Některé děti jsou nadšené, že mohou být v kolektivu, jiné pláčí i u babičky

Některé děti jsou nadšené, že mohou být v kolektivu, jiné pláčí i u babičky | foto: Profimedia.cz

Škodí jesle? Ne, spíše stres

Zůstat několik let doma? Dát dítě do jeslí? Nebo zkusit pracovat i s dítětem na ruce? Všechno má své výhody, ale samozřejmě i minusy.

Dítě by především nemělo zažívat stres, domnívá se psycholog Tomáš Vašák. A jesle pro něj můžou být menším problémem, než když si ho budou rodiče během dopoledne předávat v práci a odpoledne ho dají k babičce, kterou třeba nemá navíc moc v oblibě. „Dovedu si také představit, že je lepší dát dítě do jeslí, než ho během dne stále okřikovat, protože se sápe na notebook, kde má maminka nebo tatínek právě rozdělanou prezentaci na důležité jednání,“ popisuje Tomáš Vašák.

Podle něj některé matky a otce prostě nikdy nebude bavit trávit s dětmi celé dny, nebudou mít trpělivost si s nimi kreslit, patlat plastelínu, přesto nemusí být špatnými rodiči. Jejich děti mohou být spokojené v předškolních zařízeních, zatímco oni se budou rádi a spokojeni vracet ze své práce.

Plus: soběstačnost
Jesle mají tu výhodu, že je tam režim zcela přizpůsoben požadavkům malých dětí. Dobré zkušenosti s nimi má například Alena Bednářová, jejíž dvě ze tří dětí do jeslí chodily nebo ještě chodí. „Nejmladší dcera navštěvuje státní zařízení v Praze 4, celkem je tam zapsáno asi 20 dětí, ale ty se tam téměř nikdy nesejdou, protože některé chodí jen na pět dní v měsíci, většinou jich je tam tak 10 až 15 a na ně jsou vždy minimálně dvě ,tety‘ a ještě slečny, které chodí na praxi,“ popisuje.

A jaké vidí výhody? „Dcera je soběstačná, sama se obléká, nají a dokáže si i sama hrát, což moje prostřední dcera, která šla až do školky, v tomhle věku neuměla. Navíc pro tu nejmladší nebylo takovým problémem si na kolektiv a odloučení od rodičů zvyknout. Starší dcera, která se mnou byla o více než rok déle doma, několik prvních dní ve školce proplakala,“ vzpomíná. Podobné zkušenosti mají podle ní i další rodiče. Jediné riziko vidí v tom, když je některá z učitelek na děti občas nepříjemná. Něco takového zažila se svým nejstarším synem, který se pak do jeslí bál chodit.

Minus: nemoci
Problémem dětí v jeslích bývá častější nemocnost. Alena Bednářová naštěstí tuto zkušenost s dcerou nemá. Nemoci a případné následné problémy s imunitou by podle Tomáše Vašáka měly být důvodem, proč další umístění dítěte v jeslích zvážit.

Jiné minusy - pokud tedy dítě nepatří mezi ty výjimky, které opravdu kolektivní zařízení nesnášejí - však nevidí. To psychiatr Tomáš Rektor je radikálnější, podle něj malé dítě do jeslí nepatří. „Asi jsem v tomto bodě staromódní, ale jesle podle mě škodlivé jsou. Pro děti do jednoho roku jednoznačně, do dvou let by mohly být nouzovým řešením a nad dva roky jsou dejme tomu akceptovatelné. Ale pro děti zhruba do tří let - záleží na zralosti dítěte - je jednoznačně nejlepším prostředím rodina,“ domnívá se.

Jaký může podle něj pobyt v kolektivním zařízení mít vliv? Tomáš Rektor se domnívá, že mohou mít emoční problémy, problémy s vlastní jistotou, úzkostné poruchy. „Ale ve vývoji jedince je tolik faktorů, že se vliv jedné skutečnosti těžko odlišuje. Každopádně ze své terapeutické praxe mohu potvrdit, že klienti, kteří prošli jeslemi, jsou často nejistí a úzkostní,“ říká.

Tomáš Vašák má jiný názor. Podle něj nebyla v tomto směru udělána žádná studie. „Existuje riziko, že dítě bude mít psychické problémy souvisící s odloučením od rodičů. Říká se tomu hospitalismus, ale ten trápí děti, až když nevidí rodiče třeba několik týdnů, například při hospitalizaci v nemocnici. Pobyt v jeslích s tím nelze spojovat. Také jeho klienti často prožili rané dětství v jeslích. „Nemám pocit, že by právě tohle byl důvod jejich dnešních problémů,“ domnívá se.

Rychle do auta
Je pravda, že vztahu k dětem především prospěje, pokud na ně rodiče po návratu mají čas. „Všechno by mělo probíhat v klidu, děti nejvíce rozhodí stres - například když rodiče rychle přiletí do šatny, dítě pořád popohánějí, aby už sedělo v autě, a tak dále,“ varuje Tomáš Vašák a dodává, že je samozřejmě ideální, když alespoň jeden z rodičů nemusí pracovat na plný úvazek

Tomáš Rektor soudí, že ideálním pečovatelem o děti je babička. „Babičky vlastně kvůli dětem zřejmě vznikly - jsme v tom v živočišné říši anomálií. Ženy žijí ještě mnoho let po ztrátě plodnosti zřejmě právě proto, aby se staraly o děti další generace. Ale nemusí to být nutně vlastní babička. Lepší než jesle je i dobrá paní na hlídání,“ říká. Ale Tomáš Vašák si myslí, že pro dítě může být stejně zatěžující, když o něj pečuje babička, jako když jde do jeslí.

Podle něj je vždy třeba vážit, jaké možnosti má rodina a jaké má dítě charakterové vlastnosti. Některé jsou celé nadšené z toho, že mohou být celý den s vrstevníky, protože doma na dvorku je to tak nebavilo, jiné budou smutné a plačtivé i v sebelepších jeslích či u laskavé babičky.

,