Šéfová: Je sukně překážkou?

Muž - vůdce smečky, žena - pečovatelka. Není pochyb o tom, že tento tradiční model patří minulosti. Nebo je česká společnost stále trochu pozadu? Má žena šanci vypracovat se na vedoucí pozici a být v ní úspěšná?

Brání ženám jejich okolí v kariérním postupu? Klára Dostálová, ředitelka Centra evropského projektování a držitelka ocenění Lady Pro 2005 pro profesionálně aktivní a úspěšné ženy, si to nemyslí a poukazuje na to, že největší boj musí žena svést sama se sebou. „Příroda to chtěla asi trochu jinak, a tak nejdůležitější v kariéře každé ženy je rozumně podělit svůj čas mezi práci a rodinu,“ míní.

Rovněž odmítá, že by nízké zastoupení žen na vedoucích postech znamenalo, že ženy nedovedou šéfovat tak dobře jako muži. „Pokud vás podřízení neuznávají jako autoritu a odborníka, nepomůže vám, že jste žena, nebo muž,“ dodává.

Jaký má být šéf?

Nymburská psycholožka Radana Štěpánková k tomu říká: „Spíš bych se ptala, jaké vlastnosti má dobrý šéf. Pohlaví říká o člověku příliš málo.“ Poukazuje však na obecné rozdíly v činnosti mozku, které mohou ovlivnit, jak si muž či žena ve vedoucí pozici počínají. „K výhodám ženy patří větší schopnost spolupráce, menší potřeba obdivu a prosazení, větší cit pro vztahy,“ vypočítává. „Ženy bývají lepší rovněž ve schopnosti vidět problémy v kontextu.“ Mužům se připisuje větší schopnost analýzy, lepší systémové myšlení a rozlišování důležitých věcí.

Zároveň však Štěpánková upozorňuje na to, že zmíněné výhody se mohou snadno obrátit v nevýhody. „Žena se může nechat vtáhnout do pocitového řízení, které se stává nepřehledným, a z muže by se mohl stát nekomunikativní suchar, který vidí jen výsledky,“ varuje.

Manažerská kultura

Studie dánské expertky na rovné příležitosti Lotte Valbjornové klade důraz na takzvanou neformální manažerskou kulturu. Ta je podle Valbjornové i přes formální rovnost příležitostí stále obecně vnímána jako mužská záležitost. Ženy tak často narážejí na přístup, kdy se manažerské posty předávají v rámci mužských skupin, které si vychovávají své nástupce. Klára Dostálová tuto zkušenost z české společnosti nemá: „Žen je na vedoucích postech málo, ale není to tím, že nás muži mezi sebe nechtějí,“ domnívá se. „Většina žen, které byly velmi schopné, to nakonec vzdá, protože právě ta rodina je silnější než ony.“

Co na to podřízení?

Třicetiletý Josef pracuje ve firmě, v jejímž vedení ženy převažují. „Veřejně bych nepřiznal, že s tím mám problém, ale není mi příjemné, když mě šéfová příliš autoritativně napomíná. Od muže bych to snášel lépe,“ říká. Jeho starší kolega Milan takové pocity nemá: „Naopak mám zkušenost, že i pokárání bývá od ženy vlídnější.“

Nezajímavý není ani pohled jejich kolegyně Vlasty: „Dříve mi šéfovali pouze muži, myslím, že současné vedení je citlivější a vstřícnější ke kompromisům. Na druhou stranu pro mnohé kolegyně není šéfová takovou autoritou jako muž.“

Úspěšná šéfka? Běžná věc

Přes nízké zastoupení žen ve vysokých manažerských pozicích existují obory, v nichž počet žen ve vedení dokonce převažuje nad muži, například ve školství nebo knihovnictví. „Žádnou negativní reakci jsem nikdy nepocítila,“ tvrdí Markéta Olbertová, ředitelka Základní školy Gajdošova v Brně. Obdobně reaguje Jitka Banzetová, zástupkyně ředitelky Krajské knihovny v Karlových Varech: „S překážkami jsem se nesetkala, je to dáno tím, že v knihovnictví pracují v naprosté většině ženy.“ Klára Dostálová chápe, proč je zejména na nejvyšších manažerských postech podstatně méně žen. „Práce, která vás baví a děláte ji naplno, vás vynese i do nejvyšších pozic, ale úsměv vašich dětí nenahradí nic na světě,“ říká. To však neznamená, že by se muže rodina netýkala. „Ředitel v kalhotách má stejný deficit vůči rodině jako ředitelka v sukni.“

Cizí země vás hned nepřivítá s otevřenou náručí. Práce v Německu? Vyplatí se? Čtěte ZDE.

, ,