Před několika lety českobudějovická radnice zrušila provoz rehabilitačních jeslí. A místní matky neměly kam dát své děti. "Tak jsme se do toho my tři pustily. Začínaly jsme na koleně. Neměly jsme prakticky žádné zkušenosti s provozováním takového zařízení, s vedením kolektivu, se psaním projektů," vzpomíná Vanda Polívková.
Věděly však, že není cesty zpět… Dnes patří Centrum Bazalka k nejvýznamnějším zařízením svého druhu na jihu Čech. Vanda Polívková je jeho ředitelkou, Věra Srdečná zástupkyní a Martina Koudelková je v dozorčí radě.
Charita v ČR
|
Nejprve jste získaly dotace na rekonstrukci prostor. Pak jste prošly nejrůznějšími kurzy a školeními, získaly jste mezinárodní certifikát pracoviště ošetřovatelského konceptu bazální stimulace…
Když už jsme se do toho pustily, tak chceme nabídnout kvalitní služby. Před pěti lety jsme založily při centru i soukromou speciální mateřskou a základní školu. Takže všechny školou povinné děti mají individuální vzdělávací plány a každý den se jim věnují pedagogové, kteří rozvíjejí jejich schopnosti v rámci jejich možností. A otevřely jsme též rehabilitaci.
Kolik dětí v současnosti centrum navštěvuje?
Specializujeme se na ty, které vyžadují nejvyšší míru podpory – laicky ležící děti s těžkým mentálním a fyzickým omezením. Často v kombinaci s epilepsií, postižením zraku či sluchu, některé mají sondu do žaludku.
V posledních letech si nás také našli rodiče dětí s autismem, které mají zároveň mentální postižení. Týdenní stacionář máme nyní plně obsazený a v pořadníku jsou další žadatelé. Přes týden u nás bydlí šest dětí a dalších šest přichází na pár dní. Do denního stacionáře dochází 24 dětí. Školu navštěvuje 18 žáků, což je aktuálně také naše maximum. Ve školce máme šest dětí.
Jak je provoz financovaný?
Poslední roky poměr financování sociálních služeb vychází takhle: třetina státní provozní dotace, třetina platby rodičů za službu. A třetinu musíme každý rok sehnat sponzorsky, což představuje částku zhruba tři miliony korun.
Jak náročné je fungování centra?
Někdy si říkáme, že soudný člověk by do takového projektu nikdy nešel. Nemáme vůbec žádné jistoty ohledně provozních dotací na sociální služby. Každý rok s obavami sledujeme výsledky dotačních řízení a doufáme, že přežijeme. Ve škole je situace o trochu lepší, normativ na žáka je daný ze zákona.
Co z darů platíte?
Řada sponzorů podporuje dlouhodobé projekty, například zachování rehabilitace. Pro představu, částka 750 korun zajistí každodenní rehabilitaci pro jedno dítě na celý týden. Během roku také běží projekty na nákup konkrétních pomůcek či vybavení – podvozky pro ortézy, které nehradí pojišťovna, polohovací pomůcky, zvedáky a spousty dalších věcí.
Přispívají spíše lidé, nebo firmy?
Během let začínají převažovat individuální dárci. U firem jsme zaznamenaly velký propad při nástupu ekonomické krize. Máme však partnery, kteří s námi jsou od úplného začátku.
Jak dárce oslovujete?
Pořádáním benefičních akcí, cíleně dopisy se žádostmi, psaním projektů na různé firemní i veřejné nadace a nadační fondy. Dárci nás mohou podpořit koupí výrobků našich klientů nebo partnerů, kteří nám věnují část z prodeje. Je to mravenčí práce, jež musí člověka bavit. A musí být přesvědčen o tom, že to dělá pro dobrou věc.
