"V Česku je nyní běžné, že silnější tak trochu těží ze své pozice vůči slabším. Delší dobu ve mně proto uzrával nápad pomáhat lidem, aby se domohli svých oprávněných nároků vůči silnějším protihráčům. Na podobné projekty jsem narazil v zahraničí, neobjevil jsem nic zcela nového. U nás to ale zatím moc nefunguje," říká Roman Mikluš, zakladatel projektu Vašenároky.cz.
Dříve jste pracoval v nadnárodních firmách, co se stalo, že jste se rozhodl podnikat?
Byl to vývoj, kterým jsem prošel. Nikdy jsem neplánoval, že budu podnikatel, dozrávalo to postupně. V nadnárodních firmách jsem se hodně naučil, jak fungují větší firmy, jak pracovat s rozvojem jednotlivých lidí a jak fungují technologie. Postupně jsem se dostal až na top-manažerské pozice. Vlastně to byla má příprava na samostatné podnikatelské projekty.
Kolik jste si tehdy vydělával?
Když jste na ředitelských postech, dostanete se na statisícové platy plus nějaké bonusy, akcie. Někdy není snadné tu zlatou klec opustit, peníze dávají tak trochu svobodu, ale zároveň jsou motivátorem, co by se s nimi dalo dál dělat.
VizitkaRoman Mikluš (1976)
|
Začal jste podnikat nejprve v nanotechnologiích, jak se dá uživit s něčím tak malým?
Nanotechnologie mají obrovskou budoucnost. Podnikal jsem v nanotechnologických dezinfekcích, které jsou úžasné. Kdyby je znala široká veřejnost, možná by se okamžitě přestaly používat stávající dezinfekce. Měl jsem tam velké plány a cíle, v této oblasti však ještě nenazrála doba. Zároveň jsem pochopil, že chci podnikat sám za sebe a po svém.
Když vám první projekt nevyšel, teď se chcete živit tím, že za provizi pomůžete lidem, kteří se neumějí hlásit o svá práva a nároky. To jsou na tom Češi tak špatně?
Myslím, že v mnohých lidech je stále zakořeněný strach hlásit se o svá práva a jít do soudních sporů. Pátral jsem, proč tomu tak je. Ptal jsem se ve svém okolí: "Proč si to necháte líbit, proč to nereklamujete, proč nechcete odškodné…" Častokrát jsem slyšel: "Nerozumím tomu." Takže si myslím, že lidem často chybí právní povědomí. Pak je v nich i obava, strach a stres s tím spojený, že si budou muset vyměňovat negativní emoce s protistranou. A třetím argumentem bylo: "Ale to stojí peníze." Samozřejmě – advokát a právní služby něco stojí. Předem musíte platit konzultační hodiny, vypracování žalob a nesete navíc riziko, že když spor prohrajete, zaplatíte i protistraně. Ten strašák další finanční ztráty je zde velký.
Fungujete od letošního jara, kolik případů již pomáháte řešit?
Každým dnem to roste. Teď jsme zhruba na čísle 620 případů z nejrůznějších oblastí života. Samozřejmě určité procento nároků je neoprávněných, nebo chybí dostatek důkazů, aby šly řešit. Oprávněných a řešitelných je nyní okolo 400 případů.
Nabízíte pomoc lidem, kteří se neumějí hlásit o odškodnění například při nákupech a reklamacích, pracovněprávních vztazích, v oblasti bydlení, ve zdravotnictví, při výstavbě svého domu či na cestách. Není to příliš velké sousto?
Lidé se nás přesně takto ptají, zda to není široký záběr. Moje představa je ale taková, že se občané setkávají s nejrůznějšími problémy a měli by je mít možnost řešit na jednom místě.
Buďte úspěšníNajděte si práci, která vás bude opravdu bavit. Potřebujete poradit? Vstupte do stálé poradny jobDNES.cz o trhu práce a hledání zaměstnání. |
Takže to na vás není velké sousto.
Určitě ne, my spolupracujeme s více advokátními kancelářemi, každá má určitou specializaci a zaměření. Je to jen o efektivní distribuci případů do těch správných rukou. Pokud se vyskytne například složitá medicínská kauza, můžeme využít takové advokáty, kteří s tím již mají zkušenosti.
Máte zmapovanou konkurenci? Kolik takových firem, jako je ta vaše, již v Česku funguje?
Jde o několik firem, ale ty řeší jen jednotlivé nároky, na které se soustředí, například nároky při zpoždění v letecké dopravě, nebo v krácení pojistného plnění a ve škodách na zdraví. Tak široký záběr nejrůznějších nároků máme jen my.
Jaký máte za sebou tým a jaké jsou vaše plány?
Vše máme softwarově dobře propracováno, aby byl provoz co nejefektivnější. Nyní máme pět kmenových zaměstnanců plus tři stážisty a do dvou let plánujeme zaměstnávat okolo 25 stálých zaměstnanců. Běžné služby jako IT, vývoj a finanční věci si platíme externě. Pokud jde o advokátní kanceláře, zatím máme dohodnutou spolupráci se třemi a jednáme s dalšími dvěma. Do budoucna předpokládám spolupráci zhruba s dvaceti advokátními kancelářemi.
Jací lidé se na vás obracejí? Obyčejní či s vysokoškolskými diplomy?
Svěřují se nám nejrůznější lidé, i s tituly. Dokonce pomáháme řešit případ právníka. Pídil jsem se proč právě právník, zda nás náhodou nezkouší. Dozvěděl jsem se, že je to pro něj osobní věc, že nechce být osobně zainteresovaný na svém problému, proto ho chce předat jiným profesionálům. V jeho případě jde o zásadní životní událost, ke které se klient nechce emočně vracet. Řešíme také případ velmi staré paní, která chtěla prodat podíl v zemědělském družstvu po manželovi. Hodnota podílu byla kolem půl milionu. Zemědělské družstvo jí navrhlo dvě možnosti. První, že podle stanov může vyplatit půl milionu, ale až po desíti letech. Nebo druhou, že může dostat peníze hned teď, ale jen 20 procent. Babička na to vzhledem k věku kývla a družstvo se tak obohatilo o 400 tisíc korun.
Obracejí se na vás i živnostníci?
Tato služba je primárně určena občanům. Zaznamenali jsme však i případ živnostníka, který dodal velké firmě určité služby a nedostal zaplaceno. Vyřešilo se to již v jeho prospěch.
Celé to funguje tak, že se vám lidé svěří se svým případem po telefonu a po internetu. Berete každý případ, nebo jen takové, u kterých usoudíte, že mají šanci vyhrát?
Vždycky je potřeba nejprve získat důležité a nezbytné informace o každém případu. Smluvní advokátní kancelář pak udělá interní posouzení, zda je konkrétní nárok řešitelný. Pokud ano, navrhujeme klientovi smluvní vztah, kterým se zavazujeme převzít veškerou administrativu, servis a veškeré náklady s tím spojené včetně případných soudních žalob a poplatků. Zároveň se zavazujeme, že když klient případný soudní spor prohraje, uhradíme veškeré soudní poplatky my.
V případě úspěchu si ale účtujete provizi 5 do 25 procent z vymožené částky. Jak jste dospěli k takovému rozpětí?
Myslím, že 25procentní provize je etický strop. Konkrétní výše je kombinací ekonomiky a etiky. Pokud bychom řešili například zdravotnickou kauzu v řádech několika milionů korun, kde došlo k poškození zdraví, je podle mého názoru neetické chtít vysokou provizi. V takových případech by se měla pohybovat do 10 procent. A například u reklamací drahých spotřebitelských věcí by se provize měla pohybovat v rozpětí 15 až 19 procent.
Rozhovory s osobnostmiV rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí. |
Jakou má klient záruku, že po něm nakonec nebudete chtít víc? Je to ve smlouvě?
Ano, je to dáno smluvně, neexistuje žádná výhybka jiným směrem. Snažili jsem se smlouvu udělat co nejkratší a nesrozumitelnější, bez jakýchkoliv záludností. Uvědomujeme si, že některé případy nebudou ekonomicky efektivní a některé dokonce i prohrajeme, tudíž zaplatíme, ale musíme se dívat na celkovou ekonomiku projektu.
Mají lidé jistotu, že se jejich případ nepovleče měsíce či roky?
Právní službu jako takovou neposkytujeme my, ale smluvní advokátní kanceláře. U některých kauz jsem očekával, že to půjde rychleji, že protistrany uznají, že pochybily, že se nebudou vystavovat soudním sporům. Ale ony se chtějí soudit, což je překvapivý paradox. Pokud má naše spolupracující advokátní kancelář kvalifikované důkazy, myslím, že takový postoj bude protistranu stát jen víc peněz. V takových případech pak musí být klient trpělivý a vydržet.
Když se podíváte na případy, se kterými se na vás lidé již obrátili, kde chybují, jaké důkazní materiály jim například chybí?
Stává se například, že lidé zapomenout vyfotit, že si zničili auto výtlukem na silnici. Zajímavé přitom je, že u reklamací zájezdu si již důkazní materiály díky mobilům dokážou lidé pořídit. Naproti tomu u zájezdů zase velmi často podepíší smlouvu, aniž by ji četli a nevyžadují do ní zapsat všechny náležitosti, jakou službu si ve skutečnosti zaplatili. V pracovně-právních vztazích, ve kterých řešíme neoprávněná propuštění, se setkáváme s případy, kdy klient tvrdí, že byl propuštěn a nedostal žádné odstupné. V ruce přitom drží dohodu o rozvázání pracovního poměru, kterou podepsal pod tlakem, protože ho zaměstnavatel zatlačil do kouta. V takových situacích se pak dá dost těžko pomoci.
Kolik korun vás zatím projekt stál?
Jsem soukromý investor, vzal jsem své úspory a šel do toho s tím, že to nemusí stát miliony. Nechci říkat konkrétní číslo, protože by to mohlo být pro případnou konkurenci povzbuzení, že se dají věci dělat levně.
A dají?
Dají, ale musí se to umět. Ušetřit můžete v oblasti technologií, to, co jinde dělá deset operátorů, mohou při dobrém nastavení dělat tři čtyři. Řada věcí se dá dělat maximálně efektivně.
Zatím vás to ale neživí?
Ne, ještě ne. Zatím jsem v červených číslech a nějakou dobu určitě budu.
Věříte, že budete mít s tímto projektem úspěch?
Kdybych mu nevěřil, žil bych ve strachu, že jsem udělal nějakou hloupost. Mě povzbuzuje, že lidé na to reagují pozitivně, že je to služba, která je potřeba a chyběla tu. Podle průzkumu, který jsem si nechal udělat, je sice pozitivní, že se 80 procent Čechů brání, vyzvou protistranu a chtějí spravedlnost. Smutné ovšem je, že jen 14 procent těch, kteří se brání, nakonec uspěje. To je děsivé číslo, rád bych to změnil.
To znamená, že váš projekt by měl fungovat i tak trochu jako metr na firmy, které nehrají vůči lidem fér?
Ano, pokud firmy zjistí, že u soudu prohrají a musí vyplatit odškodnění, pocítí to na svých ziscích a přestane pro ně být ekonomicky výhodné hrát vůči slabší straně neférovou hru.
