Na předváděcích akcích jsem začala být závislá, přiznává autorka Šmejdů

Tržní mechanismus pochopili někteří čeští podnikatelé po svém a odvozují ho od slova trhat. Patří k nim prodejci předraženého zboží, kteří zvou na zájezdy seniory, aby z nich vytáhli peníze. "Nenechejme takovou zvrácenost bujet jako normu," vyzývá novinářka Silvie Dymáková, která natočila dokument Šmejdi o prodejcích předraženého zboží.

"Člověk, který vydělává na důchodcích, je srab," říká Silvie Dymáková. | foto:  František Vlček, MAFRA

Natáčení svědectví o odvrácené podobě podnikání nebylo pro Silvii levné. Na předváděcí akce vyjížděla vlastním autem se skrytou kamerou a financovala ze svého i další výdaje. "Pršelo to po kapičkách, když jsem to spočítala, sama jsem se divila. Bylo to určitě přes 200 tisíc," poznamenává.

Najezdila stovky kilometrů a jen benzin vysál z její peněženky okolo 50 tisíc a dalších 20 tisíc zaplatila za znalecké posudky předražených hrnců. "Kdybych věděla dopředu, kolik to bude stát, asi bych to zvažovala," směje se.

Ale peněz nelituje, protože je vydala za něco, co podle ní mělo smysl. K zájezdům s předváděcími akcemi se dostala přes svou babičku. Ta na ně jezdila, aby se doma nemusela nudit s dědou. Kolik tyto výlety babičku celkem stály, Silvie neví. "Vůbec to z ní nedokážeme dostat, na toto téma docela špatně komunikuje," říká novinářka.

Silvie Dymáková (1982)

  • Vystudovala střední integrovanou školu s maturitou v oboru „management ve strojírenství“.
  • Její film Šmejdi zachycuje skrytou kamerou manipulaci, nekalé praktiky a hrubosti prodejců na výjezdových předváděcích akcích pro seniory.
  • Za filmařku se nepovažuje. "To, že vznikl film Šmejdi ze mě filmařku ani režisérku ještě nedělá. Pořád se považuji za televizní redaktorku, to je můj chleba," říká.

Otevřela jste své babičce tak trochu oči. Myslíte, že už na zájezdy s předváděčkami nebude jezdit?
Nemohu mluvit za ní. Když ji teď vnímám, jak k tomu přistupuje, řekla bych na 99,99 procenta, že už nepojede. Celý proces na ni zapůsobil jako terapie, byla zahnaná do kouta, byla u toho kamera, měla možnost vše znovu vidět. Nastala u ní sebereflexe, takže myslím, že už to nikdy nechce zažít.

Důkazy o tom, co se na předváděčkách děje, jste nasbírala na zhruba 15 akcích ve východních Čechách. Měla jste pro své skryté natáčení nějaký pracovní název?
Pracovní název byl "Pro tebe cokoli". Prodejci často používali věty: Uděláme pro vás všechno, uděláme cokoli. Název "Pro tebe cokoli" navíc obsahuje písmena jedné z těch největších firem, která to dělá. Pak se objevil Roman Vaněk a vymyslel název Šmejdi, který naprosto sedí. Šmejdi nejsou jen prodejci, šmejdem je i zboží, které předvádějí. Mohou to být i ti, kdo pronajímají sály, řidiči autobusů, kteří důchodce vozí, majitelé dopravních firem, ti, kdo vytvoří grafiku na pozvánku, tiskárny, které pozvánky vytisknou…

A šmejdi jsou vlastně i ti, kteří jezdí na předváděčky a nechovají se pak podle představ ziskuchtivých prodejců.
Naprosto souhlasím. Je to široký řetězec šmejdů.

Postupně jste si vytvořila okruh seniorů, s nimiž jste se na akce dostávala. Kolik jich celkem bylo?
Jeden, dva… bylo jich šest.

Dostávali od vás za to nějaký honorář, nebo to dělali zcela zadarmo?
V tu chvíli, když jsme natáčeli s jejich souhlasem, nevěděli, že dostanou nějaký honorář, nebyli tím motivováni. Připadalo mi ale slušné, že když jim dávám podepsat souhlas s natáčením, tak bych jim měla dát i nějaký honorář. Byl ale symbolický, financovala jsem si to ze svého.

Kolik od vás dostali?
Šlo o stokoruny. Snažila jsem jim to vynahradit i tím, že jsem je třeba naložila do auta a pozvala na výlet, na oběd či do cukrárny. Od dvou seniorek, Dany a Aničky, jsem si koupila od každé i hrnec, za který dostaly tisícovku.

Podle psycholožky Romany Mazalové, která s vámi na předváděcí akce jezdila, šlo u některých seniorů až o závislost. O jakou? Na hromadění věcí, utrácení…
Romana Mazalová to přirovnává k závislosti na hracích automatech. Závislost spočívá v tom, že vám na pozvánce slíbí čtyři šišky salámu zdarma, nebo prací prášek. Když na předváděcí akci přijedete, ne vždy ty dárky dostanete.

Takže je to hra o to, zda něco dostanu, či ne?
Přesně tak, je to hra. Kdyby prodejci vždycky dárky dávali, jak slíbili, nemá to ve finále takový efekt. To, že někdy dají něco jiného, někdy nic, jindy dají přesně to, co je slíbeno na pozvánce, smyčka závislosti se utahuje. Jednou vyhrajete, jindy ne. A začnete být zvědavá, co bude příště a jestli se prodejci budou chovat špatně či ne. Ta závislost může propuknout na několika úrovních. I já jsem pak začala tvrdit, že na předváděcí akce už nepojedu a nakonec jsem jela.

Znamená to, že jste se začala stávat také tak trochu závislou?
Říkali mi to. Několikrát jsem tvrdila, že už to nechci podstoupit a pak jsem jela zase, protože jsem byla zvědavá, jak se budou prodejci chovat.

Není to u seniorů i tím, že se snaží vyrovnat mladší generaci v konzumním způsobu života?
Určitě ano, je tam hodně aspektů. Kromě závislosti je tam i samota, nechtějí mít pocit, že patří do starého železa. Jak seniory poznávám, přehodnotila jsem názor na to, kdo je vlastně starý člověk. Dříve jsem byla schopná říct, že starý je ten, komu je sedmdesát. Dnes to tak nevidím. I v 85 letech vidím vitální lidi, kteří nepatří do starého železa.

Někteří senioři se ve vašem dokumentu přiznávají, že ty "úžasné výrobky" vůbec nepoužívají. Vnímají, že jsou to pro ně vyhozené peníze?
Teď už ano, ale ne hned v tom sále. Ve chvíli, kdy je manipulace perfektně vystavená, pohltí vás jakási euforie. Hodně se tam apeluje na zdraví, velký důraz se klade na informaci, že čím je výrobek dražší, tím je kvalitnější a tím lepší pro vaše zdraví. Prodejci to komunikují jako přímou úměru a senioři mají pocit, že udělali něco pro své zdraví, pro své děti a vnoučata, kterým chtějí dát svatební dary a zlepšovat jejich zdraví. Pak přijdou na to, že o to děti ani vnoučata nestojí a řeknou: "Babi, proč jsi takové šmejdy zase koupila." Jenomže dál už nezkoumají, co k tomu babičku vede. A to je, myslím, chyba. Naučili jsme se to vnímat jako normu ve společnosti, že babičky a dědové kupují předražené hrnce a deky, aniž bychom se zamýšleli hlouběji nad motivací, proč to dělají.

Jak po svých zkušenostech vnímáte vztah seniorů k penězům?
Je v tom obrovský paradox. Není pro ně důležité, kolik člověk utratí, ale je důležité, kolik ušetří. Důchodci jsou schopni šetřit každou korunu, utrhnou si od pusy, jsou schopni jíst suchou rýži několik dní, protože šetří. Vzájemně si vyčítají, kdo komu zaplatil kávu či pivo a kdo komu dluží třeba deset korun. A dělají si k tomu poznámky.

Může se hodit

Najděte si práci, která vás bude opravdu bavit.
Nyní přes 14 tisíc volných pracovních míst na jobDNES.cz.

Zaujměte potenciálního zaměstnavatele kvalitním životopisem. Vygenerujte si jej zdarma na jobDNES.cz.

A pak vyjedou a nakoupí i třeba za třicet či šedesát tisíc. Proč?
Na předváděcích akcích se mluví o fiktivních číslech. I já, když platím kartou a peníze mi neprocházejí rukou, mám tendenci víc utrácet. Jsou to jen čísla. Když máte peníze v peněžence a v ruce, přemýšlíte jinak, jak s nimi naložit, protože je fakticky vidíte. Na předváděcích akcích se drtivá většina prodejů řeší přes úvěrové smlouvy. Jsou to jen čísla na papíře. Jak velké to jsou peníze, dojde seniorům až v momentě, kdy jim přijdou složenky a zjistí, že z důchodu si musí ukrojit osm set či patnáct set korun. Teprve v tu chvíli vidí, že je to problém.

Co na předváděcích akcích zabíralo na seniory nejvíc?
Zdraví. Prodejci používají věty typu: "Koukal jsem na vás, když jste vystupovali z autobusu a nepřipadlo mi, že přijel atletický zájezd." Pak začnou nabízet zázračné vložky do bot, protože investovat 250 korun do každé nožičky je to minimum, co pro své zdraví může přece každý člověk udělat. Zabírají i věty typu: "Udělejte něco pro svá vnoučata." Ve finále je to pak kombinace všeho. I výher. Když někomu řeknou: "Paní, teď jste vyhrála!" a ona vyhraje poprvé v životě, zabere to.

Některé praktiky tak trochu nahlodaly i vás. Co to bylo konkrétně?
Manipulace je úspěšná, pokud si manipulovaný ani neuvědomí, že jde o manipulaci. Takový moment jsem zažila u jedné z prvních předváděček. Mladý prodejce ukazoval zázračné nádobí a pak řekl: "Kdo bude u nádobí první, získá ho s obrovskou slevou 40 tisíc korun." Pak zakřičel: "Teď!" a já viděla, jak důchodci s berlemi běží k pódiu. V tu chvíli jsem si říkala: "Silvo, měla bys běžet, byla bys tam první. Nerezové nádobí by se ti hodilo, třeba se v tom bude dobře vařit…" Byl to pro mě zajímavý a přínosný moment, že jsem si mohla uvědomit, jak to působí. Díky tomu jsem si říkala, že to není o tom, kolik je člověku let, ale že tyto manipulace působí na lidi bez rozdílu věku. Senioři ale snáze podlehnou, nemají srovnání, internet, nejsou vybaveni argumentačně a jsou zvyklí na to, že to, co se jim řekne, platí.

Jednu ze seniorek, se kterou jste spolupracovala, jste neuhlídala. Nechala se dotlačit k podpisu kupní smlouvy a zboží za zhruba 30 tisíc koupila na úvěr. Musí tak splatit okolo 60 tisíc korun. Proč jste to neřešila, nebo snad ano?
Neřešila. Vůbec jsem se do toho dál nepouštěla. Bylo to po několikáté, kdy Dana slíbila, že už nic kupovat nebude, a přesto se nechala k podpisu dotlačit. Už jednou jsme jí pomáhali řešit její nákup, napsali jsme jí odstoupení od smlouvy, ale dozvěděli jsme se to pozdě a nestihli to ve 14denní lhůtě. Věděla, jak je problematické odstoupit od smlouvy. Zvažovala jsem, že bych vše rozjela, ale pochybovala jsem, že je to správně. Navíc Dana mě přesvědčovala, že to dá vnučce jako svatební dar. Vzhledem ke kombinaci těchto důvodů jsem se proto rozhodla, že to řešit nebudu.

Jak se díváte na to, že tyto předváděcí akce dostávají mnohdy seniory do dluhů?
Přijde mi neuvěřitelné, že prodejci seniorům opakovaně vyzdvihují, že neprověřují žádné registry, že dávají půjčky i seniorům bez ohledu na to, jaký mají důchod. "Budeme vám věřit," tvrdí prodejci. Jsou pak schopni je přeúvěrovat. I tuto praktiku jsme zachytili v dokumentu. I když náš senior sdělil, že již jeden úvěr má, dozvěděl se, že to nevadí. Těm společnostem je naprosto jedno, kam mohou seniory kvůli dluhům dostat. Mají z toho provizi od úvěrové společnosti a jde jim hlavně o to, že prodají.

Během těch 15 natáčení jste nikdy nepřišla za prodejci a neřekla: Jsem novinářka?
Nikdy. Ani jednou jsem to neudělala. Na akci jsem vždycky byla sama, neměla jsem žádné jištění v zádech. Doma jsem jen oznámila, že jedu na předváděčku a když jsme dojeli na místo, poslala jsem rodině textovou zprávu, že jsem tam a tam.

Bylo to ze strachu, že by vám mohli něco udělat?
Ano. Když jsem viděla, čeho jsou schopni se na seniorech dopouštět, měla jsem strach.

Silvie Dymáková, režisérka filmu Šmejdi

Oddechla si vaše rodina, že jste se vždy vrátila ve zdraví a v pořádku?
Naši si oddechli jen částečně. Teď, když vidí, co se kolem dokumentu děje a co to všechno spouští, mají o mě strach. Na jednu stranu jsou pyšní, co se podařilo, ale když slyší a vidí praktiky prodejců a jejich brutalitu, bojí se.

A máte i teď strach?
Nedokázala jsem se vypořádat s tím, co všechno jsem viděla, že jsem nezasáhla a ty lidi nezachránila. Se strachem mi teď pomáhá psychoterapeutka, se kterou vše rozebíráme. Vysvětluje mi, že jsem prošla syndromem svědka či efektem přihlížejícího. Což znamená, že když vidíte něco, o čem víte, že je špatně, lidskost vám velí: "Zasáhni, něco s tím udělej!" Když to neuděláte, přijedete domů a tam na vás skočí morální kocovina. To jsem v sobě řešila velmi intenzivně. Má psycholožka to vykládá tak, že díky tomu, že je film na světě, je ze mě kletba sundána. Kdybych zasáhla na předváděčce, zachráním třeba jen jednoho. Takto je šance pomoct mnohem více lidem.

Jednoho seniora jste se během předváděcí akce zastala a sklidila za to od prodejce dost tvrdé urážky. Jak jste se cítila?
Jarda, s nímž jsem spolupracovala, dostal během předváděcí akce obálku a zjistil, že vyhrál. Řekl však, že nic nechce. Prodejce mu začal vyhrožovat, že nedostane oběd a domů se bude muset dopravit sám. Pak si ho vytáhl na chodbu a bylo slyšet, že na něj křičí. Začal se ve mně prát novinář a člověk. Cítila jsem potřebu Jardovi pomoci, je to hodný člověk. Zároveň jsem chtěla jako novinář natočit, co se na chodbě děje. Myslela jsem, že na reakci prodejce budu připravená, ale tak ostrý výpad jsem nečekala. Křičel na mě tak, že zahltil mikrofon v kameře. Čím víc křičel, tím víc se přibližoval k mému obličeji a nechtěl mi dát prostor na jakoukoliv obhajobu.

Někteří prodejci kývnou na tento způsob obživy proto, že ztratili práci. Jak se na to díváte?
Myslím, že je to jen výmluva. Kdyby chtěli najít novou práci, tak ji najdou. U těch, které jsem poznala, zvítězil mamon a pocit, že jsou silní a vydělávají hodně a snadno moc peněz. Člověk, který vydělává na důchodcích, ale není silný, je srab. Pokud by byli silní, vyberou si rovnocenné soupeře. Když se podíváte na pozvánky, které zvou na zájezd, je na nich jasně napsáno: "Je-li vám více než 65 let, s námi pojedete zdarma." Z toho je jasné, že jim jde o tu nejslabší skupinu, což je krutost ve zlatém pozlátku.

Česká obchodní inspekce se pustila do poměrně rozsáhlých kontrol. Chce udělovat pokuty a za nekalé praktiky odebírat živnostenská oprávnění. Myslíte, že to pomůže ochránit seniory?
Každá aktivita, která prodejcům zkomplikuje tuto formu podnikání, je podle mě krok dobrým směrem. Takže to rozhodně vítám, ale nemyslím, že vše zachrání legislativní změny a zpřísňování postihů ze strany státu. Nemůžeme ale čekat, že nás stát všechny spasí. Každý z nás má nějaké rezervy, aby své prarodiče ochránil a zajímal se o to, co dělají a jaké mají starosti.

Vy sama seniorům radíte, aby se předváděcím akcím vyhýbali a na takové zájezdy nejezdili. Myslíte, že přestanou jezdit?
Doufám v to. Narážím sice na názory, že je to pošetilé, že senioři budou stejně jezdit. Já si to ale nemyslím. S psycholožkou Romanou Mazalovu jsme toho zažily hodně a je naší povinností to zveřejnit. Vnímám to jako občanskou povinnost nenechat takovou zvrácenost bujet jako normu.

Dokument je sondou, jak se vyvíjí naše společnost a kam jsme schopni se dostat. Jaké je vaše poznání?
Říká se, že vyspělost se pozná podle toho, jak se společnost chová k ohroženým skupinám a těm nezranitelnějším – to je k dětem, seniorům a k postiženým. Když jsem měla možnost vidět, jak se k seniorům chováme, propadala jsem až depresím, že to s námi jde z kopce. Na druhou stranu po zveřejnění dokumentu to mezi lidmi neuvěřitelně rezonuje, dávají najevo, že mají společný zájem udělat něco pro dobrou věc a o seniorské problematice se začíná víc mluvit. To vyvažuje mé zklamání a skepsi. Takže mám pocit, že to s námi až tak špatné nebude, když dokážeme zkoncentrovat energii, abychom s tím začali něco dělat.

18. dubna 2013

Autor:
  • Nejčtenější

Podnikání střídaly chyby i ztráty. V Babicích dnes mají úspěšné České tropy

23. března 2024

Podnikatelský příběh Pavlíny Molkové začal před více než třicet lety ve Švýcarsku. „Všimli jsme si...

Vyzkoušeli jsme v testu Partners Banku. Obstála skoro na jedničku

21. března 2024

Na bankovním trhu začala v březnu fungovat nová ryze česká Partners Banka. Na startu oznámila, že...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Ignoruje vás kolega v práci? Jak poznat pasivního agresora a jak se mu bránit

25. března 2024

Očekáváte a potřebujete od kolegy spolupráci, místo toho se setkáváte jen s tím, že nedodržuje...

Pravidla pro předčasné splacení hypotéky se mění. K lepšímu, či horšímu?

22. března 2024

Stěhování, rozvod, vážná nemoc nebo jen možnost ušetřit na splátkách, to jsou důvody, proč se...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Akciové trhy i kryptoměny jsou na maximech. Ale vydrží tam?

26. března 2024

Mohlo by se zdát, že globální ekonomika jenom vzkvétá a geopolitická rizika v podobě válek a...

Nákup stavebního pozemku na úvěr a bez zástavy? Pomůže stavební spořitelna

28. března 2024

Pořízení stavebního pozemku je dobrá investice. Ať už jako startovací pozice pro děti, pro uchování...

Vyjednávací síla mladých na trhu práce roste, říká personální expertka

27. března 2024

Premium Vyhlídky absolventů jsou nadějné, říká v rozhovoru personální odbornice Jaroslava Rezlerová. Komu...

Akciové trhy i kryptoměny jsou na maximech. Ale vydrží tam?

26. března 2024

Mohlo by se zdát, že globální ekonomika jenom vzkvétá a geopolitická rizika v podobě válek a...

Ignoruje vás kolega v práci? Jak poznat pasivního agresora a jak se mu bránit

25. března 2024

Očekáváte a potřebujete od kolegy spolupráci, místo toho se setkáváte jen s tím, že nedodržuje...

PAMÁTKY TÁBOR, s.r.o.
Přípravář staveb/rozpočtář

PAMÁTKY TÁBOR, s.r.o.
Jihočeský kraj
nabízený plat: 40 000 - 50 000 Kč

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...