Jaká byla první odhadovaná částka potřebná pro stavbu areálu?
Marcel Soural (M.S.) Prvotní suma vycházela na 220 milionů, nakonec všechno stálo 190 milionů. Do areálu totiž nepočítáme apartmánové domy dole pod sjezdovkou. Vyčlenili jsme je z areálu a teď je prodáváme jako běžný developerský projekt.
Proč jste se tak rozhodli?
M.S. Potřebovali jsme snížit náklady na ski areál.
Jaroslav Krejčí (J.K.) Během výstavby se změnilo i zadání dotací, takže na apartmány už nezbývaly peníze. Z dotací jsme v každé kategorii potřebovali dostat co nejvíce bodů.
Nějaké peníze jste tedy dostali z dotací. Kolik to bylo?
M.S. Padesát milionů jsme získali z regionálního operačního programu, který vypsal Středočeský kraj. Dotace jako takové jsme zatím nedostali. Máme ale příslib. Musíme prokázat proinvestování celé částky. Pak nám teprve budou refinancovat 50 milionů. Dalším zdrojem byl leasing technologie lanové dráhy, kotvy a technologie zasněžování. Ten nám pokryl zhruba 50 milionů. Zbylých 85 milionů půjčila do projektu Trigema, kterou vlastním.
To mě přivádíte k otázce: Co děláte, když zrovna nezajišťujete finance pro Monínec?
M.S. Jsem předsedou představenstva společnosti Trigema. Je to holdingová společnost, která zastřešuje stavební, developerské a realitní společnosti a kongresové centrum. Nejnovějším projektem je právě lyžařský areál Monínec. Takže se nenudím.
J.K. Já jsem vystudoval Fakultu tělesné výchovy a sportu a pak jsem začal zachraňovat Monínský kopec před likvidací.
Jak dlouhá doba uplynula od myšlenky vybudovat v Monínci ski areál až po její realizaci?
M.S. Bylo to hodně dlouho. Práce, která tu není až tak vidět, je zásluhou Jaroslava Krejčí staršího. Tou myšlenkou žil už asi před osmi lety.
J.K. Prvotní nápad protáhnout sjezdovku až dolů byl Vítka Moudrého, který nám zasadil brouka do hlavy. Z myšlenky se nakonec po letech vyklubala realita.
Jak to tedy všechno začalo?
M.S. Důležité byly přípravy. Nejprve se musela změnit úprava územního plánu, která trvala celkem dlouhou dobu. Následně se muselo udělat územní řízení, což bylo klíčové rozhodnutí, abychom vůbec mohli areál v Monínci umístit. Pak jsme zařídili stavební povolení, prováděcí projekty a po tom všem se mohla teprve zahájit stavba. Od myšlenky k projektovým pracem uplynuly tři roky, pak jsme projektovali a vymýšleli. Vlastní stavba trvala nejkratší dobu. Restaurace byla postavena za 5 měsíců a celý areál zhruba za 8 měsíců.
Za jak dlouho počítáte, že se vám počáteční investice vrátí?
Jsme v provozu zatím chvíli. Optimistická varianta je 10 let. Ale všechny zimy by musely být dlouhé.
Kdo je vlastníkem kopce, na kterém je sjezdovka?
M.S. Kopec je rozdělen na několik částí i vlastníků. Jedna třetina patří nám a dvě třetiny jsou soukromníků, kteří sjezdovku mají jako věcné břemeno.
Kolik lidí se stará o areál?
J.K. Přes zimní sezónu máme čtyřiapadesát zaměstnanců a přes léto třicet.
Provozování ski areálu je sezónní záležitost. Co plánujete na letní měsíce?
M.S. Snažíme se, abychom mohli zaplatit klíčové technologie ze zimního výdělku. Ale na léto připraveni jsme. Tento objekt je postaven i pro letní provoz. V areálu máme konferenční sál pro 200 lidí a lůžková kapacita je stejná. Zájemci mohou využívat Monínec i pro teambuildingy, semináře a konference.
J.K. Horní část kopce je uzpůsobena pro lyžování na trávě. Máme ambice, aby se na Monínci lyžovalo celoročně. Ke konci investice jsme se ještě domluvili a nechali horní část sjezdovky přejet speciálními stroji, které povrch upravily pro letní lyžování.
Plánujete tedy i půjčovnu lyží na léto?
J.K. Tyto lyže už máme na léto připraveny. Majitel lyžařské školy na Monínci má asi 10 setů lyží na léto pro veřejnost. Horní část bude sloužit pro tréninky travních lyžařů a spodní část sjezdovky pro začátečníky. Dole je svah trochu mírnější, a tak i vhodnější pro rekrační lyžaře na trávě.
M.S. Stává se, že letní i zimní sezóna v podobných areálech bývá vyrovnaná. Doufáme, že se to povede i nám.
Jak relaxujete?
J.K. Posledních osm měsíců jsem bez totálního odpočinku a dneska poprvé jsem si sjel naši sjezdovku.
M.S. Ke konci stavby už jsme neměli moc sil. Museli jsme otevřít co nejdřív. Pak jsme všechno přehodili na Jardu (smích) a trochu se nám ulevilo. Snažím se relaxovat sportem. Dvakrát týdně chodím na tenis, ale až pozdě večer.
Pocházíte z okolí Monínce?
J.K. Já jsem se tady narodil. S Marcelem jsme se seznámili přes jeho manželku a mého kamaráda. Zjistili jsme, že máme stejný názor nejen na podnikání, a tak začala naše spolupráce.
M.S. Narodil jsem se na Moravě a pak jsem se přestěhoval do Prahy, kde mám rodinu.
