Sezónní práce – na celý rok vás neuživí

Dá se sezónními pracemi vydělat na živobytí? V některých případech ano, ale to většinou neznamená, že budete v létě trhat vstupenky na koupališti a pak si v zimě hovět v křesle. Ve většině případů pracují tito lidé obě sezóny, zimní i letní, jen pokaždé někde jinde.

Je to pro mnohé příjemná představa, pracovat třeba jen jednu sezónu a pak si užívat. To však může být doménou spíše majitelů koupališť, prodejních stánků u vody nebo lyžařských vleků, a to taky jen tehdy, když jim přeje počasí. Navíc rozumný podnikatel nastřádané finance jen tak nerozpustí do zbytku roku, ale investuje je, aby jich popřípadě mohl mít napřesrok ještě víc.

Ale pokud se jedná jen o sezónní zaměstnance nebo brigádníky, vracejí se obvykle po skončení období zpět na úřad práce a nebo si hledají novou činnost na další sezónu. A to i přes to, že výplaty na mnoha místech si nosí domů nadstandardní. Na celoroční živobytí to však nestačí. „Už druhým rokem jezdím sázet stromky a potom také na sklizeň ovoce. V zimě zase pomáhám v lyžařských střediscích, mám už své kontakty,“ říká osmadvacetiletý Libor. „Když se podaří, ušetřím si dost na to, abych mohl alespoň na měsíc vyrazit cestovat po světě. Ale i tam beru příležitostné kšefty. Můj styl života mi vyhovuje, žádný stereotyp. Kdybych však nebydlel u rodičů, asi by takto žít nešlo.“

Nejvíce jsou žádaní stavebníci
Nabídka sezónních prací v teplejším období roku se vždy významně podílí i na snížení počtu nezaměstnaných. Na práci si tak sáhnou i lidé, kteří jsou dlouhodobě bez práce, většinou ti se základním vzděláním či vyučení. Třeba v Libereckém kraji ubylo díky nim z evidence necelých pět set uchazečů. Pracovní příležitosti na polích, v lesích a na stavbách také pomohly v Olomouckém kraji. Zde tyto práce zaměstnaly až skoro dva tisíce nezaměstnaných.

Na své si v létě přijdou hlavně pracovníci ve stavebnictví. Je po nich velká poptávka. Na Zlínsku dokonce nedostatek. „Letos se dalo pracovat celou zimu a možná proto je nyní zedníků málo. Pozorujeme však i to, že některým lidem se nechce příliš tvrdě pracovat, všichni mají maturitu a zaujímají se spíše o místo stavebního mistra, než obyčejného zedníka,“ dodává Jana Pekárková z personální společnosti Callis Inter ve Zlíně. V průměru si zájemci o sezónní práce vydělají od sedmi do dvaceti tisíc korun, stavební profese i více. Třeba za sázení stromků se platí kolem šesti až osmi tisíc korun, za výpomoc v restauracích a hotelech podle zařazení od deseti do patnácti tisíc korun. Pracuje se v průměru tři měsíce během letního období. Taktéž je tomu v zimě.

Nadstandardní výdělky, ale jen tři měsíce
„V zimě si sice vyděláme devadesát procent financí z celého roku, ale musí ta zima stát zato. I tak nejde poté, co zmizí sníh, zahálet. Téměř všichni provozovatelé vleků a lyžařských středisek se snaží svou činnost rozšířit i na léto. Alespoň utržit tolik, aby se zaplatil provoz. Stavíme sedačkové lanovky, aby zájemce vyvezly na vrcholy hor a oni pak už mohli putovat po vrstevnicích, vymýšlíme různé atrakce pro letní rekreanty a turisty,“ konstatuje spolumajitel sportovního areálu Špičák v Železné Rudě Josef  Treml. „Ta pravá zimní sezóna je zhruba jen sto dní v roce, pak už bych jen vytahoval peníze z šuplíku. Spoustu jich také spolknou úpravy a opravy vleků nebo budování nových.“

STUDENTSKÉ BRIGÁDY: jaké jsou odpovědi na nejčastější otázky?

I na Špičáku jsou zvyklí, že jim v pro ně bohatějším období roku pomáhají sezónní pracovníci. Mají už několik stálých, kteří se pravidelně hlásí, když přijde čas. „Vydělávají si u nás opravdu nadprůměrný plat, ale to i proto, že mají spoustu přesčasových hodin. V zimě zaměstnáváme tak čtyřicet lidí, na léto si však necháváme jen pár zaměstnanců. Vím, že ti ostatní pak jezdí na sezónní práce po Evropě či jdou na pracovní úřad. Záleží na šikovnosti. Někdo může z toho výdělku přežívat nějaký měsíc navíc, ale na celý rok to v žádném případě není,“ vysvětluje Treml.

Práce v zahraničí se vyplatí nejvíc
Asi nejvíce peněz si sezónní pracovníci vozí ze zahraničí. Ladislav už mnoho let jezdí na stálé místo do Itálie sbírat na podzim jablka. Stráví tam zhruba dva měsíce. „Dříve, tak sedm, deset let zpět mi přivezené peníze vydržely skoro až do dalšího sběru. Jen občas jsem šel na menší brigádičku. Dnes mám rodinu, ceny stále stoupají, takže po půl roce je kasa prázdná. Proto využívám sezónních nabídek na zaměstnání i u nás. Do stálého pracovního poměru nechci, protože zatím se mi Itálie ještě vyplatí,“ uvádí muž.

Internetové servery odkazují rok od roku na stále více nabídek, kam se dá vycestovat za prací. Možnosti sběru ovoce, jeho zpracování či práci v rekreačních střediscích u moře vítají hlavně studenti. Jednak si procvičí jazyk, jednak můžou procestovat a poznat cizí zemi. „Jezdím v létě do ciziny pracovat už tři roky. Když člověk neutrácí za hlouposti, doveze si domů na studenta docela dost. Někdy je to padesát i šedesát tisíc korun. Můžu si pak v průběhu roku koupit, co se mi líbí a nemusím se vším chodit za rodiči,“ pochvaluje si studentka vysoké školy Zdena.

,