Karel Čapek charakterizoval takového kverulanta větou: "To máme ale mizernou vládu - zase mi netáhne doutník."
Ale i když je část viny na nedobrém školském systému, vzdychat nepomůže. Je na každém, co chce a kam v životě spěje. Bez celoživotního učení člověk dnes spolehlivě spěje do pekel chudoby, odstrčenosti a brblavého bolestínství.
Možnosti vzdělávání jsou nepřeberné, stačí si vybrat. Samouk už zdaleka není odkázán jen na knihy a audiokazety. Multimediální počítače dělají pravé divy, po internetu se může kdokoliv kdekoliv na světě třeba učit anglicky - a učitel třeba v Oxfordu mu opravuje úkoly a radí.
Možná je však pro vás lepší ztratit celý život (horší prací a výdělkem, než bylo nutné) než ztratit pár dnů nepřítomností v práci. Pak tedy v práci při každodenních "nezbytnostech" zůstaňte, vzdělávat se nechoďte - a zhoršená kvalita života je zajištěna.
A když se vám zdá, že v práci vše natolik naléhavě hoří, že se prostě nemůžete vzdálit ani na půlden? Použijte metodu "za rok". Zeptejte se sami sebe, jak se asi budete dívat na operativní úkoly dnešního dne, na jejich "životní nezbytnost" s ročním odstupem.
Nemusíte se však vzdálit ze svého pracoviště ani na krok a přerušovat práci a přitom se dál vzděláváte: ti nejchytřejší berou každý okamžik v práci jako určité školení a trénink. Umějí totiž využít pro další kariéru ve svůj prospěch každý konflikt, každý stres, každý průšvih.
Choďte neustále "krást" svýma očima a ušima. Smí se to - druhým neubude, ale vám se může špionáž hodit. Kdo ve vašem okolí nejlépe zvládá stres (komunikuje, prosazuje se)? Jak se mu můžete podobat? Čím začnete právě teď?
