Pouze to, že podřízený betonář nerozumí takovému šéfovi, který neumí nikdy zařvat a nikdy nedoprovodí svůj pracovní pokyn drsnějším výrazem. Drsný stavební dělník uzná vaši autoritu až po první hádce, pak můžete být dlouhé období jemný a tiše hovořící. Podřízený už ví, že kdyby přišlo na věc, dovedete být i jiný. Obecně jsou však lidé tím nejcennějším kapitálem v rukou šéfa.
Začínejte proto své pohovory s příkazy a pokyny takticky: "Co potřebuješ v oblasti pracovních podmínek, co ti chybí, co mohu pro tebe udělat a zařídit." A vteřinu poté, co ukážete podřízenému snahu vyhovět mu ve věci, na které mu hodně záleží, se vytasíte s náročným úkolem. On se pak bude jen těžko vymlouvat, když uvidí vaši vstřícnost.
Podřízení nemají rádi příkazy a pokyny často z jednoho prostého důvodu - přicházejí téměř vždy v momentě, když něco zkazili, když jsou kritizováni, když se hovoří o jejich chybách a nedokonalostech. Nepříjemná atmosféra z vytýkání chyby se přenese i na jinak seriózní a logický pokyn či příkaz. A pak už samotné slovo příkaz zní negativně.
Zkuste jinou metodu: přistihněte podřízeného při dobré práci! Důsledně vychvalte, co se mu povedlo. A pak přidejte pracovní pokyn. Plný důvěry, že váš člověk je skvělý a zvládne i více. Podřízený je v okamžiku chvály bezbranný i vůči velmi náročným úkolům.
