Skákání do řeči se vyvarujte.

Skákání do řeči se vyvarujte.

Skákání do řeči je vaše nejhorší vizitka

  • 5
Uspěchanost, nesoustředěnost, málo argumentů – to jsou základní důvody, kvůli kterým si lidé skáčí do řeči. Zatímco mezi přáteli lze ještě tento prohřešek přehlédnout, nikoliv už mezi obchodními partnery či kolegy na poradě. Ukažme si, jak se s takovými nevychovanci vypořádat.

Ptát se na to, zda máte zkušenost s člověkem, který vám v minulosti skočil do řeči, je prakticky zbytečné. Jistě že minimálně párkrát ano. Zamyslete se nad tím, jak vám to tenkrát bylo "příjemné“. Samozřejmě že nebylo, a to proto, že skákání do řeči přímo signalizuje – nenechal mě domluvit, protože si myslel, že ví víc než já, protože byl nedočkavý a ukvapený, protože ke mně nemá úctu a nezajímá ho, co mu chci sdělit.

Neodhalujte své nedostatky.
Když situaci nejprve otočíme sami na sebe, tedy kdy my někomu skáčeme do řeči, jak se v takovém případě ukážeme v očích například našeho významného obchodního partnera? Bude nás jednoduše pokládat za neprofesionála, člověka, který nemá pod kontrolou komunikační techniky, jehož schopnost vyjednávání bude mizivá. To nám samozřejmě podráží nohy v dalším vyjednávání s ním. Riskujeme, že nedosáhneme v jednání takových podmínek, jaké jsme si dali za cíl, popřípadě, že s námi přestane vyjednávat docela a v konečném důsledku i to, že nám udělá špatné jméno u dalších, ať už momentálních skutečných či potenciálních partnerů.

Z toho plyne základní doporučení – skákání do řeči se vyvarujte. Nechte druhého domluvit, dejte mu prostor, ať vám sdělí vše, co vám sdělit chce. Když cítíte, že se váš obchodní partner či kolega rád poslouchá a jeho řeč je evidentně zbytečně vleklá (nerespektuje hodnotu času vás obou), předně dobře zvažte, jestli se vám těch pár minut strávených posloucháním jeho proslovu navíc nevyplatí. Pokud nejste v časovém presu, dejte mu ten bonus a vyslechněte si vše, co má na srdci.

Pokud však cítíte, že se vaše jednání prodloužilo nad plánovanou míru a již není vyhnutí, teprve pak máte právo do jeho slov vstoupit. Musíte tak ovšem učinit maximálně taktně a s omluvou, že jej přerušujete. Vysvětlete mu, že vás čas tlačí a pokud jste nedořešili vše, co jste měli, sdělte mu, jakou vám udělá radost, když budete mít možnost se v krátkém časovém horizontu potkat znovu a v jednání v klidu pokračovat.

Braňte se, avšak taktně
To, že jsme si tu naznačili, jaké je skákání do řeči prohřešek, ovšem neznamená, že to musí vědět, nebo snad respektovat také osoba se kterou jednáme, komunikujeme. Jak tedy naložit s tím, kdo vám skáče do řeči? Pokud se to stane v rámci vašeho jednání jednou, nedávejte zbytečně najevo své rozhořčení, ačkoli na to samozřejmě již v tento moment máte právo. Rozčilovat se kvůli jednomu takovému vstupu nemá smysl, zbytečně tím přivodíte negativní atmosféru.

Pokud vám ovšem bude druhý člověk skákat do řeči opakovaně, nebojte se mu ukázat, že se vám to nezdá fér a že vám to není příjemné: "Pane inženýre, buďte tak laskavý a nechte mě domluvit, skáči vám já do řeči?“ Proti tomu nemá absolutně co namítat a lze očekávat, že se skákáním do řeči přestane. Ale sami určitě cítíte, že je uvedená reakce dosti tvrdá. Pokud víte, že druhého člověka nechcete rozladit, byť chcete zamezit jeho nenadálým vstupům do vašeho projevu, zkuste být ještě mírnější, ještě citlivější. Velkou roli hraje tón hlasu, který při tom zvolíte. "Pane kolego, buďte tak hodný a nechte mě domluvit. Dejte mi prostor, abych vám řekl celou postatu věci“…například takto.

V každém případě platí, že na to, sdělit tomu druhému celý svůj názor, máte právo oba.  Z toho plyne, že žádný z vás dvou nesmí pravidlo "neskákat do řeči“ porušovat. Pokud s tím máte problém a víte, že tento prohřešek čas od času provedete, zamyslete se nejprve nad tím, jaký jste posluchač. Umíte dobře naslouchat? Více si o tomto tématu můžete přečíst ZDE.