Nejsnazší, ale také nejméně výhodné je vzít hodnotné věci do zastavárny či do bazaru. Ve starožitnictví se sice dá utržit víc peněz, ale snadno se může stát, že o vaše věci nebudou mít zájem. Kdo se rozhodne pro aukci, musí počítat s tím, že vyvolávací cena bude tak na dvou třetinách odhadní a konečná prodejní bude záležet na zájmu kupců. Provize pro aukční síň je zhruba 10 až 25 procent prodejní ceny. Pokud se předmět neprodá, jde obvykle za sníženou cenu do další aukce.
V testu MF DNES jsme nabízeli v pražských bazarech, zastavárnách a galeriích originální obraz od Zdeňka Buriana. Nejvíc bychom vydělali, pokud bychom obraz dali do aukce. „Daní“ za zhruba 20 tisíc korun, které bychom mohli při prodeji na aukci utržit, je i několikaměsíční čekání, než se některá aukce bude konat. Navíc žádný organizátor nemůže nikdy zaručit, zda se kupec na obraz najde. Naopak bez problémů bychom obraz udali v galeriích nebo bazarech. Ale se ztrátou několika tisíc korun. V zastavárnách o něj zájem původně neměli vůbec, nakonec by ho přece jen vzali - ale za 500 korun!
Pospíchat se nevyplatí
Pokud na peníze příliš nespěcháte, měli byste se vyvarovat unáhlených rozhodnutí. První nabídnutá cena není ta nejlepší a ani odborný posudek v zastavárně či bazaru nemusí být úplně stoprocentní. „V bazarech jsou většinou méně fundovaní lidé, nechtějí jít do rizika, že by věc neprodali, proto nabízejí nižší cenu,“ říká galerista Michal Šeba. Ve většině bazarů, starožitnictví i galerií jsou ochotni zaplatit za nabídnutou věc peníze sice hned, ale někdy jen polovinu ceny stanovené pro komisní prodej. „Je to proto, že výkup za hotové nese pro
 |
|
Hledáte podrobné informace o spotřebitelských úvěrech? Pak určitě navštivte tuto speciální sekci. |
galeristu určité riziko; vyplatí peníze na ruku a pak třeba čeká dva roky, než se věc prodá,“ vysvětluje Michal Šeba. Nevýhodou komisního prodeje je, že na peníze čeká prodávající do doby, než si předmět někdo koupí.
Zastavárna by měla být úplně krajním řešením. Jejich provozovatelé totiž dobře vědí, že lidé se do ní vypravují jen ve stavu nouze, a podle toho stanoví cenu. Dohoda o ceně i dalších náležitostech prodeje by měla být předmětem smlouvy mezi tím, kdo prodává, a nakupujícím. V ujednání mezi oběma stranami by měly být obě ceny - nákupní i prodejní; rozdíl mezi nimi je provizí prodejce. Solidní bazary, starožitníci i galeristé pracují s deseti až dvacetiprocentní provizí. Pokud se zboží neprodá v dohodnuté lhůtě, prodávající obvykle po dohodě s majitelem snižuje jeho cenu.
Předem zjistěte, jakou má zboží cenu
Pokud to zatím přesně nevíte, zjistěte si co možná nejpřesněji hodnotu prodávané věci. Pro spíše orientační přehled mohou dobře posloužit internetové stránky galerií nebo obchodů. Zde se můžete dozvědět, za kolik se podobná díla nebo předměty prodávají, neměly by tam chybět ani kontaktní informace. První konzultace probíhají podle tvrzení galeristů ve většině případů telefonicky.
Nevíte, ve které bance si zřídit běžný účet? Poradíme vám. Neváhejte a navštivte tuto SPECIÁLNÍ SEKCI.
Odhad ceny vám udělají také přímo v bazaru, galerii či starožitnictví nebo lze kontaktovat jiného odborníka. Například u obrazů vám může pomoci znalec, který se konkrétním malířem či okruhem umělců dlouhodobě zabývá, nebo poradí přímo soudní znalec. Jejich seznam je k dispozici u soudu, hodinová sazba je podle vyhlášky maximálně 350 korun za hodinu - smluvní cena záleží na hodnotě díla i pracnosti odhadu. Vyplatí se oslovit raději více odborníků, budete mít větší jistotu, že jste prodej neuspěchali. Například výkupní cena starožitného porcelánového talíře nabídnutého v několika starožitnictvích se pohybovala od 600 do 1500 korun.
Prodává se i přes internet
Kromě tradičního pojetí obchodování s uměním „na živo“ se začíná prosazovat také obchodování na síti. Vystavit díla na internetových stránkách je výhodné z několika důvodů: jednak kapacitních, protože galerie mají omezené prostorové možnosti, a jednak spousta lidí ocení ušetřený čas. „V případě mimořádně hodnotných obrazů je to i kvůli bezpečnosti. Zatímco na internetu může být bez problémů celá nabídka, originál je v trezoru nebo v depozitáři,“ říká galerista Martin Kodl.
Na internetu je řada specializovaných stránek v češtině, které nabízejí i poptávají umělecké předměty. Ovšem na virtuální aukci lze jen těžko poznat atmosféru opravdové dražby s licitováním a ovacemi po zajímavém výsledku. Stejně tak těžko si můžete konkrétní předmět detailně prohlédnout. „Myslím, že internet nikdy nenahradí aukce či galerie, protože není nad to si předmět prohlédnout na vlastní oči,“ potvrzuje galerista Michal Šeba. Zároveň však míní, že pro prodej věcí nižší hodnoty je využití internetu perspektivní.
Pokoušeli jste se již někdy zpeněžit nepotřebné předměty v aukci nebo v zastavárně? Jaké máte s těmito dvěma prodejními kanály zkušenosti?
