si říkám, jestli se na to nemám vykašlat, zda to bude fungovat. A jindy jsem euforická a přesvědčená, že to bude skvělé. V zahraničí jsou také lidé ochotní kupovat si víno přes internet. Říkám si, když si tak kupují i boty, tak proč ne víno? A navíc až zjistí, že je to pro ně pohodlnější a levnější, budou naši. Vím, že kdybych to nezkusila, tak bych si to jednou vyčítala a přemýšlela, jak to mohlo být skvělé.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.